Auto zastaví před vysokou budovou připomínající nemocnici. Všichni vyjdeme z auta a nejistě se zahledíme na hlavní vchod. Oh, snad jsou oba dva v pořádku a nejedeme pozdě.

„Tak jo, půjdeme tam, potichu, a držte se za mnou, Jungkooka držte mezi námi všemi a vy se nenechejte zastřelit, jasný?" Hoseok se uchechtne a nabije svoji pistol.

Heh, tomu říkám rada do života, neboj Jennie, myslím, že nikdo z nás nechce v sobě kulku." Mrkne na ni a ta mu mrknutí oplatí.

„Hmm, tak fajn, Hoseokie, kryj mi záda a snaž se, aby ti jedna kulka neskončilo v zadku."

„Mm, tak hlavní je, aby vyváznul tvůj zadek." Ušklíbne se na ni a my se jen plácneme do čela. Yoongi do Hoseoka drbne a propálí ho pohledem.

„na vaše flirty teď není vhodná doba, řekl bych." Jennie se uchechtne, nabije i svou pistoli a zamíří ke vchodu, my ji hned následujeme. Vlezeme dovnitř a nadechneme se pachu dezinfekce podobného jako v nemocnicích. Laborka se od nemocnice vážně moc neliší.

„Nikdo tady není?" zašeptám skoro neslyšně, ale Jennie mě utiší máváním rukou.

„Pššš, nikdy nevíš. Zapni hodinky a zkus vyhledat Jinovu polohu podle jeho hodinek, tady je to jako v bludišti." Přikývnu a zapnu si hodinky. Rozkliknu si Jina a pokusím se vyhledat jeho polohu. Bylo by to v háji, kdyby ji on sám neměl zapnutou, ale naštěstí měl, protože se mi hned ukáže menší jednoduchá mapka se zeleným puntíkem, který představuje mého bratra.

„Mám ho." Zašeptám a poukážu na výtah. „Jedeme nahoru."

„Do jakého patra?"

„To ještě nevím, prostě jedeme nahoru, pak uvidíme." Rozkážu a všichni se pomalu přesuneme k výtahu. Stiskneme druhé patro a vyjedeme nahoru. Když se dveře otevřou, zjistím, že je Jin ještě výš, proto tedy vyjedeme do třetího patra.

„Je možné, že šli třeba všichni spát?" optá se Jungkook, než se dveře od výtahu s cinknutím otevřou, ale škubneme sebou, když na nás vykouknou dva muži v černých uniformách, kteří očividně taky chtěli výtah použít. Než stihnou zareagovat a vytáhnout svoje schované pistole, Jennie je oba dva odpráskne.

„No do prdele..." hlesne Yoongi a překročí dvě mrtvá těla na zemi. Jennie si nás jen projede pohledem a kývne hlavou, abychom pokračovali.

„Musíte mít lepší reflexy." Šeptne a vydá se směrem k chodbě. Ucítím, jak se na mě Jungkook natiskne s vyděšeným výrazem v obličeji. Pohladím ho po vlasech a líbnu na čelo.

„neboj se, všechno je dobrý, už jsme skoro u Jina." Uklidním ho a chytnu ho za ruku, aby se tolik nebál. Věděl jsem, že měl zůstat s Jiminem v autě.

„Tae? Kudy." Upozorní Jennie a já poukážu na konec chodby.

„Je blízko." Šeptnu a sám Jennie předběhnu, postupně zrychluju krok, dokud se nedostanu k místu, kde moje mapka končí a puntík je hned vedle mě. Zvednu hlavu a uvidím dveře s malým okýnkem, ze kterého vychází menší osvětlení a na zemi v té místnůstce sedí Jin se sklopenou hlavou.

„Hyung!" křiknu nadšeně a zabouchám na sklo. Zvedne hlavu a s jiskřičkami v očích doběhne ke dveřím. Skoro se na okýnko nalepí a začne na mě něco mluvit, moc mu ale nerozumím.

„Co říkáš? Nerozumím ti!" zakřičím a syknu bolestí, když mě Jennie kopne do nohy.

„Ticho, ty pako, někoho přivoláš." Sykne brunetka a dveře si lépe prohlédne. Otevře nějako krabičku vedle a dostane se k tlačítkům s čísly. „Bude to chtít pin." Šeptne a mě od někoho přijde zpráva na hodinky. Zjistím, že je od Jina. Zvednu hlavu a on mě pohledem pobídne, abych zprávu otevřel.

„Jin vzkazuje, že musíš zadat pin, který je 1871 a s hvězdičkou na konci." Řeknu Jennie a ta to tam nakliká. V tu chvíli se nad dveřmi rozsvítí zelené světýlko a dveře se otevřou.

„Oh, Tae, přišli jste pro nás." Vyhrkne hned, co se dostane k nám, a pevně mě objeme. Usměju se a zabořím obličej do jeho ramene.

„Jasně, že jo, myslíš, že bychom vás tady nechali? Kde je Namjoon."

„Uh, myslím, že ho odváděl někam dolů, takže nějaké patro pod námi." Řekne urychleně a poukáže na otevřené dveře. „raději bych to zase zavřel, jinak to začne houkat." Jennie tedy dveře zavře a zamkne pomocí pinu, ale z ničeho nic se světýlko nad dveřmi rozsvítí červeně a celou laborkou se rozezní hlasitý alarm.

„Kurva, co se stalo!" vyjeknu a Jennie si hlasitě povzdechne.

„Uh, překlikla jsem se, dobrý no, tak se vám omlouvám."

„Huh, hlavně, že já jsem pako, které někoho přiláká." Jennie na mě chvíli civí, ale poté se uchechtne a nabije pistoli.

„Heh, nikdo nejsme dokonalý." Otevře se výtah a na chodbě se začnou hromadit nějací vojáci ve svých černých uniformách a střílet po nás. Rychle přikrčení doběhneme ke schodům a rozeběhneme se dolů, zatím, co kolem sebe střílíme ze svých pistolí a snažíme se vyváznout.

„Všichni se držte u sebe! Musíme najít Namjoona a vypadnout odtud!" křikne Yoongi a Jennie přitaká na souhlas, zatím, co postřílí další muže v uniformách. Držím Jungkooka u sebe a mířím s ním za nejbližší roh.

„Tam jdeme!"

„Ale co Namjoon!"

„První se musíme zbavit těch kreténů kolem!"

***

Jimin p. o. v.

Sedím klidně v autě a poklepávám si nohou do rytmu hudby z rádia. Jsem docela nervózní, doufám, že jsou ostatní v pořádku a nemají nějaké komplikace. Povzdechnu si a rádio vypnu. Už mě ta hudba přestává bavit a stejně ji moc neposlouchám, protože pořád musím myslet na ně.

„Ach jo, už je to půl hodiny." Zaskučím si pro sebe a zakloním frustrovaně hlavu. Jak dlouho tam ještě budou, kdybych alespoň věděl, jak na tom jsou, ale nevím nic, můžu jen čekat, jako idiot, na zadku v autě a nepřiložit ruku k dílu.

I když to trochu chápu, vlastně je to přeci jen dobře, že jsem nešel. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se maličkému něco stalo jen kvůli mojí nezodpovědnosti. S pousmáním se pohladím po bříšku a na chvíli zavřu oči.

„Mm, jestli budeš, jako tvůj appa, a pohrneš se do každého rizika, tak mi z toho asi hrábne." Zasměju se pro sebe, ale nespokojeně zaskučím, když mě zase tak nepříjemně bodne v břiše. Kdyby ale jen jednou, ale takhle intenzivně to ucítím asi ještě pětkrát.

„Uh...no tak, klid tam...au!" křiknu nahlas, když mým břichem projede nesnesitelná bolest, až to nevydržím a přikrčený se za břicho pevněji chytnu.

„Ahhh...drobečku, prosím, teď mě nezlob, mm...AU!" Bože, je to taková bolest, až se mi do očí vženou slzy, chci si lehnout na záda, ale jen co se nadzvednu, ucítím ve svých kalhotách hodně velké mokro, a i pode mnou je na sedadle velký flek.

„Oh, to ne...ne, ne, ne teď, prosím..." zaskučím a začnu panikařit a zrychleně dýchat, když si uvědomím, že mi praskla voda. Celý rozklepaný strachem a panikou zapnu hodinky a vytočím Yoongiho, ale dlouho mi to nezvedá a mě už po čele začnou stékat kapičky potu.

„P-Prosím, z-zvedni to..." zašeptám chvějivým hlasem, ale stále nic. Típnu to a vytočím Taehyunga. Tak hrozně moc to bolí, snažím se uklidnit dýcháním a čekám, až to Tae zvedne.

Ups, Yoonmin mimi už je na cestě a samozřejmě v ten nejlepší čas 😬💜

Ale teď k tomu, co jsem vám chtěla:

💜💜 Awwweee! 3K votes?! Děkuju moc, myslela jsem, že už se to do endu nestihne, ale vy jste prostě úžasní, PURPLE U ALL!! 😭😭🥺🥺