Seokjin p. o. v.

Kráčím dlouhou chodbou Soulské nemocnice, ve které jsem si před nějakým měsícem našel slušné zaměstnání, ovšem, ne na dlouho. Moje kroky se rozléhají už prázdným prostorem, nikde ani noha, v téhle části to tu utichá brzy. Nejistě kouknu na svoje hodinky a s nádechem zaklepu na bílé dveře v čele chodby.

„Dále." Ozve se ženský hlas a já s pokývnutím vlezu do menší kanceláře osvětlenou ostrým bílým světlem ze zářivek u stropu. Otočí se na mě žena s drdolem, starší muž a moji rodiče.

„Dobrý večer." Lehce se pokloním a přijdu vedle svých rodičů, kteří se na mě jen pousmějí, ale dál věnují pozornost staršímu muži. „Ehm, vy budete pan Chun." Pousměju se a postarší muž přikývne na souhlas.

„Ano, a vy budete Kim Seokjin, že?" přikývnu a potřesu si s ním rukou. „Rád vás poznávám, tady s vašimi rodiči už jsem se seznámil a musím říct, že jsem velice rád, že se naše společnost zase rozroste." Usměju se a projedu si muže pohledem.

„Ano, ale...překvapuje mě, že mluvíte Korejsky, a já už jsem si opakoval čínštinu." Zasměju se trochu nervózně, ale muž mě poplácá po rameni.

„Od vás mi chodí nejvíce telefonátů, tak jsem se donutil k naučení korejštiny, no, ale teď k tomu, proč jste tady, už jsme se domluvili, že za týden lodí odplujeme k přístavu v Tsingtao v Číně, ale mluvil jste o jakémsi háčku." Posmutněle přikývnu a promnu si prsty.

„Jde o to, že jsem se s vaší společností domluvil hlavně skrz svého bratra. Ale...zatím jsem se s ním nespojil, takže o ničem neví, a...ani já vlastně nevím, zda se za ty tři roky změnil a naučil se pravidlům, nebo je stále stejný..."

„Hmm, chcete tím říct, že není pozitivní?" zakroutím hlavou.

„Ne, je neutrální, takže ho před třemi lety odvezli do Busanské školy na převýchovu, po tu dobu jsem se s ním nespojil, ale jak ho znám, svou kategorii jistě uznávat nezačal, proto jsem ho chtěl přidělit i se zbytkem své rodiny do vaší společnosti." Muž mě chvíli skenuje pohledem, ale nakonec si povzdechne.

„No, jistý si být nemůžete, zda se opravdu nezměnil, ale mám to chápat tedy tak, že se s ním pokusíte spojit a dopravit ho do týdne k přístavu? Protože pokud byste loď zmeškali, museli bychom se spojit a domluvit vám nový odvoz, což ovšem může trvat déle, ale hlavně riskujete, že vás chytí policie, protože bez naší přítomnosti jste nechránění našim zákonem." Přikývnu a trochu odhodlaněji se na něj podívám, poté na rodiče, než opět sklouznu se zrakem na pracovní stůl přede mnou.

„Já to nějak zvládnu, hlavně dopravte moje rodiče, o bratra se už postarám." Muž přikývne a spojí ruce za zády.

„Dobrá, poradím vám, spojte se s ním poštovně, zkratkou mu naznačte, aby se dostavil do Soulu, a že jste to vy, kdo mu píše, pak už jen musíme doufat, že to pochopí a stihne to."

Děkuji za 1K votes 💜💜