Dojedeme k obrovské budově připomínající vysoký panelák tvořený převážně z oken. Jsme někde dál od města, proto to tady působí docela děsivě. Jen co nás vytáhnou ven z auta, chytnu Namjoona za ruku a víc se na něj natisknu.

„Kde to jsme." Zašeptám, ale on pozvedne rameny.

„Tak honem, neloudat se!" křikne ten policista a otevře dveře od budovy. Vlezeme dovnitř – prázdno, ticho, chlad a pach jako v nemocnici. Nemocnice to ale není, spíš to vypadá, jako nějaká laboratoř, jen už nejspíš nepoužívaná.

„Tudy." Řekne a přivolá výtah. Dva muži v černých uniformách, kteří nás drží, vejdou do výtahu s námi a policista stiskne tlačítko pro páté patro. Pevně držím Namjoona za ruku a snažím se zklidnit svůj dech.

Vyjedeme nahoru a přijdeme ke dveřím hned naproti. Policista na ně zaklepe a po zvučném „dále" vyjdeme dovnitř. Jsou tady zatáhnuté žaluzie, ale přeci jen sem trochu světla proniká. Všimneme si muže sedícího za stolem.

„Pane Yune, přivedl jsem vám ty vyhnance." Řekne chvějivě policista a poukáže na nás. Muž nakloní hlavu na stranu a vstane od stolu, zamíří k nám a projede si nás pohledem. Poté chytne naše ruce a pohlédne na naše razítka.

„Tihle? Nevypadají, jako tři neutrální a jeden negativní." Pronese docela naštvaně a policista nervózně přikývne.

„N-No...jeden je neutrální a druhý pozitivní, ale...jsou to vyhnanci, opravdu." Muž se ještě chvíli mračí, ale poté se zasměje a poplácá mě po tváři.

„Hmm, dobrá, mám tedy jednoho na pokusy." Šeptne směrem ke mně a ve mně dost nepříjemně hrkne. Jak jako na pokusy, jaké pokusy.

„P-Promiňte, ale...kdo jste?" vykoktám a muž se uchechtne.

„Heh, ještě jste o mě neslyšeli? Mm, to je zklamání, ale nebojte, díky vám, přesněji díky tady neutrálnímu hochovi, budu známý po celém světě, stačí jen, abych našel tu správnou látku, která vyléčí všechny z jejich neutrality a negativity." Nechápavě na něj pohlédnu a zakroutím si pro sebe hlavou.

„Vyléčí? To je blbost, není to nemoc..." muž mě ale umlčí silnou fackou, až mě donutí syknou bolestí. Namjoon se hned naštvaně začne vytrhávat z úchopu chlápka v uniformě, ale marně.

„Opovaž se ho ještě jednou dotknout, ty hnuse!" muž se zasměje a pohlédne zpátky je mě.

„Tvůj kamarád je trošku agresivní, hmm? Nevadí, až si z něj budu brát krev, postupně se z něj ta energie bude vytrácet. Ale teď k tvému názoru. Možná mě ještě neznáš, jsem Yun, taky mě těší, a jsem přesvědčen o tom, že to sérum najdu. Nevěříš mi, to ani nikdo jiný, ale já to všem brzy dokážu. Mm, jako pozitivní jsi mi ale k ničemu, proto budeš můj pokusný králíček, není to krásné?" pronese pobaveně a vrátí se zpět ke svému stolu.

„A co se týče vás, žádnou odměnu nečekejte, chtěl jsem po vás něco jiného." Řekne směrem k policistovi a ten se zamračí.

„Však já vám je najdu, jenom...myslel jsem, že by vám tihle mohli prozatím stačit, než přivedu ty čtyři..." Yun se usměje a přikývne.

„Hmm, opravdu, proto? No dobrá, pomozte mi ty dva odvézt, pak se vraťte ke své práci, měl byste si ale pohnout, vaše dcerka čeká, a ne už moc dlouho, pokud vím." Letmo pohlédnu na zničeného policistu, který zatne zuby a donuceně přikývne.

„J-Já vím, pane..." Využiju toho, že se zrovna věnují sobě, a na hodinkách stisknu nahrávání zvuku, které něco málo zachytí, než se samo vypne a odešle bratrovi. Chytrá věcička, ale snad i úspěšná.

„Tak jdeme, chci okamžitě začít, šup, šup, a nebojte, vám dvěma ještě všechno vysvětlím." Mrkne na mě zlověstně a naznačí mužům, aby nás odvedli za ním.

Aish, dneska mi to vyšlo jen na 666 slov, snad nevadí, napsala bych ještě jednu, ale asi na to nebudu mít úplně čas 😅

Dneska jsem měla i jakýsi výpadek, jsem si musela číst znovu asi pět kapitol zpátky, abych se ujistila, že navazuju správně na děj...no, stává se 🤷‍♀️😂

Včera na instagramu u těch přiznáních se asi poprvé objevilo moje jméno a zmínka o mém příběhu (nebo nevím, jestli poprvé, moc to teď nesleduju) ale samozřejmě moje hearteu: "kjtntzhjztgb" 😂💜 no prostě jsem se u toho mobilu asi deset minut culila, jako idiot (◕ᴗ◕✿)

Užívejte dnešek!

Purple U!