Taehyung p. o. v.

Venku se opravdu hodně rozpršelo, přijde mi, že slyším hrom snad každou minutu, a i ty blesky jsou dost výrazné, pokaždé nám úplně osvítí pokoj. Myslel jsem, že to bude Jungkook, kdo bude mít problém s usínáním, ale ten už spí. Je nalepený na mě, má kolem mě obmotané paže i nohy, a obličejem je natisknutý na moji hruď.

Pořád ho musím hladit po zádech i vlasech, je opravdu rozkošný a mě samotnému dodává odvahu. Musím se tiše zasmát, když si už asi podruhé něco zamumlá, zamlaská, ale dál tvrdě spí. Vydechnu a taky zavřu oči.

„Tak dobrou noc." Zašeptám si tiše spíš pro sebe a při dešti mlátícího do našeho okna, i silných hromech, nakonec dokážu usnout.

***

„Tae? Spíš?" zaslechnu hlas kousek ode mě, který mě donutí rozespale otevřít oči a rozhlédnout se po tmavém pokoji. Je stále noc, proč to vůbec neutíká. Teď, když rozsvítím svoje hodinky, zjistím, že jsem spal jen hodinu. Povzdechnu si a kouknu na Jungkooka.

„Co je, Kookie?"

„Mám žízeň, nemáme tady nějakou vodu?" rozhlédnu se po pokoji a začnu očima hledat náš batoh, ale hned si uvědomím, že jsme včera vlastně vypili poslední láhev se sodovkou, takže teď bych v tom batohu stoprocentně nic nenašel.

„Nemáme, ale kluci budou mít jistě nějaké pití, mm...mám se jich jít zeptat?" Jungkook stydlivě přikývne a promne si prsty. Usměju se a pohladím ho po paži.

„Tak tady počkej, hned jsem zpátky." Vstanu z postele a odejdu z pokoje. Pomalu si začínám zvykat na tmu, takže rozeznám siluety dveří. Vůbec se teď ale neorientuju, kdo spí kde, takže vlezu do prvního pokoje, který uvidím.

„Ehm, kluci? Spíte? Nemáte nějaké pití?" optám se šeptem, ale zároveň tak, aby mě dotyční slyšeli.

„Mm, jo, v batohu máme džus a...batoh je...asi u dveří." Zamumlá ospale Jimin a já s pousmáním vezmu batoh ležící hned vedle mě. Vytáhnu z něj láhev s džusem a s poděkováním odejdu zpátky do svého pokoje.

„Jo, dobrý, kluci ještě mají džus, tak si dej." Řeknu a hodím Jungkookovi láhev, zatím, co já se zavrtám zpátky do vyhřáté peřiny vedle něj. Jungkook se pořádně napije, položí láhev vedle postele a obejme mě.

„Dobrou, promiň, že jsem tě vzbudil."

„neomlouvej se, nic se nestalo, dobrou noc."

***

Opět se probudím a zamračím se, když kolem sebe stále uvidím tmu. Ta noc je nekonečná, ale až teď si i uvědomuju, co mě vlastně vzbudilo. Něčí dlaň mi poklepává na rameno. Otočím se k dotyčnému a vyškrábu se do polosedu.

„Kookie?" čekal jsem, že bude chtít zase něco k pití, nebo k jídlu, nebo třeba na záchod, ale to, co z něj vyjde, mě vyděsí.

„T-Tae...m-mě hrozně bolí břicho..." zaskučí to tak zoufale a přidušeně. Rychle vyskočím z postele a rozsvítím velké světlo, protože žádná menší lampička tady není. Jungkook si rukou zakryje obličej, kvůli náhlému světlu, a bolestně zaskučí.

„Kookie, co je s tebou...je ti moc špatně? Mám vzbudit Jina? Co?" chrlím na něj jednu otázku za druhou, ale on se zapře o postel a ukáže na dveře.

„B-Budu...z-zvracet..." Rychle mu pomůžu vstát a dobelhám se s ním na chodbu, kde tady všude rozsvítím. Očima přeskakuju z dveří na dveře a hledám záchod, ale obávám se, že jsou záchody nejspíš dole, stejně, jako koupelna.

„Vydrž to, musíme sejít schody, a-..." nestačím nic doříct. Jungkook sklopí hlavu a vyvrhne to všechno na zem. Teď už asi nemá smysl scházet schody, přidržím ho v předklonu, aby si nepozvracel nohy, a hladím ho po zádech.

„Co se tady děje...ou." Hlesne Jin, který vyběhl na chodbu, stejně, jako teď vybíhají i ostatní.

„O-Omlouv-vám s-se..." vyjde z Jungkooka, ale opět se mu navalí a raději se znovu předkloní. Nevypadne z něj ale už nic než jen dávivý zvuk. Povzdechnu si a přitisknu ho víc k sobě.

„neomlouvej se, Jungkookie, nemůžeš za to." Řeknu to tak jemně a líbnu ho do vlasů.

„Co se děje? Něco špatného snědl, nebo je nemocný?" optá se Yoongi, který k sobě zase tiskne unaveného Jimina zabaleného v dece. Já ale pozvednu rameny a rozejdu se s ním zpátky do našeho pokoje.

„Já vůbec nevím, prostě se mu z ničeho nic udělalo špatně, raději ho dám spát, ráno uvidíme, tu chodbu uklidím, klidně si běžte lehnout." Jin ale zakroutí hlavou a už míří ke schodům.

„Ne, buď tam s ním, já to uklidím, stejně bych za chvíli vstával a-..." přeruší ho Jungkook, který zoufale zasténá a chytne se za břicho. Chytnu ho, aby se mi nesesypal k zemi, a opatrně se s ním posadím a opřu ho o stěnu.

„T-To hrozně bolí!" zaskučí a přitáhne k sobě kolena. Přijde mi, jako by v tom břichu měl snad nějakou křeč, nebo co, vyděšeně se na něj podívám, poté na Jina, který si k němu taky sednul a mávnul rukou směrem k našemu pokoji.

„Tae, podej peřinu, někdo zaběhněte pro obyčejnou vodu." Hoseok se rozeběhne ke schodům, zatím, co já do našeho pokoje. Jsem úplně vyklepaný, nevím, co se děje, ale poté ve mně hrkne, když si všimnu láhve s džusem u postele. Zvednu ji a pohlédnu na etiketu.

„Broskvový džus...kurva." Hlesnu a rozeběhnu se i s džusem do chodby, kde sedí v křečích Jungkook a kolem něj všichni ostatní. „To je kvůli tomu!" křiknu a ukážu na džus. „je broskvový...a on je na broskve alergický."

„Kruci, tak tohle není dobrý." Řekne Jin a vstane z podlahy. „Podívám se, jestli tady něco není, co by mu zastavilo alergickou reakci, čekejte u něj." Se zoufalým výrazem v obličeji si k němu sednu a přitisknu ho k sobě, hned se ke mně přitulí a zaskučí mi do trička.

„Oh, Kookie, omlouvám se...tohle je moje chyba...měl jsem se podívat, co ti dávám, moc mě to mrzí..." šeptnu a snažím se zahnat slzy, které mi zaplavily oči, všimnu si ale, že pár slz uteklo Jiminovi.

„Ne...není to tvoje chyba, Tae," šeptne Jimin a utře si slzy, „za tohle můžu já, já jsem ti dal ten džus...kdybych věděl, že je alergický, tak ti to řeknu..."

„Jiminie, ty si tohle za vinu vůbec nedávej, nevěděl jsi, že má alergii." Utěším ho a rychle si promnu oči, abych se taky nerozbrečel. Yoongi k sobě Jimina přitiskne a líbne ho na líčko.

„Jiminie, běž si lehnout, musíš odpočívat." Řekne mu, ale Jimin zakroutí hlavou.

„Půjdu, až budu vědět, že je Jungkook v pořádku." Z pokoje se vyvalí Jin i s nějakými pilulkami a sklenicí vody.

„Dobrý, něco málo tady je, tak snad mu to pomůže." Šeptne a klekne si k nám. Dá Jungkookovi dvě pilulky a nechá ho to zapít. „Hlavně si to nedávejte za vinu nikdo, ano? Za tohle nikdo nemůže, ale Jungkook by měl být v pohodě, teď by měl hlavně usnout." Řekne Jin a projede si nás všechny pohledem. Přikývnu a vyzvednu Jungkooka do náruče, abych ho mohl odnést do postele.

„Dobře...běžte spát všichni, jsou teprve čtyři ráno, hlavně ty, Jimine." Jimin mě ještě chvíli pozoruje skleslým pohledem, ale nakonec přikývne a odejde s Yoongim do svého pokoje.

„Tak...dobrou noc, ráno mi řekni, jak na tom je." Špitne naposledy a já přikývnu.

„Jasně, dobrou noc, a...hyung? Děkuju za pomoc." Jin se usměje a mávne rukou.

„Za nic. Běžte už spát, uklidím to tady, ráno se uvidíme, dobrou noc."

Moc, moc, moc se omlouvám za zpoždění <3

Chvíli jsme myslela, že dneska ani nic nenapíšu, ale našla jsem si chvilku času, no, stejně jsem ale i tak trochu ve spěchu, takže se omlouvám za případné chyby. 

Tuhle část jsem vůbec neplánovala, ale potřebovala jsem něco ve spěchu napsat, takže nebojte, to co se tady stalo, nebude nějak moc zasahovat do děje, takže až se Kookie probudí, bude zase v pořádku ><

Žádné umírání se nekoná :D.....zatím :)....teda, chci říct vůbec :]