Taehyung p. o. v.

„Takže, jak už jsem říkal, s Yoongim jsme o tom už přemýšleli," zazubí se Jimin a pohladí se po bříšku, „pro holku to bude stoprocentně Yuni, na kluka už jsme měli trochu dohady, jestli Chiumin, nebo Sunggi, anebo Yiunsan." Skoro Jimina neposlouchám, přemýšlím nad Hoseokem, jestli bych si s ním neměl znovu promluvit, tentokrát trochu klidněji, ale těžko říct, jestli se mnou bude chtít mluvit.

„Mm, Chiumin zní roztomile." Šeptne Jungkook a mile se na Jimina usměje.

„Jo, to jsem vymyslel já, no, co ty na to, Tae?" optá se mě, ale skoro bych ho nevnímal, kdyby mě nedloubnul do ramene.

„Mm, co?" Jimin se zasměje.

„Ty jména. Jaké se ti líbí?" nějak se nad tím nezamýšlím, jen pozvednu rameny a lehce se pousměju.

„Um, jo, Chiumin je pěkné." Jimin radostně zajásá, ale utiší ho hlas od dveří.

„jsme tady, konečně, všechno v pohodě?" optá se Yoongi, který právě přišel s igelitkou v ruce. Přisedne si k nám na postel a líbne Jimina na rty.

„Jo, v pohodě, a hádej co, kluci právě schválili Chiumina." Ušklíbne se a Yoongi si pro sebe zakroutí hlavou.

„Pff, stejně to bude Sunggi, jistě brzy změníš názor, tohle je mnohem hezčí jméno." Uchechtne se a pohladí Jimina po světlých vlasech. Ten na něj jen vyplázne jazyk, ale hned na to se na něj natiskne.

„No, hlavně aby bylo zdravé." Yoongi přikývne a políbí ho do vlasů.

„neboj, jistě bude, mm, nemáte někdo hlad? Koupili jsme toho víc, než jsme prvně plánovali, takže...klidně si pojďte něco vzít." Pohlédne i na mě a Jungkooka. Už chci zakroutit hlavou v nesouhlas, ale Jungkook vyskočí z postele a zamíří ke dveřím.

„Já mám docela hlad. Tae, pojď se mnou." Udělá na mě psí očka a já s protočením panenek vtanu a rozejdu se směrem k němu. Alespoň těm dvěma nechám soukromí, aby se přivítali a dohádali se o jménech.

Dole v jídelně už Jin vybaluje nákup a Namjoon mu asistuje. Jungkook hned zamíří k ledničce a nakoukne, co všechno kluci přivezli.

„Konečně, už jsem myslel, že jste nás tady nechali." Zasměju se směrem k Jinovi a sednu si na židli vedle přeplněné igelitky. Jin mi rozcuchá vlasy a zakroutí si pro sebe hlavou. Pak ale zvážní a opře se o židli naproti mně.

„Stále se mi nikdo neozval, už z toho začínám mít taky divný pocit." Řekne trochu provinile. No jo, nespíš má teď zlý pocit z toho, že nás má všechny na krku a nic nevychází podle plánu. Vstanu a pohladím ho po rameni.

„Hyung, určitě se ozvou, neboj, ale i kdyby ne, tak...hlavně si to nedávej za vinu, jasný?" Jin chvíli nic neříká, ale poté s povzdechnutím přikývne a rozdělá si sáček s oříšky. I Jungkook zasedne k nám ke stolu a zakousne se do nějaké čokoládové tyčinky.

„Tohle je na hlad?" optám se pobaveně a Jungkook stydlivě nadzvedne ramena.

„Tak na chuť." Už chci něco říct, ale přeruší nás jakási rána od ledničky. Otočíme se k místu a uvidíme Namjoona, jak se svraštěným obočím sesbírává rozsypané citróny. Všimne si našich pohledů a nervózně se uchechtne.

„heh, pardon, hned to dám do pořádku." Jin se uculí a přijde k němu.

„Pomůžu ti, ale, teda, děkuju za pomoc." Namjoon se zasměje a chytne po dalším citrónu, ale zrovna v tu stejnou dobu, jako po něm chytl Jin. Omylem se tak dotknou dlaněmi a vzápětí rychle ucuknou.

„Em, promiň, můžeš...ho zvednout." Pobídne ho Namjoon trochu rozpačitě a Jin s pousmáním chytne po citrónu a hodí ho do sáčku k ostatním. „Díky...za pomoc." Šeptne a Jin přikývne na souhlas.

„Není zač." na chvíli se na sebe zadívají, jeden nejistější než druhý a těžko říct, kam by tohle ještě zašlo, kdybych je nevyrušil odkašláním.

„Ehm, ehm, myslím, že na té zemi už nic není, můžete se zvednout, hrdličky." Zasměju se s úšklebkem a Jin mě propálí pohledem, zatím, co Namjoon rozpačitě odvrátí zrak a rychle si stoupne.

„No, jo...ehm...jdu na záchod, um...bavte se." Poté zmizne za dveřmi a já se na svého hyunga jen ušklíbnu.

„tak jo, Jine, chvíli jsem myslel, že ty perverzní narážky jsou jen jakási provokace, ale mezi vámi to jinak jiskří, hmm? Co mi na to řekneš?" Jin do mě strčí a zrudlý se otočí směrem k ledničce.

„A není to jedno? Však...nic tady nejiskří."

„Oh, vážně? Tak to jsem se asi spletl." Řeknu protáhlým tónem a Jin se zamračeně rozejde směrem ke dveřím.

„To asi jo, a teď mě nech, jdu do pokoje čekat, jestli se někdo neozve." Vyštěkne a vyjde ven z jídelny. Musím se zasmát a opřít se o židli.

„Tak tohle je něco, vážně, můj hyung a Namjoon? Myslím, že mi něco uniklo, nespíš to, že nejsem jediný gay v rodině. A Namjoon se mi taky nepochlubil." Jungkook se zasměje a zmačká obal od čokoládové tyčinky, kterou právě dojedl.

„myslíš, že nakonec budou spolu?" optá se se zájmem Jungkook a já přikývnu.

„Jestliže se Jin do někoho opravdu zamiloval, tak je to vážný, protože nebudu lhát, ale je to poprvé, co jsem ho takového viděl, a to ho znám už osmnáct let." Jungkook se usměje.

„tak třeba si k sobě najdou cestu, možná...potom přijde na řadu i Hoseok. Potřeboval by to."