Před 2 lety

Na zemi se všude válely knihy, zabývající se jak historií světa kouzelníků a čarodějů, tak jednoduchých kouzel, lektvarů a všelijakých jiných informacích, které se dají najít v jakémkoliv kouzelnickém krámku.

Po setkání s bělovlasým čarodějem se Maggie velmi nadchla do myšlenky, dozvědět se něco o magii, která je tohoto světu součástí. A když o tom řekla rodičům, ti byli rádi, že se jejich dcera alespoň o něco zajímá a nebude myslet na to co se jí před rokem stalo. Je ještě přece mladá a celý život má před sebou.

Maggie seděla mezi všemi knihami a zrovna měla v ruce jednu, o které už nějakou dobu snila, že si jí přečte. Tato kniha neměla nijak výraznou vazbu. Na přední straně byl jen název knihy ,Fantastická zvířata a kde je najít' s jménem autora knihy.

Nikdy jsem netušila, že existuje tolik magických tvorů.

,,Tak jak se ti knihy zamlouvají?" odtrhl Maggii od čtení její otec, Henry Clear, který zrovna otevřel dveře pokoje a podíval se pyšně na svou ratolest. Zájem o kouzelnický svět určitě zdědila po něm. Tyto a jiná slova si říkal pokaždé, když Maggie jen projevila zájem o něco řekněme ‚nadpřirozeného' a pro většinu mudlů nevysvětlitelného.

Poté, co sebou Maggie mírně trhla, jelikož tady otce nečekala, zvedla k němu očka a trochu rozpačitě až nemotorně přikývla. ,,Je to opravdu pozoruhodné..." nic více na to neřekla. Zaklapla knihu, jež zrovna třímala v rukou, a všimla si, že otcův obličej zvážněl.

Užuž měla v plánu se zeptat, jestli se něco děje, když v tom ji zaujalo něco venku. Nebo těžko říct, jestli jí to opravdu zaujalo, ale její pohled se naprosto instinktivně otočil k oknu, kde spatřil velkou zářivou kouli na obloze. Úplněk! V tu ránu dívčiným tělem projela prudká vlna bolesti, která nejprve začala lehkým svěděním končetin, ale poté se zintenzivnila a začala se šířit celým tělem. Začala se třást a křeče ji obepnou. Měnila se ve vlkodlaka! Přestože to nebyla její první proměna, neudržela se a začala křičet. Nedá se ale čemu divit, jen málokdo by něco takového vydržel bez jediného pípnutí, a to bylo přeci jen dítě.

Žena, jenž zrovna byla v kuchyni, zaslechla křik. Křik její milované holčičky, který ale každou vteřinou začal mutovat a stal se z něj vzteklé vrčení zvířete. Moc dobře věděla, co to znamená. Instinktivně popadla hůlku z poličky, na kterou si jí předtím odložila, a vydala se do pokoje Maggie.

• • • • •

Nemalou dobu se snažili otec s matkou Maggii nebo spíše její zvířecí podobu uklidnit. Ale to jen skončilo tak, že žena, prosící její dítě, aby s tím bojovala, obdržela nemilé škrábnutí na dlani, s kterou si jen tak tak stihla zakrýt obličej. Muž, který byl doposud převážně u dveří, znervózněl a rozešel se rychlým krokem ke své ženě, aby se jí na to podíval.

V očích té stvůry, jež ono zranění způsobila, se cosi zalesklo. Dříve, než by si toho mohl kdokoliv všimnout nebo to více identifikovat, se mladý vlkodlak rozběhl směrem ven z domu.

• • • • •

Maggie nebyla však jediná, kdo byl v tuto nekřesťanskou hodinu venku. I tajemná skupina v pláštích složená z deseti lidí, tuto noc neměla spaní. Byla vyslána se probít do temnější hrobky, ukryté pod hromadou hlíny. Většina postav této skvadry byla statná ovšem na člověka nezvykle nízká. To jim ale nezabránilo s pomocí lopat začít hlínu odhazovat.

Zrovna když hlaveň lopaty narazila do něčeho dřevěného, do popředí vystoupila postava pravděpodobně muže, podle jeho rysů těla. Ona osoba byla o něco vyšší než ti ostatní. Jedním striktním pohybem rozkázal skupině ustoupit a z postranní kapsy vytáhl svou hůlku. Zajímavé na této hůlce ale bylo, že na její rukojeti byl do dřeva vyřezaný jakýsi symbol. Nešlo o nějak výraznou rytinu. Z dálky by si toho člověk sotva všiml, ale jakmile hůlkou prostoupila magie dotyčného, symbol se jasně rozzářil a vyslal proud energie směrem k místu výkopu.

Všude po okolí se rozneslo jasné ovšem tíživé světlo, které zbylé ze skupiny oslnilo. Ovšem byla to také záře, jež sem přilákala jistého tvora. Chlupy huňaté srsti mu poletovaly do všech stran a pro některé se staly poslední věcí, jež na tomto světě spatřili.

• • • • •

Pro mladou a nezkušenou Maggii byl však celý tento zážitek zahalen v mlze. Jako by byla něčím mocnějším jednoduše odstrčená do nejtemnějšího kouta své mysli, odkud k ní občas doléhaly zvuky z vnějšku.

Hlad. Bolest. Utrpení. Smrt. Tohle bylo, čeho se bála a co se stávalo realitou nejednou do roka. Bylo toho na ní moc.

Chtěla s tím bojovat. Ale marně. Chtěla s tím vyjednávat. Ale marně. Dokonce i žadonila o propuštění k jejímu plnému vědomí, ale reakce byla pořád stejná.

Stejná jako i teď. Byla schoulená v malém prostoru uvnitř své mysli a snažila se to opět přetrpět.

Něco ale tentokrát bylo jiné než kdykoliv předtím. Znenadání ji totiž obklopila jasná záře, která ji z této temnoty vyhodila.