Nadzvednu víko od vstupu na střechu a vylezu ven. Ještě víko přidržím, aby sem mohl ještě vylézt Jungkook, pak ho teprve zavřu a přijdu k menší skleněné stříšce, o kterou se s Namjoonem vždycky opíráme a pomalu na ní usínáme. Teď se ale musím zamračit, když nikde Namjoona neuvidím.

„Kruci, kde je, jestli má nějaké zpoždění..." povzdechnu si a už mu píšu zprávu přes svoje hodinky. Jungkook si mezitím stáhne rukávy mikiny až ke konečkům prstů a posadí se vedle mě.

„Nevadí, tak na něj počkáme, spát se ti asi nechce, že?" optá se mě s menším zasmáním a já musím jen souhlasit.

„Myslím, že jsme toho naspali ažaž." Zasměju se a víc se o stříšku opřu se spokojeným vydechnutím. Dneska jdou zase krásně vidět hvězdy, to je dobře, v poslední době bylo dost zataženo a neviděli jsme ani měsíc, dneska je ale krásná noc.

„Kde jsi vlastně vyrůstal, Jungkooku?" optám se, abych nějak zabil ticho, které pomalu, ale jistě nastává.

„V té nejjižnější části Soulu." Usměje se a já chápavě přikývnu.

„Heh, já zase v té nejzápadnější, ovšem ve městě, ne nikde mimo." Tentokrát přikývne Jungkook a objeme sám sebe, asi, aby se víc zahřál.

„Je to tady ale vážně krásné, to v Gwangju jsme přístup na střechu neměli, ale asi je to dobře, protože bych toho využil a skočil z ní." Zamračím se a pohladím ho po paži.

„To prosím nedělej, jsi na to moc roztomilý." Jungkook stydlivě odvrátí zrak a pousměje se.

„heh...moc roztomilý, jo?" přikývnu, ale v tu chvíli posmutním, když se mi zase hlavou proženou Hoseokova slova, která mě opět zabolí u srdíčka, a já musím zatřepat hlavou, abych se zase nerozbrečel.

„Hmm, ale teď bych nejraději skočil já." Šeptnu tak, abych měl šanci, že to Jungkook přeslechne, ale opak byl pravdou. Jungkook to moc dobře slyšel a s povzdechnutím se ke mně blíž přisune, poté mě prostě objeme, hřejivě a pevně.

„Mm, prosím, nebuď smutný." Zašeptá mi do ucha, ale já zakroutím hlavou a snažím se zahnat slzy.

„Nejsem, řekl jsem to jen tak, neměj strach."

„Ne, vím, že jsi smutný, ale nemusíš být, Hoseok to tak určitě nemyslel." Hrkne ve mně a Jungkooka od sebe odtáhnu, abych mu viděl do obličeje.

„Počkej...co? Ty...jsi to slyšel?" strachem mi poskočí srdce, když přikývne. „A...co všechno?" Jungkook opět zrudne a začne si nervózně hrát s prsty.

„No...všechno. Když jsi vstal z té postele, tak už jsem byl jaksi vzhůru a neusnul jsem znovu, když jsem slyšel, jak se s Hoseokem hádáš, tak jsem přišel blíž, abych zjistil, co se děje..." Povzdechnu si a sklopím hlavu, aby mi Jungkook neviděl do obličeje, bože teď se tak hrozně moc stydím, co si o mě Jungkook musí myslet, že jsem nějakej nadrženej gay, co ho za každou cenu chce? Teď bych opravdu nejraději skočil.

„Já...omlouvám se, hrozně moc mě to mrzí, prosím, dělejme, že jsem nic z toho, co jsi slyšel, neřekl, vím, že tě to muselo dost rozhodit."

„Rozhodilo, ale...v tom dobrém slova smyslu." Usměje se Jungkook a já šokovaně zvednu hlavu. Oči má plné jiskřiček, zabodnuté v těch mých.

„Počkej, jak to myslíš?"

„No, že mi to nevadí, vlastně...nemyslel jsem si, že bych se mohl někomu líbit, zrovna já, ještě k tomu negativní, ale...popravdě se mi taky docela líbíš..." špitne Jungkook a sklopí svoji úplně červenou tvář. Nevím, co na to říct, jsem v šoku, ale zároveň mi spadl kámen ze srdce a já cítím neuvěřitelné štěstí a úlevu zároveň.

„Myslím...možná bychom se mohli lépe poznat, přeci jen, záleží na tom, jestli je člověk negativní nebo neutrální?" řekne o něco hlasitěji, ale přeci pořád tak stydlivě a nejistě. Usměju se a dvěma prsty mu pozvednu bradu.

„Mě na tom nezáleží." Řeknu a druhou rukou mu odhrnu pramínky havraních vlasů z čela.

„No...mě právě taky ne, navíc...stejně jsem vyhnanec..." řekne o něco sklesleji a chce hlavu zase sklopit, ale já mu ji víc zvednu a povzbudím ho pousmáním. Přitom se přiblížím blíž, až se naše čela a nosy málem dotýkají.

Jungkook jen zavře oči a pootevře rty, aby mi dal najevo, že si je plně vědom toho, co se právě chystám udělat.

„Možná taky budu vyhnanec, ale stojí mi to za to." Zašeptám mu do rtů a opatrně je spojím k sobě. Mým tělem projede elektřina a v břiše se mi opět rozletí statisíce zběsilých motýlků.

Přeji krásný zbytek večera 😇😇