Taehyung p. o. v.

Venku už se začíná smrákat a my jsme stále ve vodě. Dokud svítilo horké slunce, tak bylo i fajn a bylo nám teplo, ale teď, jak už se stmívá, klepeme zubama oba dva. Jungkook se ke mně víc tiskne nejen skrz svůj strach, že mi vyklouzne a utopí se, ale i kvůli teplu, které se ze mě snaží vysát. Zasměju se a pohladím ho po holých zádech.

„Půjdeme už ven? Pro dnešek bylo vody dost, nemyslíš?" Jungkook celý promrzlý přikývne a chytne se mě ještě pevněji, když začnu plavat směrem ke břehu. Vyjdeme ven z vody na pláž, kde se Jungkook rozklepe ještě víc.

Rychle přes něj přehodím ručník, který nám Jennie ještě donesla, protože jsem ho tam zapomněl, no, teď by to bez něj nebylo nejlepší.

„Voda je úžasná, hlavně, když jsem v ní s tebou." Šeptne Jungkook a osušený se natáhne pro svoje oblečení, to samé udělám i já. Taky je mi docela zima.

„To máš pravdu, bylo to fajn, s tebou, a bylo to i dobrý, jak ses mě pořád držel, ještě že neumíš plavat, nebylo by to v té vodě tak záživné." Jungkook se uculí a jemně mě dloubne prstem. Natáhne si boxerky i kalhoty, ale dokud ještě nemá tričko, přitáhnu si ho k sobě a políbím ho na holé rameno.

„Zítra půjdeme zas, možná to už bude naposledy." Řeknu těsně u jeho ucha a on se za mnou otočí, spojí naše rty a s úsměvem se ode mě pomalu odtáhne.

„Těším se, až přijdeme do Tsingtao." Zašeptá mi nazpátek a já chápavě přikývnu.

„To mi je jasný, taky se těším, i na toho Jiminova mrňouse se těším." Přijdu ke skalce, kde leží moje kalhoty i s hodinkami a zaraženě se pro ně natáhnu, když uvidím hodinky blikat na znamení, že mi někdo něco poslal.

„Oh, Jin mi poslal hlasovku." Pronesu klidně a zvukový záznam pustím. V tu chvíli mi ale ztuhne krev v žilách, když zaslechnu nějaké chrčení, hlas neznámého muže, hlas Jina a slova o nějaké laborce, pak se zvuk vypne a já zůstanu na hodinky šokovaně zírat.

„C-Co to bylo?" optá se mě vyděšeně Jungkook a já jen zakroutím hlavou.

„Já nevím...ale něco se stalo. Musíme to hned pustit Jennie." Šeptnu, přehodím si triko přes rameno a s Jungkookem za ruku se rozběhnu směrem k našemu úkrytu.

***

„Kurva." Hlesne Jennie potom, co zpráva dohraje. Všichni jsme z toho dost mimo, je jasný, že se Jinovi a Namjoonovi něco stalo, pořád nepřijeli a teď tahle hlasovka. Nervózně přecházím z jedné strany místnosti na druhou se svraštěným obočím a snažím se nějak uklidnit.

„Jestli to byla policie...tak je to v háji. Půjdou na popravu..." vydám ze sebe úplně vyřízeně, ale Jungkook mě obejme a pokusí se mě uklidnit.

„Neznělo to jako policie." Pronese vážně Yoongi a Hoseok přitaká na souhlas. I Jennie kývne.

„Pravda. Nebyla to policie, myslím, že je dostal Yun, což mě děsí ještě víc, myslela jsem, že je ještě ve vězení, ale očividně ne." Všichni se na ni zadíváme a ona z našich očích vyčte samé otázky.

„Yun je jeden takový grázl, který si jednou řekl, že zbaví svět neutrálních a negativních nějakou chemickou látkou, kterou ale musí teprve najít, i když mu u toho zemřelo několik pokusných lidí, kvůli kterým byl i zavřený, i tak nějak dokázal překecat soud, aby v tomhle mohl pokračovat s pokusnými vyhnanci, protože ti už vlastně do společnosti nepatří. A ano, prošlo mu to." Všichni na ní zůstaneme zaskočeně zírat. Ale já začnu ještě víc panikařit.

„Musíme hned pro ně jet." Řeknu vážně, ale Jennie pozvedne rameny.

„Hmm, nevím, jestli je nejlepší nápad tam jen tak přijet, někdo jako on má určitě svoji ochranku, nějaké blázny s bouchačkami v ruce."

„Ty máš taky zbraně." Pronese Yoongi směrem k Jennie a ta opět jen nakrčí ramena.

„Mám, ale vážně chcete riskovat, že náš zastřelí?" zamračím se a přikývnu.

„Já teda jo, je to můj bratr a nenechám, aby s ním nějaký magor prováděl pokusy. A Namjoon je náš kamarád, ani jednoho tam nehodlám nechat." Ostatní mlčí, ale nakonec si stoupne Yoongi a poplácá mě po rameni.

„Jdu s tebou, ale jen pod podmínkou, že Jimin počká tady." Na to se blonďáček hned zvedne a zamračeně zakroutí hlavou.

„Ne, jdu taky, nebudu tady jen sedět na zadku." Yoongi už mu pokládá dlaně na ramena a chce ho nejspíš začít přesvědčovat, ale skočí do toho Hoseok, který taky vstane a přijde blíž k nám.

„Fajn, sebevrazi, tak jdeme všichni, jestliže pro nás mají zítra přijet z Tsingtao, tak nepočítejte s tím, že bych odjel bez nich." Děkovně na něj pohlédnu a potom trochu odhodlaněji na Jennie.

„Takže...vysvětlila bys nám narychlo, jak zacházet s pistolemi?" Jennie se ušklíbne a pokývnutím hlavou nám naznačí, abychom ji následovali do vedlejší místnosti.

***

S oběma auty zastavíme na jakémsi malém parkovišti. Venku už se setmělo úplně, takže v autě rozsvítíme malé světlo a vyjdeme ven, abychom mohli přejít do vedlejšího auta, chce vylézt i Jimin, ale ho Yoongi zastaví.

„Kam se hrneš, lásko, ty tady počkáš." Jimin vytřeští oči.

„Cože?! Nechci tady čekat." Yoongi ho pohladí po tváři a jemně ho líbne na rty.

„Prosím, zůstaň tady, pro to malé." Zašeptá a já přitakám na souhlas.

„Má pravdu, Jiminie, neriskuj, že tě někdo zraní, a tak i toho prcka. Jungkook tady počká s tebou." Řeknu, ale Jungkook mě zatahá za rukáv a vyleze ven z auta.

„Ne, ne, říkal jsi, že můžu taky, chci být u tebe." Řekne s povysunutým spodním rtem, kterému neodolám, políbím ho a poté i na čelo a na tvář.

„Dobře, králíčku, ale budeš se držet za námi, jasný?" s úsměvem přikývne, ale Jimin si frustrovaně prohrábne vlasy a opře se opět o sedadlo.

„Huh, tak fajn, počkám tady, ale pohněte si a...vraťte se prosím živí." Šeptne posmutněle a Yoongi ho ještě rychle objeme.

„Neboj, budeme v pořádku, zatím ahoj." S tímhle mu zamáváme, on nám, a zavřeme za ním dveře. Nacpeme se do druhého auta, které zůstalo nastartované a Jennie za volantem.

„Tak jedeme, panstvo, laborka je asi dva kilometry odtud, ani ne, takže tam budeme rychle." S tímhle sešlápne plyn a já k sobě natisknu Jungkooka. Se rty se dostanu k jeho uchu, do kterých mu zašeptám.

„Máš na sobě tu neprůstřelnou vestu?" Jungkook letmo přikývne a líbne mě na líčko, aby mi dal najevo, že bude v pořádku. Snad ano, Jennie měla jen jednu vestu, všichni jsme usoudili, že ji dáme Jungkookovi, takže mám hned menší strach.

„Fuu, tak jedeme." Zašeptám si ještě pro sebe a zahledím se z okna na noční okolí.

Já vím, že mám pistole skoro v každém příběhu...ale bez nich se to prostě neobjede! :'D