Jungkook p. o. v.

Taehyung mě pošle do koupelny, zatím, co on ještě něco řeší s Jinem. Polknu a se sklopeným pohledem dojdu po schodech dolů. Je tady hrozná tma, veškeré siluety okolního nábytku mě děsí, do toho ještě venku ten liják a hromy. Na chvíli se i zablýskne a na pár vteřin ozáří celou chodbu. Vyděšeně k sobě přitisknu ručník a rychle přeběhnu chodbu ke dveřím se značkou koupelny.

Rychle rozsvítím a zavřu za sebou dveře. Je tady docela zima a ani to žluté světlo nesvítí dostatečně, nejspíš skrz slabou žárovku, kterou tady nikdo už dlouho nevyměňoval. Přiběhnu k sprchovému koutu, pro jistotu se ještě rozhlédnu okolo sebe a s rychle bijícím srdcem ze sebe shodím všechno oblečení.

Vlezu si do sprchového koutu a pustím na sebe teplou vodu, která tady, díky bohu, opravdu teče. Oddechnu si, na chvíli se uklidním a s pousmáním se začnu umývat s obyčejným tuhým kostkovým mýdlem, které tady už leželo, nadechnu se lehké vůně, která se mi přeci jen trochu dostane do nosu, když si namydlím celé tělo, musím se ale zarazit, když si všimnu prázdné krabičky ležící v rohu koutu.

Zvednu ji a přečtu si text na ní napsaný.

„Broskvové mýdlo...UH!" znechuceně mýdlo zahodím a svraštím obočí. „Musí ty broskve cpát úplně do všeho?" povzdechnu si pro sebe a rychle ze sebe pěnu z mýdla smyju vodou. Z tohohle ale nejspíš vyrážku nedostanu, nebo jakoukoliv jinou alergickou reakci, ale i tak to chci mít rychle ze sebe pryč. Leknutím sebou ale škubnu, když se otevřou dveře a já uslyším kroky blížící se ke koutu, ve kterém jsem.

Upozornil bych na sebe, ale jsem tak vyděšený, že nedokážu vydat ani hlásku, ještě při těch hromech, a teď vidím i siluetu za závěsem. Přitisknu se k rohu, k sobě přitisknu sprchovou hadici a upřeně sleduju stín za závěsem, který se na chvíli zastavil. Z ničeho nic se závěs roztáhne a já vylekaně vyjeknu a sprchu namířím na dotyčného.

„Oh, Kookie! Co děláš, to jsem já!" křikne známý hlas a já rychle proud vody ze sprchy zase odvrátím k sobě, když si všimnu úplně zmáčeného Taehyunga.

„Oh, promiň, promiň, j-já nechtěl, jenom...vyděsil jsi mě..." sklopím zrak a trochu provinile povysunu spodní ret, ale Taehyung se zasměje a vleze si za mnou.

„To nic, já se omlouvám, měl jsem dát vědět, že jsem to já, myslel jsem, že ti to došlo...nevadí, tu sprchu v obličeji jsem si zasloužil, heh." Zasměje se a přepne kohoutek tak, aby voda netekla ze sprchové hadice, ale z trysky nad námi, a tak mohla umýt nás oba.

Celý zrudnu, když si uvědomím, že jsme tady oba dva nazí, a rychle se otočím k němu zády. To ho očividně zaskočí, ale hned se začne smát.

„Ehm, Jungkookie? Myslím, že už jsme se takhle viděli, a nejen to, opravdu se pořád tak stydíš, že jsi červený až na zadku? Heh, doslova." Sklopím hlavu a pozvednu rameny.

„P-Promiň, na tohle si budu muset zvyknout...m-musí tě to štvát, co?" Ucítím horké dlaně na mých ramenech, jak mi ladně přejely přes celou délku mých paží a ustálily se na mých bocích. Poté jemný polibek mezi mým krkem a ramenem, který mě donutí se úplně uvolnit blahem.

„Tohle si nemysli. Líbí se mi to." Zašeptá a obdaruje mě dalšími polibky po celých mých zádech, prsty mi jemně přejede po zadečku, ale nakonec se ode mě Taehyung odtáhne a vezme si mýdlo, které jsem před chvíli použil já.

„Měli bychom už vylézt a jít spát, vidím, jak jsi unavený." Zašeptá, to už se k němu konečně otočím čelem a on mě políbí na rtech. „Půjdeme, jo?" přikývnu, Taehyung zastaví vodu a pomůže mi se dostat ze sprchového koutu. V tu chvíli se ozve další hrom a silný vítr venku s prásknutím rozrazí menší okno v čele koupelny. Vyjeknu a zacpu si uši, přitom se přikrčím a ani si nevšimnu, že jsem se začal úplně klepat.

„ta bouřka je fakt hrozná, to teda nevím, co přijde zítra, jestliže má být ještě horší." Řekne a okno zavře. „Ehm...Jungkookie?" jeho hlas zjemní a hned ke mně přiběhne. Pořád se krčím u zdi a snažím se nějak uklidnit, ale moc se mi to nevede.

„Kookie? Jsi v pořádku?" optá se mě Taehyung a chytne mě za ruku, palcem mě přitom pohladí po jejím hřbetě. Nejistě přikývnu a rychle si utřu tu jednu neposednou slzičku, která mi vyklouzla z koutku oka.

„J-Jo...j-jsem..."

„nevypadáš na to." Řekne docela vážně Taehyung a pohladí mě po vlasech. Když mu na to nijak neodpovím, prostě mě obejme a já se k němu ještě víc přitulím.

„P-Promiň...j-jenom...teď když nám ujela ta loď, tak se cítím nějak divně...m-mám strach, přemýšlím, co se bude dít dál, jestli nás tady třeba někdo najde a...j-já nevím...něco zlého se stane, protože už jsme porušili tolik zákonů a...m-možná se do toho i trochu bojím bouřek, takže...je mi z tohohle všeho nějak...prostě na nic." Taehyung si povzdechne a odtáhne se ode mě. Chytne moje tváře do jeho dlaní a zadívá se mi hluboko do očí.

„Kookie, ničeho se neboj, jsem tady s tebou, víš, že bych nedovolil, aby ti kdokoliv ublížil. Budeme v pořádku, všichni, ano? Tak prosím klid, ani té bouřky se neboj, není to zas tak zlé, takže dokud budeme tady vevnitř, tak je všechno dobré, jo?" pousměju se a přikývnu.

„Jo...děkuju." Taehyung se usměje a líbne mě na čelo.

„Neděkuj. Pojď, oblékneme se a půjdeme spát, zítra bude všechno lepší, Jin se jistě spojí s tou společností a mými rodiči, dořešíme to, pošlou nám odvoz, jen musíme zaspat tuhle noc, hmm?" opět přikývnu a obejmu ho kolem krku.

„Miluju tě, Tae." Taehyung se usměje a pohladí mě po holých zádech.

„Já tebe víc, lásko." Uculím se, ale škubnu sebou, když nám někdo zabouchá na dveře.

„Hele, vy dva tam, nejste tady jediní, zato koupelna tady jen jedna jediná je, takže si pohněte a svoje milostné lichotky si nechte na potom!" křikne Hoseok a my se jen zasmějeme.

„No jo, to jsou ti bez vztahu." Zasměje se Taehyung a mrkne na mě. „tak jdeme."