Ještě jsem zastavila u lékárny a zakoupila si líh. Doma jsem našla nějaký vcelku pěkný hadr a nalila na něj ten éther. Už slunce zapadalo za obzor a noc se měnila za den.

Odkráčela jsem do koupelny a nasadila si zelené kontaktné čočky a červenou paruku. Doplnila jsem to ještě vkusnými dioptrickými brýlemi, které jsem zdědila po babičce a nepoznávala jsem se. Udělala jsem opravdu dobrou práci, ale ještě jsem si namalovala vrásky, aby to bylo dokonalé.

Bylo kolem osmé večer, kdy jsem vyrazila za svým cílem. Zaparkovala jsem a hledala oddělení ortopedie. Na recepci seděla jen jedna sestřička a jinak bylo všude prázdno. Doktoři si zřejmě dávali šlofíčka. To se mi celkem hodilo.

„Dobrý večer, co si pře...." Nestihla ani dokončit větu a už ležela pod stolem.

Sebrala jsem jí šaty a převlékla se do uniformy. Natáhla jsem si rukavice. Pak jsem tu ženskou odtáhla na záchody a zamkla jí tam. Byla celkem štíhlá, takže jsem se ani moc nenadřela. Z mikiny jsem si vytáhla injekci a zandala jí do nemocničního pláště. Nakoukla jsem do nejbližšího pokoje a museli při mně stát všichni svatí, protože překvapivě pokoj byl prázdný. Lůžka byla na kolečkách, tak nebyl žádný problém si jedno zapůjčit. Ještě jsem mrkla do počítače, co tady pracuje za doktory, aby plán neselhal na maličkostech.

Vyjela jsem i s lehátkem o dvě patra výše a ocitla jsem se na chirurgii. Sestra, co procházela okolo se zajímala, co tady dělám.

„Pan doktor Kowalinski potřebuje pacienta kvůli rehabilitaci, dostal snímek pana Rosse a bojí se,že nemusí mít plně funkční pohybový aparát," vyplázla jsem první blbost, která mě napadla a modlila se,ať to vyjde.

„Pan Ross je na pokoji 320, doufám, že to nebude nic vážného, je to takovej sexouš," vyjádřila se sestřička naprosto neprofesionálně. Neodpověděla jsem, jen lehce kývla a zamířila k němu do pokoje. Byl vzhůru a díval se na televizi, běžel fotbalový zápas Kanada versus USA, ach ti chlapi, povzdechla jsem si.

Co na tom sportu mají? Dvacet dva pitomců se honí za kulatou věcí, no ohromná zábava, vážně!!

Uviděl mě a nasadil ten svůj sexy výraz: „Dobrej, co mi nesete?" Pronesl nadšeně.

„Utrpení," procedila jsem a vrhla se po něm. Poznal mě po hlase a začal se bránit. Zkroutil mi jednu ruku a shodil pod sebe.

Rychle jsem druhou rukou vytáhla stříkačku a vrazila mu jí do krku. Až jsem ji vyprázdnila, tak mi teprve došlo, že jsem vlastně měla použít jenom půlku. Ups, pozdě!!

Přetáhla jsem si ho na lehátku a rychle z nemocnice ven. Mrskla jsem ho z lehátka do auta a radovala se, jak mi plán krásně vyšel. Lůžko jsem nechala venku a ujížděla stokilometrovou rychlostí do nejbližšího lesa.

Vytáhla jsem ho za ruce z kufru, ale byl moc těžký a tak jsem ho pustila a on se trochu bouchnul do hlavy. Byl stejně nehybný jako loutka a nejevil žádné známky života kromě dýchání.

Popleskala jsem ho po tvářích a kopla ho lehce do slabin a zařvala: „Vstávej, ty šmejde!!" Počkala jsem až otevře oči a ... nic se nestalo. Vztekle jsem nakopla nejbližší kamínek a sedla si do trávy. Tak si budu muset počkat, až se ten hajzl vzbudí.

Přitáhla jsem si kolena k hrudi a povzdechla si: „Proč jsem mu dala plnou dávku? Já jsem taková kráva!!"

Děkuji všem za podporu!! Teď se pokouším rozjet ještě jeden příběh, je to fantasy Žraločí eden, tak kdo by měl chuť si tu slátaninu přečíst :))

Budu dělat trochu reklamu, objevila jsem autorku, jejíž dílo je vážně skvělé :))

ZdenaStudenovsk Tvůj příliv, tvůj měsíc