Jižní Korea, Busan- 2102

Taehyung p. o. v.

Otravné bouchání na dveře a hlas, který mi je nějak moc povědomý, mě odtrhne ze spánku. Do teď jsem ležel v posteli a snil o tom, jak jsem v Soulu se svou rodinou a Jiminem, jo, tenhle sen se mi vrací skoro každou noc, takže mi nakonec ani nevadí, že mě dotyčný vzbudil.

„Taehyungu? Neříkej mi, že ještě spíš!" zvolá hlas, který mě donutí se vyškrábat do sedu a zamžourat na dveře. Proč mi je ten hlas tak povědomý? Ale mám pocit, že ještě tak napůl spím. Jen zamručím a raději se znovu zavrtám do peřiny.

„Nutíš mě, abych ti tam vlezl!" ozve se hlas. Jen zamručím a dál si ležím ve vyhřátých peřinách. Škubnu sebou, když se dveře prudce otevřou a do pokoje mi vtrhne Hoseok.

„To si ze mě děláš srandu? Škola ti začala před dvěma hodinami, už mě nebaví, jak mě za tebou neustále všichni učitelé posílají, já mám i svou školu a kvůli tobě ji pomalu nestíhám sám." Pokárá mě Hoseok a ze skříně vytáhne moje oblečení, které poté pohodí vedle mě na postel. Jen si promnu oči a zamračím se na něj.

„Bože, Hoseoku, jdi s tou školou někam, je ti dvacet-jedna let a stejně řešíš tuhle blbost, přitom už ses na to všechno učení mohl vykašlat." Hoseok zakroutí hlavou a pobídne mě, abych se začal oblékat.

„Nejsem, jako ty, tobě je osmnáct, a stejně se chováš jako děcko, které není schopné prolézt jedničkou, aniž by se mu prodloužil ročník a Namjoon je to samé, touhle dobou měl být už na konci povinné školní docházky, ale ne, on si dál pojede s tebou a to, že zostuzuje všechna neutrální pravidla, ho nezajímá." Protočím panenky a naznačím Hoseokovi, aby se ke mně otočil zády, že se chci obléct. Hoseok to s povzdechnutím udělá a složí ruce na prsou.

„Máš se dostavit do ředitelny."

„Já?" optám se otupěle a Hoseok přikývne.

„Jasně, že ty, nechápu, že se ptáš, však ředitelna je už jako tvoje denní rutina." Povzdechnu si, navléknu na sebe všechno oblečení a vyjdu ven z pokoje. Hoseok mě následuje, zavře za mnou dveře a doprovodí mě až k výtahu.

„nemusíš jít se mnou, vím, kde to je." Ceknu, ale Hoseok si pro sebe zakroutí hlavou.

„Já vím, že to víš, však tě nikam nevedu, jdu na svoji hodinu."

„Hmm, tak si to užij, snad se naučíš zase něco nového ohledně pitomého zákona." Hoseok se na mě na chvíli zadívá, ale poté se opře o stěnu výtahu.

„Mm, změnil ses Taehyungu, předtím jsi tak lhostejný nebyl, ale nějak sis tady zvykl a začínáš si až moc troufat, věř mi, měl by ses trochu zklidnit, ředitele nebude bavit neustále ti prodlužovat ročník, jednou mu prostě dojde trpělivost a ze školy tě vyhodí. Bude z tebe tak jen vyhnanec, který už nepatří do žádné společnosti." S tímhle výtah zastaví a Hoseok vyjde jako první. Já ještě zůstanu ve výtahu stát a zírat do prázdna.

Jo, vím, že to občas přeháním, ale já si ani po třech letech stále nezvykl na pravidla neutrálních a ani si zvykat nechci, občas to ale dávám až moc najevo. Možná bych měl opravdu přibrzdit, ale jak asi, když mě tady všichni nutí do něčeho, co prostě nechci.

S povzdechnutím vyjdu z výtahu a zamířím ke školní budově, rovnou do ředitelny. Na chodbách je ticho, to je tím, že je hodina a kdybych neměl návštěvu u ředitele, tak bych měl výchovu k samostatnosti, tenhle předmět nesnáším stejně tak, jako etiketu pro neutrální.

Dojdu ke dveřím ředitelny a zaklepu na ně. Hned, jak uslyším ředitelův hlas, jak mě pobízí dál, otevřu dveře a opatrně vstoupím dovnitř. Ředitel už sedí za svým stolem s rukama spojenýma před sebou, vedle něj pan zástupce Hyun a po druhém boku slečna, kterou vídám v knihovně.

„Dobrý den, pane řediteli." Špitnu a on se na mě jen usměje.

„Ale, dobrý den, Taehyungu, opět tady, že? No, tak si sedni." Nejistě se posadím a pohlédnu na všechny tři, pak ale ředitel s tlesknutím spojí ruce, a tak upoutá moji pozornost.

„Řešili jsme tady s kolegy, co s tebou, protože to není poprvé, co jsi nepřišel na výuku a museli jsme pro tebe poslat Hoseoka. Ročník už jsme ti opět prodloužili, ale zřejmě ti to nestačí, proto jsem se tady s panem zástupcem a slečnou knihovnicí domluvili na nejlepším způsobu, jak tě víc zapojit."

„Um, a jak?" optám se a svraštím obočí. Ředitel pokývne na pana Hyuna a ten si odkašle, aby mohl promluvit.

„Domluvili jsme se, že budeš mít výuky navíc, samozřejmě jen z předmětů, které jsou spjaty s pravidly a zákony neutrálních, takže po škole se vždy dostavíš do knihovny, kde budeš buď sám nebo se mnou studovat materiály, tak či tak tam budu s tebou a kontrolovat, zda děláš, co máš. Pokud bys na výuky nedocházel včas, nebo vůbec, řešilo by se to jinak a už mnohem přísněji." Povzdechnu si a sklopím zrak.

„Souhlasíš s tímhle, Taehyungu? Nebo máš námitky?" optá se mě ještě ředitel a já, i když bych ty námitky i měl, jemu bych neodporoval nikdy, alespoň ne takhle před ním.

„Nemám námitky, souhlasím." Řeknu s povzdechnutím a poraženě sklopím hlavu.

„Výborně, teď běž na hodinu, kterou máš, omluv se s tím, že jdeš z ředitelny, po obědě přesně ve dvě hodiny tě pan zástupce bude čekat v knihovně." Řekne rázně ředitel a poukáže na dveře,ke kterým se hned vydám.

Večer vám sem dám ještě jednu kapitolu, protože bude extrémně krátká, tak abyste nebyli ochuzeni ;)