Harry:

,,Já už se na to vážně vykašlu!" Naštvaně jsem nakopl kamínek ležící mi v cestě a pokračoval v běhu. Vždycky, když jsem byl nervózní, nebo když jsem se potřeboval uklidnit jsem běhal. Často jsem uběhl tolik, kolik jsem potřeboval, abych ze sebe dostal všechen stres a agresivitu. Někdy to byl jen kilometr a půl, to když jsem se třeba pohádal s někým z managementu. Pět kilometrů to obvykle bývalo, když jsem nemluvil s jedním z kluků. Většinou kvůli úplným blbostem. A deset... deset jsem obvykle běhal, když jsem se s někým rozešel, nebo když skončila určitá etapa mého života. No, každopádně od té doby co jsem vyběhl už to nějaká chvilka byla a když jsem se rozhlédl, zjistil jsem že to není ani jeden a půl, ani pět a dokonce ani deset kilometrů, ale nejspíš už tak nejméně patnáct. Samozřejmě že jsem si tím nebyl jistý, ale tak či tak jsem byl dál, než po "rozchodu" s Taylor. Nejhorší na tom bylo, že ona to prostě pochopila. Taylor, ta která nedokázala pochopit ani to, když jsem po běhání v dešti dostal zimnici, pochopila to, co cítím. Nepochopitelné.

Jemně jsem zvedl jeden koutek svých rtů do docela maličkého úšklebku a zatavil se na křižovatce. Rozhlédl jsem se a přemýšlel, kudy se mám vydat. Doprava je to domů. Mandy s Louim tam teď pravděpodobně i s ostatníma slaví to, že spolu začali chodit. Pfff. Na druhou stranu, doleva je to k Edovi. A ten pravděpodobně nic nedělá, jako obvykle... takže... doleva. Určitě doleva. Přikývl jsem sám pro sebe a rozběhl se doleva. A za necelých dvacet minut jsem byl u dveří jedné z, v téhle čtvrti překvapivě menších, vil. Tím menší myslím že má jen pět koupelen a sedm pokojů, takže tak. Zazvonil jsem na zvonek u brány a po tom, co se brána otevřela a ve dveřích nedaleko stojícího domu se objevil Ed jsem došel k jeho dveřím. ,,Děje se něco?" Zeptal se, když viděl, jak se tvářím. Jen jsem kývl a zvednul ruku, ukazující dovnitř domu. ,,Můžu?" Optal jsem se. ,,Jo, eh... jasně. Pojď." Zakoktal se mírně zmatený Ed, ale mě to bylo jedno. Jediné co jsem v tuhle chvíli potřeboval byl jeho sklep. A proto jsem za dveřmi zatočil hned do prvních dveří a sešel dolů po schodech. Jen jsem zaslechl Edovo mírné zasténání. Věděla že to není nic dobrého, že sem jdu.

Ed:

Už vážně nevím co s ním. Poslední dobou je tu každou chvíli. Vážně bych se chtěl dozvědět, co se to s ním děje a kdo to způsobuje. Děsí mě totiž, kam to spěje.

,,Co se stalo?" Zeptal jsem se, jakmile začal zuřivě mlátit do boxovacího pytle. Nevěděl jsem, jestli mi to tentokrát řekne, ale zkusit jsem to musel. ,,On.." Udeřil pytel. ,,Chce s ní..." Znovu udeřil pytel a zhluboka se nadechl. ,,Chodit!" Vykřikl a do pytle praštil natolik, až jsen se bál, aby mi neprorazil stěnu. Vlastně co by se stalo? Taylor už to udělala tolikrát... ,,A v čem je problém?" Odvážil jsem se zeptat. Podíval se na mě zlostným pohledem. Problém byl v tom, že jsem v něm viděl víc žalu než zlosti. ,,Problém?!" Vyjel po mě Harry. ,,Problém?!" Zvedl vytočeně obočí, ale hned na to jakoby mu došlo, že vlastně neví proč křičí. ,,Promiň." Zašeptal a spadul vedle mě do sedícího pytle. ,,Problém je v tom, že já... já..."
A potom mi vysvětlil něco, co mě donutilo přemýšlet... přemýšlet o úplně všem.

Harry:

Po tom, co jsem mu to konečně všechno vysvětlil, mi bylo najednou o něco líp. Jako kdybych nesl obrovské břímě a někdo ke mě přišel a pomohl mi.

,,Ach jo. Nechtěl jsem tě otravovat, tak aspoň... Loui dělal palačinky, nechceš je jít k nám ochutnat?" Mírně jsem se usmál a s očekáváním v očích jsem se díval na Eda. ,,Tak palačinky, ty ti odmítnout němužu." Zasmál se Ed a hned na to vstal a vydali jsme se k jeho garáži. Zalezli jsme do jeho milovaného mini coopera a jeli jsme.

*Mezitím u Mandy*

Mandy:

Byla jsem zmatená. Harryho reakce mě vyvedla z míry. Většinu času mi totiž prostě pověděl, co ho trápí. Ale teď ne. Bylo to... prostě zvláštní.

Po chvíli přemýšlení jsem se prostě zvedla a vydala se zpět do pokoje. Došlo mi totiž, že když jsem byla na schodech, mohla jsem Louimu zničit jeho překvapení. Spadla jsem zpět do peřin a dál přemýšlela nad nesmrtelností chrousta, dokud jsem neuslyšela zvonek. Radostně jsem vyskočila na nohy a po tom, co jsem se po cestě přizabila na schoech jsem otevřela dveře. Za nimi stál Liam s Niallem a oba se culili jako dvě sluníčka. ,,Dobré ráno." Pozdravila jsem je a poodstoupila od dveří, aby mohli vstoupit. ,,Ahoj." Pozdravil Liam a následně dovnitř vhopkal Niall, vlepil mi pusu na tvář a zašvitořil až nepřirozeně nadšeným hlasem: ,,Krásné ránko!" Zasmála jsem se a věnovala nechápavý a přiznejme si i trochu vyděšený pohled Liamovi. Ten jen pokrčil rameny a se slovy, že jde pomoct Louimu se vydal do míst mě zapovězeným, do kuchyně. Načež já se otočila na stále culícího se Nialla a zeptala se: ,,Chceš jít nahoru?" On jen letmo kývl a vyskákal schody po dvou. Já jen pokroutila hlavou a vydala se za ním. Když jsem vešla do svého pokoje, netrpělivě už seděl na mojí posteli a čekal na mě. ,,Tak jo, co se stalo?" Zasmála jsem se, protože mi začínal připomínat křečka po tom, co vypije plechovku red bullu. ,,Lady Amando, pohodlně se usaďte neb okouzlující příběh dnešního rána teď uslyšíte." Poklepal na místo uprostřed postele a já se se smíchem pošoupla na ono místečko. ,,Bylo nebylo... tam kde Tower Bridge road kříží Abbey street se dnešního překrásného rána jeden, no buďme upřímní, velice pohledný Ir srazil s jednou dívkou. Díky ní se mu před očima objevilo několik hvězdiček točících se kolem jeho roztomilé hlavy. To tentokrát ale nezpůsobila její krása, jako spíš prudký náraz do jeho hlavy. Po chvíli, kdy všechny létající hvězdičky pochytal, vstal a věnoval pohled zmatené a stále na zemi sedící dívce. Po chvíli si vzpomněl na slušné vychování a podal jí ruku. Až teprve v tu chvíli ona dívka zvedla svůj pohled a tím se blonďatému muži..." Vyprskla jsem smíchy a on mi věnoval nevraživý pohled. ,,Tak ehm... kde jsem to jenom... jo! A tím se blonďatému MUŽI naskytl pohled na dívku od které se odvíjely všechny jeho myšlenky..." ,,Byla to Chelsea?!" Vykřikla jsem nadšeně a tím ho přerušila. On už se nadechoval že mi odpoví, ale v tom se ozvalo klepání na futra, protože dveře byly otevřené, a ve dveřích se objevila Louiho hlava. ,,Nialle, mohl bys...",,No jo pořád..." Zamrmlal Niall, ale cestou ze dveří ještě stihnuk mrknout na Louise. On jen pobaveně, možná taky trochu nervózně protočil očima. ,,Zavři oči, krásko." Pokynul a já se uculila nad jeho oslovením. S protočením očí jsem ale poslechla. Pak už jsem slyšela jen pár kroků a následně jsem ucítila, jak se postel vedle mě prohnula. ,,Už můžeš otevřít." Řekl Loui a já poslechla. Načež se mi naskytl pohled na Louiho s kyticí tulipánů a snídaní na podnose přede mnou. ,,Jej, díky." Usmála jsem se a nahnula se k němu, abych mu za to mohla poděkovat. ,,Ne!" Zastavil mě uprostřed pohybu. ,,Dneska udělám všechno za tebe." Obeznámil mě s jeho plány a já se vrátila do původní pozice. ,,Jak myslíš." Usmála jsem se na něj a on si přesedl vedle mě. ,,Takže, k dnešní snídani se podává ovocný salát, míchaná vajíčka s topinkami a samozřejmě palačinky. K nim je nutella, javorový sirup, nebo jahodový džem. Jak jen si budeš přát." Popsal všechno to jídlo Loui. Najednou bylo slyšet bouchnutí hlavních dveří a to, jak někdo běží po schodech. A nakonec se ve dveřích objevil Liam s kelímkem ze Starbucks. Vrazil ho do ruky Louimu a ve vteřině byl zase pryč. ,,A samozřejmě i karamelové latté, tvoje oblíbené." Podal mi onen kelímek a můj úsměv se ještě zvětšil i přes to, že jsem netušila že je to možné. ,,Jo a ještě..." Nahnul se ke mě a jemně, přes to dlouze mě políbil. A když se pak odtáhl... ,,Dobré ráno." Zašeptal, jen pár centimetrů od mých rtů. ,,Dobré." Popřála jsem mu i já a celá natěšená sáhla po příboru, který ležel hned vedle čerstvých jahod. ,,Ne!" Zastavil mě uprostřed pohybu Loui. ,,Proč?" Věnovala jsem mu nechápavě-smutný pohled. ,,Já sám." Zasmál se a vzal mi příbor z rukou. Odložil nůž a vidličku vzal do pravé ruky. Následně na ní napíchl pár malých kousků ovoce, já nadšeně otevřela pusu a spokojeně jí zase zavřela, když bylo všechno to sladké ovoce v ní. ,,Mňam." Mlaskla jsem. Takhle to pokračovalo ještě nějakou chvíli až jsem se od ovocného salátu přenesly k míchaným vajíčkům a topinkám. A když pak si i ty spokojeně hověly v mém momentálně nadšeném žaludku, přišla řada na palačinky. Loui se už už chystal na to, že je nakrájí. ,,Takhle to dál nejde." Zastavila jsem ho s vážnou tváří. ,,Co? Ale já zrovna chtěl..." Zasekl se. ,,Já vím, ale..." Jemně jsem se dotkla jeho ruky a odendala jí z tácu s mnou snídaní. ,,Nejdřív do nich přece musíme dát jahody a nutellu!" Zasmála jsem se a dala tomu zmatenému štěněti pusu na tvář. ,,Já z tebe jednou zešílím..." Povzdechl si stále mírně zmatený Louis s jemným uchechtnutím. ,,Promiň." Zašklebila jsem se a otvírala pusu abych pokračovala, ale než jsem stihla cokoliv říct v mé otevřené puse se objevila palačinka se sladkou jahodou a stejně skvělou nutellou samovolně se rozplývající na mém přešťastném jazýčku. ,,Mmm..." Vzdychla jsem a všechna moje pozornost patřila jen a jen těm třem lahodným věcičkám v mé puse. ,,Takže...?" Vytrhl mě z vychutnávání té dokonalosti Louiho hlas. ,,Ehm... promiň, říkal jsi něco?" Věnovala jsem mu omluvný pohled. ,,Eh... Já jsem se tě chtěl zeptat jestli... jestli bys..." Vydechl. Vypadal, že je pro něj těžké to jen vyslovit. Už to vypadalo, že to z něj konečně vypadne, když v tom se ozvalo hlasité bouchnutí dveří. ,,Jsem doooma!" Zakřičel Harry a hned na to ještě dodal. ,,A přivedl jsem Eda!" A Loui s posmutnělým výrazem pusu zase zavřel, oči mu posmutněly a sklopil pohled. Tak zůstal ale jen malinkou chvilinku. Hned totiž hlavu zase zvednul a s mírně nadšeným výrazem se zeptal: ,,Chceš poznat Eda Sheerana?"
Odpověď už ale nejspíš neslyšel, nebo spíš... po ní už nic neslyšel. Protože já jsem jako správná Sheerios zapištela tak silně, až jsem donutila jeho nadšený výraz, aby se změnil na možná i malinko vyděšený.

*************

Ahoj ahoj! Ano jsem to já a ano stále žiju... i když s tím mým přidáváním bych se nedivila, kdybyste mě ukamenivali... tak snad ještě ne. :)

V tomhle díle se toho málem stalo vážně hodně... ale... prostě jen málem. Však vy se to brzy dozvíte, nebojte :)

No... popojedem. ;) minulého dílu bylo vážně hodně komentářů a vy jste mě tak neuvěřitelně potěšily... takže... nechcete si to zopakovat? :D

Aaa... za tu minulou část Vás vážně všechny miluju... <3

S láskou,

Perník s čajem vychutnávající,

Na horách momentálně běžky vysíleně proklínající,

Ili :)