„T-Tae..."šeptne Jungkook a já na něj pohlédnu. Očima sjedu k jeho ruce, kterou tiskne ke svému břichu, jenž je sice zakryté pláštěm, ale podle rudé skvrny poznám, že ho někdo postřelil.

„Proboha..." hlesnu vyděšeně a pomůžu Jungkookovi se posadit, opřu ho hlavou o dveře a odhrnu plášť. Bože, tolik krve.

„Oh, to ne...vydrž, stáhnu ti to..." vstanu a přiběhnu k lékárničce přimontované na zdi. Otevřu ji a vytáhnu nějaké obinadlo. Přiběhnu s tím zpátky k Jungkookovi, který ale přivře oči a těžce se nadechne.

„Lásko, prosím, vydrž...zůstaň se mnou..." vydám ze sebe a snažím se mu obvázat břicho, ale moje ruce se strašně klepou a před očima se mi všechno houpe a točí. Promnu si oči a zaskučím si pro sebe.

„Kurva, co mi to píchnul..." konečně se mi podaří jeho břicho nějak stáhnout. Pohladím ho po zaslzených tvářích a spojím naše čela.

„Buď tady se mnou, jasný? Neodcházej mi...zvládneme to..." Jungkook ztěžka vzlykne a zakroutí hlavou.

„N-Ne...umřeme tady..."

„Ne, Kookie, tohle neříkej, pořád máme šanci, dostanu tě odtud ven." Šeptnu rozechvěle a snažím se nějak vzpamatovat, protože můj zrak se ještě zhorší a v pažích i nohách ucítím nepříjemné mravenčení.

Od dveří uslyším pár střelných ran a poté známý hlas volající moje jméno.

„Taehyungu! Tae!" To je Jin? Nebo mám jen halucinace, protože on měl odletět i s ostatními, ale to volání se ozve znovu, proto podeberu Jungkooka a vyjdu s ním ven z místnosti. Na chodbě už jsou s pistolemi Jin, Yoongi a Hoseok.

„Hyung?" upozorním na sebe a dobelhám se s Jungkookem k nim. Jin ke mně starostlivě přiběhne a stiskne moje tváře v dlaních.

„Taehyungie, jsi celý? Jste oba celí?" začne se ptát, ale zadrhne se, když uvidí krvavý flek na Jungkookově břiše. Vyděšeně vydechne a vezme Jungkooka do náruče, protože už ani nezvládne sám stát na nohou, jeho oči jsou zavřené a dech ztěžklý.

„H-Hyung...Jungkook musí d-do nemocnice..." vydám ze sebe rozklepaně a snažím se sám popadnout dech, ale můj stav se čím dál tím víc zhoršuje.

„neboj, vrtulník, který přiletěl, byl zdravotnický, pro Jimina, ten náš už čeká kousek odtud, takže bude Jungkook v pořádku, ale...ty taky nevypadáš dobře." Přikývnu a promnu si zamlžené oči.

„Y-Yun mi něco píchl..." špitnu a Jin zoufale vydechne.

„Bože...musíte oba dva hned do nemocnice, tak jo, vypadneme odtud." Nařídí a zamíří s Jungkookem v náruči ke schodům, stejně, jako Yoongi s Hoseokem. Matně je následuju, ale mám pocit, že sebou každou chvíli seknu, už i jejich hlasy mi zní, jako pod vodou.

Konečně doběhneme do přízemí a k východu. Ostatní už jsou u dveří, já se za nimi ještě snažím ze všech sil dobelhat, ale laborkou se rozezní ostrá střelná rána a poté silná bolest v mém lýtku. Vykřiknu a za postřelené místo se chytnu.

Matně vidím Yuna, jak za mnou s pramínkem krve na svém čele míří. V ruce má pistoli a vypadá hodně naštvaně. Než se vůbec stihnu nějak zvednout a nějakým způsobem se rozeběhnout ke dveřím, chytne mě za paži a přitáhne k sobě.

„Tae..." uslyším Jina, ale to nechci. Nechci, aby se zdržoval mnou, musí se s Jungkookem dostat pryč, aby to přežil. Nadechnu se a z posledních sil na něj zařvu.

„VYPADNI! ZACHRAŇ JUNGKOOKA!" Jin nevypadá, že by mě chtěl poslechnout, ale když se na něj Yun otočí a střelí pistolí, Jin se rychle rozeběhne pryč k vrtulníku. Vypadá to ale, že Yun vystřílel všechny náboje, proto naštvaně pistoli zahodí a mě přirazí ke zdi.

„Teď jsi spokojený, ty hajzle? Kurvička mi utekla, ale nemysli si, že ty vyvázneš. Jsi otrávený, měl bys brzo chcípnout, takže jsi mi už i ty k ničemu, jestli chceš, klidně ti to zkrátím." Zavrčí těsně u mého obličeje a já mu do nej prsknu.

„Dělej si, co chceš, je to, jak říkáš, stejně chcípnu, ale Kookie bude v pořádku." Vydám ze sebe přidušeně, protože se mi opravdu špatně dýchá a Yuna začínám vidět dvojitě. Jsem úplně mimo, cítím, jak se ztrácím s vědomím, ale pak ucítím další bolest pulsující mi z břicha.

„tak už chcípni." Zašeptá naštvaně Yun a já sklopím pohled ke svému břichu. Zabodl do mě ten malý lékařský nožík. Vytáhne ho a poté ho do mě zabodne znovu. Ostře se nadechnu a pustím ven slzy. Je to jasný, už tady nebudu dlouho.

Yun mi přiloží nožík ke krku a zlověstně se na mě podívá.

„Nebudu čekat, až si ráčíš naposled vydechnout." Ucítím, jak na nožík víc přitlačil, ale ve stejnou dobu se ozve další střelná rána a Yun šokovaně vytřeští oči. Z pusy mu vyteče malý pramínek krve a očima dokořán spadne svým tělem na mě. A já uvidím Jina s pistolí v ruce.

„Taehyungie..." zašeptá a odstrčí Yunovo tělo. Vyděšeně se zadívá na moje probodané břicho a se slzami v očích mi pozvedne bradu.

„Tae...bude to dobré, ano? Doktoři se o tebe postarají, prosím, vydrž ještě..." nazvedne mě a přitiskne k sobě. Přidušeně a sípavě zaskučím a pohlédnu mu do očí, z těch svých pustím ven slzy a pousměju se na bratra.

„J-Jine...t-tohle už nemá smysl..." Jinovi taky stečou slzy z očí a zakroutí hlavou.

„Ale má, nemůžu tě ztratit...chápeš?" vzlykne a vyzvedne mě do náruče. Rozeběhne se se mnou k východu, ale moc mu se mnou běhat nejde, proto raději zpomalí, aby mě neupustil. Jsem úplně slabí, i tak se mi podaří ho zatáhnout za mikinu.

„H-hyung...m-mám tě moc rád...p-prosím, řekni pak...řekni pak Kookiemu, že ho m-moc miluju...s-slibuješ?" zeptám se sípavě, ale Jin zakroutí hlavou.

„Řekneš mu to sám, Tae, zvládneš to...slyšíš mě?" nedokážu mu na to odpovědět, zadrhne se mi hlas a začerní před očima. Skoro ho nevnímám, jen cítím, jak pomalu ztrácím vědomí a moje ruka, která držela Jina za mikinu, bezvládně sjede po Jinově hrudníku dolů.

„Tae? Taehyungie...prosím, ještě to vydrž, už jsme skoro tam, slyšíš? Slyšíš mě, sakra?!" zavřu oči a naposledy se pro sebe pousměju. Po tváři mi stečou poslední slzy, než se úplně ztratím ve tmě a tichu.

A zítra konečná kapitola + info o další knize :')

Užijte si neděli :)