Taehyung p. o. v.

„Ale, ale. Dneska nějak brzy, nemyslíš? Máš ještě deset patnáct minut." Řekne s menším pousmáním pan Hyun, když si všimne toho jediného studenta sedět ještě před začátkem hodiny ve své první lavici. Teď si vážně připadám, jako nerd, ale jestli si chci u pana Hyuna přilepšit, musím do toho něco obětovat. Zazubím se a zvednu zrak z učebnice na pana zástupce.

„Heh, jo, chtěl jsem si to všechno ještě zopakovat před hodinou." Usměju se a pan Hyun si mě nevěřícně projede pohledem.

„Oh, opravdu? Tak to velice rád slyším." Usměje se a odejde ze třídy, nejspíš pro své věci. Povzdechnu si a jen, co se ztratí za dveřmi, prásknu s učebnicí o stůl a se zaskučením zakloním hlavu. Ach jo, umřu tady nudou, jestli se budu muset tvářit normálně a odpovídat na ty nesmysly, což asi budu muset, tak mi asi praskne hlava.

„Ehm...Taehyungu?" zaslechnu hlas od dveří, který ale panu zástupci nepatří, ne, tenhle hlas je až moc mladý, a hlavně mě moc dobře známý. Zamračím se na osobu koukající u dveří do třídy a naznačující mi, abych šel za ním.

„Co je, Hoseoku?" zvolám a vydám se ke dveřím. Hoseok mě zatáhne na záchody a se sklopenou hlavou se opře o umyvadlo.

„Tae...chtěl jsem se ti omluvit, to, co jsem včera řekl, nebylo hezké, vím, že tě to dost ranilo. Pochop, jen se tě snažím chránit..."

„Oh, snažíš se mě chránit? Ale to je přece zakázané, jsi neutrální, Hoseoku." Zamračím se a složím ruce na prsou.

„Tae, prosím...nechtěl jsem ti ublížit, nepřemýšlel jsem, prostě jsem řekl něco, abych tě od toho všeho odradil, nechtěl jsem, aby sis něco s tím klukem začal, protože vím, jak je to nebezpečné...nemyslel jsem to zle..." zní opravdu nešťastně, nejspíš ho to vážně trápí. Povzdechnu si a položím mu dlaň na rameno, hned ke mně zvedne zrak.

„Dobře, odpuštěno, ale to nic nemění na tom, že mám Jungkooka rád a on mě, takže se mě prosím nesnaž zastavit, tohle je můj život a já s ním vynaložím podle sebe." Hoseok na mě koukne trochu zmateně a přivře jedno oko.

„A on tebe? To ale přece nevíš jistě."

„Ummm, vím...," podrbu se na zátylku a trochu stydlivě se zahledím mimo Hoseoka, „včera tu naši hádku slyšel. Zjistil jsem ale, že se mu taky docela líbím, proto jsme se rozhodli, že by bylo fajn se trochu víc poznat a...no...dali jsme si pusu." Hoseok sebou cukne a věnuje mi šokovaný, ale zároveň starostlivý pohled.

„Cože jste si? To ale...Taehyungu..."

„Ne, neříkej mi, jak je to absurdní, já včera zažil svoji první pusu a líbilo se mi to, jasný? Nechci tyhle city utnout, ne proto, že jsem neutrální a on negativní, mám to u zadnice!" Hoseok jen zakroutí hlavou a opře se o umyvadlo zády ke mně. Nejistě přijdu blíž a dotknu se ho na zádech.

„Em, Hoseoku...?"

„Víš, měl jsem starší sestru. Byla na testech mnohem dřív než já, a vyšlo jí to negativně. Odjela a dva roky jsem o ní neslyšel, až po těch dvou letech nám přišla zpráva, že je mrtvá. Prý se delší dobu scházela s jedním neutrálním, milovala se s ním, a dokonce čekala dítě. Oba dva šli na popravu, pověsili je, bez jediného soucitu." Po těle mi přejede nepříjemný mráz a trochu od Hoseoka odstoupím.

„Ou...to...mě mrzí, opravdu."

„Jo, mě taky, měl jsem jí rád, byla dobrá duše, ale...byla jako ty. Když mě testy vyšly neutrálně, slíbil jsem si, že budu všechna pravidla uznávat a dodržovat, proto jsem občas až tak přehnaně vychytralí, jen se snažím přesvědčit všechny okolo, že jsem to přijal."

„Hoseoku, ale ty jsi to nepřijal, znám tě, přetvařuješ se sám před sebou..."

„Možná ano," zašeptá a poplácá mě po rameni, „ale drží mě to při životě. Nechci ti kecat do života, ale pořád je ve mně jakýsi pud a já si nemůžu pomoct, nechci, aby se ti stalo to stejné."

„Já...budu si dávat pozor." Hoseok se ironicky zasměje a přijde ke dveřím, aby je mohl otevřít, ale ještě se na mě zlomeně podívá.

„Zahráváš si s něčím, co rozhodně pod kontrolou nemáš, i kdyby sis to myslel, Taehyungu, ale tady už asi žádné rady nemají smysl, měl bys jít do třídy, za chvíli bimbají." Šeptne a odejde ze záchodů. Já ještě zůstanu nejistě stát u umyvadla a přemítat nad tím, co jsem právě slyšel.

„Teď je přece úplně jiná doba, málo kdy se popravuje, prostě mě jen vyženou..." řeknu si pro sebe, i když trochu nejistě, a zahledím na kohoutek, ze kterého po kapkách odkapává voda. Zatřepu hlavou, abych vyhnal myšlenky, a rozběhnu se do učebny, když uslyším zabimbání zvonů. 

Dneska se mi nějak zastesklo po příběhu you're in trouble :D Jsem zapnula wattpad a už jsem si říkala, co by se tak mohlo ještě v té věznici stát, no, pak jsem si uvědomila, že jsem vlastně už 26 kapitol někde jinde xdd

Jo, a ještě jsem se chtěla zeptat...napadlo mě, že by se na mém profilu mohla objevit nějaká kniha s BTS oneshotama, kde bych psala oneshoty na přání. Nevydávala bych pravidelně, jen podle mé nálady, nebo kdyby někdo chtěl nějaký svůj oblíbený ship, ale chtěla jsem se zeptat, jestli byste o to stáli