Pomalu otevřu oči. Kolem mě je hrozně ostré sluneční světlo. Slyším ale cvrlikat ptáčky a šumět stromy ve větru. Nakrčím nos a snažím se rozpoznat svoje okolí, když se moje oči konečně zaostří. Tohle okolí ale nepoznávám. Zírám do bambusového stropu, ale nedokážu se vzpamatovat.

Pak si ale vzpomenu na tu laborku a trochu lítostně nakrčím obočí.

„To už jsem mrtvý?" zeptám se tiše sám sebe, ale leknu se, když vedle sebe uslyším známý hlas.

„Hmm, to díky bohu nejsi." Otočím se a spatřím Jina. Sedí na malém křesle s čistým oblečením a knihou v ruce. Usměje se na mě a vstane z křesla, aby mohl přijít ke mně.

„hyung? Moment, já...neumřel jsem?" Jin se zasměje a pohladí mě po vlasech.

„Naštěstí jsme tebe i Jungkooka dostali do Tsingtao včas. Ale bál jsem se o tebe, to ano, jsem ale rád, že ses konečně probral." Usměje se na mě a já se zmateně rozhlédnu ještě jednou kolem sebe. Jsem v nějaké chatce postavené z bambusů, vedle postele, na které ležím, je malý stolek s nějakými obvazy a obklady, a přede mnou otevřené dveře, přes které se sem drásá teplé slunce.

„takže jsme v Tsingtao? A...tohle je nemocnice?" Jin se zasměje a zakroutí hlavou.

„Ne, v nemocnici jsi už byl, teď už tě pustili, takže jsi ve svém novém domově." Nechápavě na něj pohlédnu.

„Domově? Nevypadá to jako normální dům." Jin přikývne.

„Já vím, však ne, žijeme v malé vesničce, kde mají všichni domy z bambusů a dřeva, je to tady takové přírodní a mírumilovné, zamiluješ si to, uvidíš, já jsem si taky na ty chatky musel zvyknout, ale nakonec se tady spí dobře."

„Počkej a...jak dlouho už jsme tady?" Jin se pousměje a pohlédne na dveře, do kterých vejde Jungkook. Hned, co mě uvidí, nadšeně se ke mně rozběhne a obejme mě.

„Tae! Probral ses!" zasměju se a taky ho k sobě přitisknu. Nadechnu se vůně jeho vlasů a dojatě si ho prohlédnu.

„Jungkookie, co tvoje břicho? Je to lepší?" Jungkook se uculí a přikývne.

„Mám ho obvázané a zalepené, ale už mě to nebolí tolik, jako v pátek." Zamračím se a pohlédnu na Jina.

„Pátek?" Jin si povzdechne a pohladí mě po rameni.

„byl jsi mimo sebe tři dny, když nepočítám tenhle čtvrtý." Zaskočeně vydechnu a prohrábnu si vlasy.

„Oh, tak to je...páni. Přitom se cítím dobře." Usměju se a posadím se, i když u toho syknu bolestí, protože moje ošetřené břicho na tom ještě není tak dobře. Jungkook mě ještě jednou obejme a sám přitiskne rty na ty moje.

„Děkuju, Tae, že jsi tam pro mě přišel...nebýt tebe, tak tady už nejsem." Špitne stydlivě a já ho láskyplně políbím na čelo, pak na tvář, a nakonec opět na rty.

„Oh, to je pro mě samozřejmost." Rozcuchám mu vlasy a on se uculí. Přiběhne ke dveřím a mávne na mě rukou.

„Pojď se podívat, jak to tady vypadá, je to tady vážně krásný!" zajásá a vyběhne ven ze dveří. Usměju se pro sebe, Jin mi pomůže vstát a já se dobelhám ven z chatky. S otevřenou pusou zůstanu zírat na krásné okolí. Kolem je pestře zelená tráva, stromky, zahrádky, a hlavně stejné bambusové chatky všude kolem. Taky jezero a za ním město s obyčejnými domy.

„Takže tady teď budeme žít...a jsme svobodní?" Jin se usměje a přikývne.

„Přesně tak, a my všichni bydlíme kousek od sebe, třeba tamhle naproti je Jimin s Yoongim a malým-..." zarazím ho, protože si hned uvědomím, že má Jimin vlastně miminko. Nadšeně se k chatce rozejdu a zaťukám na dveře.

„Dále." Ozve se Jimin a já spokojeně nakouknu dovnitř. Jimin sedí v posteli, opřený o polštář a kousek od něj je kolébka, od které vycházejí žvatlavé zvuky. Hned, co si mě Jimin všimne, usměje se od ucha k uchu.

„Taehyungie? Probral ses." Řekne nadšeně a já se zasměju a přikývnu.

„Jo, už bylo na čase, co? Můžu se podívat?" zeptám se a poukážu na kolébku. Jimin přikývne a já se k novorozencovi nahnu. Má na sobě dupačky a svýma velkýma očkama se kouká kolem sebe. Musím se zasmát, je opravdu rozkošný.

„Oh, je opravdu krásný," zašeptám a natáhnu k němu ruku, abych ho mohl jedním prstem pohladit po tvářičce, „no ahoj, mrňousku, nazdárek, jakpak se máme?" jen se na mě podívá a začne cumlat svoji ruku. Zasměju se, a aniž bych se na Jimina otáčel, zeptám se ho.

„jak že se teda jmenuje?" Jimin je chvíli ticho, já miminko dál hladím po tvářičce a nosíku, ale pak mi Jimin konečně odpoví.

„Jmenuje se Taehyung," zaskočeně a zmateně se na Jimina otočím, ale ten se dál usmívá, „po člověku, který mě nikdy nezradil, byl při mně, když jsem to nejvíc potřeboval, a hlavně pokaždé dodržel, co slíbil." Dořekne a já ucítím, jak se mi oči zaplnily slzami.

„Jiminie..." Jimin se zasměje, vstane z postele a pevně mě objeme.

„Heh, Tae, přece nebudeš brečet." Zasměje se, ale já, i když zakroutím hlavou, stejně si jednu slzu setřu.

„ne, já...jen mě to dojalo. Mám tě moc rád."

„Já tebe víc." Zašeptá Jimin a odtáhne se ode mě, když se zase ozve mrňousek z kolébky. Jimin si ho vezme do náruče dřív, než se úplně rozbrečí a chytne po flaštičce s mlékem.

„Má hlad, už zase." Uchechtne se a já s ním. Chápavě přikývnu a zamířím ke dveřím.

„Nechám vás tady o samotě, ahoj, Taehyungie, rád jsem tě poznal." Řeknu a Jimin mi se zasmáním zamává. Jen co ale vyjdu ven, zarazím se a pohlédnu na dvě osoby stojící u záhonku s Jinem a Jungkookem. Usměju se a rozběhnu se k nim.

„Mami! Tati!" zvolám nadšeně a jen, co si mě všimnou, s širokými úsměvy mě oba naráz obejmou. Máma zase začne brečet, no, táta skoro taky. Není divu, tak dlouho mě neviděli.

„Oh, Tae, tak hrozně moc se nám stýskalo." Zavzlyká máma a já se zasměju.

„Vždyť vy mě taky, už jste poznali Jungkooka?" Máma s tátou se ode mě odtáhnou a pohlédnou na klučinu vedle Jina.

„Ano, poznali, a...je to tedy pravda, jo? Vy dva..." bez řečí přikývnu, i když trochu nervózně.

„Jo, my dva...jsme spolu. Milujeme se. Ummm, nevadí? Neřekl jsem vám o své orientaci, nevěděl jsem, jak na to budete reagovat..." máma se usměje a líbne mě na čelo.

„Nám s tatínkem to nevadí, popravdě...tak nějak jsme si to mysleli, takže...jsme rádi, že sis našel někoho, jako je Jungkook." Oddechnu si a znovu je obejmu.

„Oh, to jsem rád, děkuju."

„Tae!" zaslechnu za sebou a uvidím přicházející trojici. Namjoon s širokým úsměvem na tváři, za ním Hoseok s Jennie, jak se drží za ruku.

„Joone! Jsi v pořádku? Před tím vším...ani jsem si tě nevšiml...omlouvám se." Namjoon s pousmáním zakroutí hlavou a obejme mě.

„To je v pořádku, chápu to, Jungkook byl v nebezpečí."

„Ale to ty taky." Šeptnu provinile, ale když ucítím jeho dlaň na mém rameni, zvednu k němu zrak, on se stále usmívá.

„Tae, jsem v pořádku, vlastně...nikdy mi nebylo lépe, ale to asi nám všem, konečně jsme v bezpečí." Spokojeně přikývnu a přitáhnu si k sobě Jungkooka, který se neustále lísá o moji paži, Namjoon si k sobě zase přitáhne Jina, já ale zpozorním za ně, kde se stále drží za ruce ti dva a ušklíbnu se.

„A co vy? Něco nového?" zeptám se a Hoseok nad tím protočí očima, pokusí se z toho nějak vykroutit, ale Jennie ho umlčí letmým polibkem.

„Mm, nového? O ničem nevím." Mrkne na mě a já se pro sebe uchechtnu.

„Hmm, to je ale škoda." Mrknutí ji vrátím a se zrakem se vrátím zpět k Jungkookovi. Odhrnu mu pramínky černých vlasů z čela a jemně ho políbím na rtech. „Lásko, co kdybys mi to tady ještě všechno ukázal?" Jungkook s úsměvem přikývne a už mě chytne za ruku a začne mě táhnout někam dál do vesnice.

„Dobře, tak pojď, ukážu ti, odkud je nejlepší výhled na jezero, můžeme tam spolu po večerech sedávat."

„Hmm? To zní skvěle."

***

Venku už se setmí a my s Jungkookem zalezeme do své chatky. Zavřeme dveře a rozsvítíme malou lampičku. Nakonec je to tady opravdu krásné, myslím, že na lepším místě jsme skončit ani nemohli.

Jungkook mě chytne za ruku a přivede k posteli. Oba si na ni sedneme a on mě jemně pohladí po stehně se skousnutým rtem.

„Mm, Tae...?" pohlédnu na něj, jak se červená a něco mi přisouvá k ruce. Všimnu si, že je to obal s kondomem. Teď Jungkook zrudne ještě víc, stejně se ale i víc usměje. „Mm, mohli bychom..." ani to nemusí dopovědět, usměju se a jemně ho políbím na rtech. S polibkem ho zatlačím do ležící polohy a teprve teď se od něj odpojím.

„Mm, pro tebe cokoliv, lásko." Zašeptám a sundám mu i sobě tričko. Něžně ho pohladím po celém bříšku, i když má místo u pupíku zalepené, líbnu ho kousek od tlusté náplasti. I Jungkook mě prsty pohladí po mém obvázaném břichu a zkousne si ret.

„Nebolí to už moc?" usměju se a zakroutím hlavou.

„Už ne, neboj se." Stáhnu mu dolů kalhoty i s boxerkami a pohodím to všechno někam za sebe. Jazýčkem objedu jeho chloubu a poté ji celou pohltím. Jungkook ze sebe začne vydávat tiché vzdechy, ale ne na dlouho, protože po chvilce přestanu, abych se mohl s pusou přemístit níž.

Nadzvednu si ho a roztáhnu mu nohy od sebe. Jazýčkem ho pohladím po jeho vstupu a poté do něj vniknu. Začnu si ho takhle vlhčit.

„Ah~ Taehyungie~..." usměju se, a ještě chvíli mu takhle dělám dobře. Nakonec svou hlavu zvednu a už si olizuju dva prsty, ale Jungkook stydlivě poukáže na stolek vedle postele. Je na něm položený lubrikant. Usměju se a natáhnu se pro něj.

„Tak s tímhle si to užiješ dvakrát tak víc." Ujistím ho a trochu si nakapu na prsty. Rozetřu ho okolo jeho vstupu a rovnou dvěma prsty do něj vklouznu. Jungkook zaskučí a prohne se v zádech.

Začnu do něj prsty přirážet a dorážet hlavně na ten jeden uzlík nervů, který už dávno přesně vím, kde Jungkook má.

„Mm~ Tae~ no tak..." zaskučí a já se zasměju.

„Copak, ty nedočkavče, už jsi připravený?" Jungkook přikývne a rukou už začne chmatat po mém rozkroku. S úsměvem se nadzvednu, aby na něj dosáhl a mohl si ho promnout v ruce. Nakonec na něj nasadím kondom a opět nanesu trochu lubrikantu.

„Tak dobrá." Zašeptám a elegantně do něj vklouznu. Jungkook ze sebe vydá hlasitý sten a pevně sevře v ruce prostěradlo, když do nej začnu přirážet a postupně zrychlovat podle toho, jak si Jungkook žádá.

Konečně ucítím, jak se mu zase rozklepou nohy, zakloní hlavu a s pronikavým zasténáním se udělá na svoje bříško. I já se udělám a s výdechem z něj pomalu vyjdu ven.

„Oh~ bylo to nádherný, miluju tě, Taehyungie." Vydechne unaveně Jungkook a já ho políbím na rtech. Sundám si kondom, ale na chvilku ve mně hrkne a já se zaraženě podívám na Jungkooka ležícího spokojeně pode mnou.

„Uh...Kookie?" zeptám se nejistě a Jungkook otevře oči.

„Co? Děje se něco?" pozvednu rameny a zadívám se mu do očí.

„No...totiž...asi sis za ty tři dny ještě nezařídil antikoncepci, že?" Jungkook se zamračí a zakroutí hlavou.

„Ne...proč?" nervózně si olíznu rty a trochu provinile se uchechtnu.

„No, praskl nám kondom."

END

***

No, a jsme na konci dalšího příběhu. Já vám moc děkuju, že jste příběh četli, hlasovali pro něj a komentovali, jsem vám za to moc vděčná 💜

Jinak jsem i moc ráda, pokud ve vás příběh vyvolal nějaké emoce, ať už byly jakékoliv – štěstí, smutek, vztek...cokoliv, beru to jako úspěch :D

Teď budu moc ráda, když zhodnotíte celý příběh a napíšete mi do komentáře váš celkový názor, co se vám líbilo, nebo co naopak nelíbilo, jak jste spokojeni s koncem, a tak dále, a tak dále

lucy_luly_lu a LeeYoli
vám obzvlášť děkuju za komentáře, nikdy nezklamaly a pokaždé potěšily, i když to byl třeba jen jeden smajlík, nebo jen útočný smajlík xd, díky 💜

CrazyRennie
díky za upřímnost, i když se nám tady vytvořil další menší dohad, ale ono to k tomu asi patří, i tyhle dohady mají něco do sebe, nakonec je i dobře, když čtenář dokáže říct všechno, co se mu děje v hlavě, i když to pak dopadá slohovkami, co naděláme, myslím, že pokud budeš číst dál moji tvorbu, k něčemu podobnému se dostaneme ještě několikrát, ale to nevadí, moc děkuju za to, že čteš, že komentuješ a prožíváš 💜😉

Já se chci jen vyjádřit k mojí nové zkušenosti s mpregem, chtěla jsem to zkusit napsat, tak jsem to udělala, ale popravdě, asi určitě to byl můj první a poslední mpreg, sice mě celkem baví číst, když je to nějak rozumně napsané, ale psát to, to už pro mě moc není, heh 😁

No, takže vám ještě jednou děkuju za vaši pozornost a kdo bude chtít, uvidíme se u dalšího příběhu.

IPurple you all!