„Tak jo, lidi, blbá zpráva, pomalu ale jistě nám dochází jídlo." Oznámí nám Jennie a složí ruce na hrudi. „Pojedu do obchodu, nějaký dobrovolník, co pojede se mnou?" Komu by se chtělo, obzvlášť teď, proto všichni sklopíme zrak k zemi, až na mého bratra.

„A co kdybych jel já a Yoongi? Jsme pozitivní, takže-..."

„Už zase? Nikam nejedu, chci být tady s Jiminem." Ohlédnu se po Yoongim a Jiminovi sedícím v křesle s dekou přes jeho bříško. V poslední době je to horší a horší, je jen otázkou času, kdy to na Jimina přijde, protože už teď každý den stresujeme a máme ho neustále na očích.

„Tak já pojedu s Jinem." Přihlásí se Namjoon a my se všichni jen ušklíbneme. Jennie tedy přikývne a napíše něco na kus papíru vytrženého z bloku.

„Tak dobře, ale opatrně, Namjoone, pozor na svoji značku. Tady máte věci, které jsou asi nejnutnější, chce tady někdo něco? Něco nutného, samozřejmě?" Pohlédneme na sebe a zakroutíme hlavou.

Jin si převezme lístek a zamíří s Namjoonem k východu, zatím, co my se dál věnujeme svým věcem. Takže Jennie si něco montuje u stolu ve svém duhovém svetru a kšandách, Jimin odpočívá, Yoongi je u něj a já s Kookiem a Hoseok hrajeme karty.

„Zase podvody." Hlesne Hoseok, když mi z rukávu omylem vypadne jedna karta. Nervózně se zazubím a podrbu se na zátylku.

„Promiň, jen jsem chtěl zkusit, jestli by mi to prošlo..." Hoseok se na mě zamračí a karty odloží.

„To zkoušíš ale už po několikáté, tohle není žádná hra, takže končím." Položí svoje karty na stůl a natáhne se pro láhev s vodou.

„Ale, no tak, Hoseokie, slibuju, že už to neudělám."

„Mm, mě už to taky nebaví." Šeptne Jungkook a taky svoje karty odloží. Povzdechnu si a začnu je tedy balit do balíčku.

„Dobře, tak nehrajeme, ale co jiného tady chcete dělat." Utrousím frustrovaně a schovám karty zpátky do šuplíku od menší skříňky u rohu místnosti.

„Můžete se jít okoupat do moře, dneska bude jistě teplé." Pronese klidně Jennie a já se nadšeně podívám na Jungkooka.

„Oh, půjdeme?" zeptám se s širokým úsměvem, ale Jungkook zakroutí hlavou.

„Nemáme přece plavky..."

„K čemu plavky, však tě pod vodou nikdo neuvidí." Řekne s uchechtnutím Jennie, ale dál se věnuje své činnosti. Předpokládám, že ona už to má prozkoušené. Tohle mě ale natolik nadchlo, že vyskočím na nohy, chňapnu Jungkooka a dotáhnu ho k východu.

„Pojď, bude to fajn, budeme tam jen my dva, protože předpokládám, že nikdo jiný z vás nechce jít."

„Předpokládáš správně." Zasměje se Jimin, ale hned na to sykne bolestí a chytne se za svoje břicho. Yoongi ho lítostně pohladí po vlasech a věnuje mu malou uklidňující pusinku. „Ach jo, hrozně kope..." šeptne se svraštěným obočím a já ho polituju pohledem.

„Ještě to vydrž, Jiminie, za chvíli si pro nás přijedou a jen co přijedeme do Tsingtao, to malé se jistě brzy dostane na svět." Utěším ho, ale Jimin nastaví ještě vyděšenější výraz.

„Popravdě mě to moc neuklidňuje, docela se bojím, až to přijde." Šeptne a promne si prsty na rukách, které mu ale hned Yoongi láskyplně stiskne ve svých dlaních.

„Bude to v pohodě, neboj." Mrknu na něj a on s menším pousmáním přikývne.

„Mm, snad jo...nechci vás už zdržovat, běžte do toho moře." Popožene nás s větším úsměvem a já s Jungkookem tedy zamířím k východu. Nadzvednu dvířka a pomůžu Jungkookovi se vyškrábat na povrch.

„Páni, je vážně teplo." Pronesu a Jungkook přikývne.

„Celkem jo." Chytnu ho za ruku a společně dojdeme k pláži, až ke skalce, kde jsem před nějakým týdnem seděl s Yoongim. Se zasmáním ze sebe shodím tričko a pak i kalhoty, ale s boxerkami se ještě zastavím a pohlédnu na Jungkooka stojícího nejistě dál od moře.

„Tak pojď, pryč s oblečením a jdeme." Jungkook pozvedne rameny a zadívá se na vlny pohltající písek pod našimi chodili.

„Ummm, určitě to bude studené." Pronese, ale já se zasmáním k němu přijdu a tričko mu svléknu, to se Jungkook ani nestačí vzpamatovat.

„Ale, ale. Poprvé možná, ale pak to bude fajn, věř mi." Kleknu si a stáhnu mu dolů i kalhoty, ale on odskočí stranou a nervózně si promne prsty. Tohle mě zaskočí, nejspíš v tom bude něco jiného, něž jen studená voda. Opatrně k němu přijdu a položím mu dlaň na holé rameno.

„Kookie? Děje se něco?" Jungkook si skousne ret a sklesle přikývne. Pozvednu mu bradu a kouknu do jeho vyděšených a nejistých očí, jako by se mi to bál říct. Odhrnu mu vlasy z čela jemně ho na něj políbím.

„Králíčku, řekni mi, co se děje, hmm? Pochopím to." Jungkook chvíli váhá, ale nakonec si povzdechne a sklopí hlavu.

„Totiž, já...uhm, já neumím plavat." Vydá ze sebe a sklopí hlavu ještě víc. Tohle mě docela překvapí, myslel jsem, že tohle je něco, co umí snad každý, ale asi jsem se spletl. Chytnu jeho ruce do těch svých a usměju se.

„Jungkookie, nestyď se za to, to nevadí, nemusel ses bát mi to říct, není to nic hrozného."

„Myslel jsem, že se mi za to vysměješ." Pronese sklesle, ale já zakroutím hlavou a pohladím ho palci po líčkách. Spojím naše čela a poté i naše rty.

„proč bych to dělal. Kookie, to nic, ale...jak to, že vlastně neumíš plavat?" Jungkook pozvedne holými rameny.

„Nevím, prostě...mě to nikdo nenaučil. Máma byla docela chudá, finančně se nám to doma zlepšilo až po tom, co se dala dohromady s Yoongiho tátou, ale ne pro peníze, ale ani tehdy jsme se nedostali k tomu, abychom jeli k vodě, takže...neumím to." Usměju se na něj a pohladím ho po havraních vlasech.

„Dobře, netrap se tím, budu tě držet." Pronesu, nad čím se Jungkook na chvilku zastydí, ale poté trochu načervenalý přikývne. Sundáme ze sebe i ten poslední kousek oblečení a dojdeme k moři. Jen, co nám vlny smáčí nohy, Jungkook se mě nejistě chytne.

„Tak jdeme." Pronesu s nadšením a s Jungkookem za ruku dojdeme dál. Opravdu je voda příjemně teplá, i pro Jungkooka. Stále se držíme za ruku, ale jen co se dostaneme za přelom, kde už Jungkook nedosáhne, rychle se mě chytne kolem krku, i nohy obmotá okolo mého pasu, a křečovitě se mě drží, jako koala. Nad tím se zasměju a doplavu s ním trochu dál.

„Nepouštěj mě!" vyjekne Jungkook, ale já se uchechtnu a pohladím ho po zádech.

„Nepouštím tě, myslíš, že bych tě nechal utopit?" optám se se smíchem a Jungkook se uculí a zakroutí hlavou.

„nenechal."

„tak vidíš, chceš naučit plavat?" Jungkook zakroutí hlavou a víc se na mě natiskne.

„raději ne." Přikývnu a doplavu zase o něco dál od břehu, ale blíž ke skalce. Zastavím se na místě, kde už ani já nedosáhnu, ale nedělá mi problém se nad hladinou udržet, i když mám na sobě přilepeného Kookieho.

„Dobře, tak se ale nadechni." Nechápavě na mě pohlédne, ale dojde mu to, když se s úšklebkem pomalu začnu potápět.

„Co-... Ne, ne, ne, Tae, nech toho! Ne-..." nedořekne, rychle se nadechne, když se na chvíli oba ocitneme pod vodou. Nechci ho ale moc vystresovat, proto hned zase vyplavu a zasměju se, když Jungkookovy mokré vlasy zakryjí jeho oči, ale odhrnout si je nemůže, protože se mě neodváží pustit.

„Tohle už nikdy nedělej!" křikne a já mu vlasy z očí odhrnu. Políbím ho na rtech, a když se odpojím, zůstanu pořád tak blízko, abych se jeho rty jemně dotýkal těch jeho.

„Dobře, slibuju, už to neudělám." Zašeptám u jeho rtíků, ale v tu chvíli je Jungkook sám od sebe spojí a zapojí se do vřelého polibku. Dlaní mu přejedu po zádech až k zadečku, a od něj zase zpátky nahoru, až k jeho mokrým vlasům, do kterých vpletu svoje prsty.

„Jsi hrozný." Zasměje se tiše a já s ním.

„Jo, to jsem celý já."

„Mm, i tak tě miluju, Taehyungu."

„A já tebe, králíčku."