Tak dávám další díl, ale trochu se mi to zvrtlo, takový konec jsem původně nechtěla, ale líbí se mi to. A jak se to bude líbit vám? Můžete zanechat komentář :)

Pohlédla jsem do těch důvěrně známých očí, které jsem kdysi tak milovala. Teď jsem mu je chtěla kleštěmi vyrvat a hodit je do žumpy. Shlížel na mě z výšky a zákeřně se uculoval. Třásla jsem se strachy, bála jsem se jeho blízkosti. Ale pak..

Co to sakra dělám? Přece mu nedovolím, aby mě ovládal? Nebudu jen sedět a čekat na další hnusy, co mi vyvede. Musím se začít bránit. Musím se mu postavit. A začnu s tím hned. Rychle jsem se zvedla a sebrala vedle sedícímu pánovi právě přinesené kafe. Vychrstla jsem jeho obsah Sawyerovi na dolní oblasti a jen sledovala reakci.

„Ty svině jedna, " začal řvát na celý lokál a vrazil mi facku.

To už Frank vyskočil a zatáhl mě za sebe. Můj princ mě chránil.

„Leo, není to ten parchant?" Zeptal se mě. Kývla jsem na znamení, že ano.

„Tak odstup!" Nakázal mi a já jsem se tedy trochu vzdálila. Frankie měl zaťaté pěsti a strnulý výraz. Ten parchant sice posiloval, ale oproti Frankovi vypadal jak třasořitka.

A už pěst letěla vzduchem a přistála na ksichtě toho trouby. Pomazlila se s jeho bradou a napálila to do jeho frňáku. Ach, jak to krásně křuplo. Červená tekutina se začala řinout proudem a Sawyer zakopl a málem spadnul na záda. No nenechal si to jen tak líbit a vpálil Frankovi pěst do břicha.

Frank se prohnul bolestí a spadnul na kolena. Ten zbabělec zbabělý ho, jak byl v kleku kopnul do boku a Frankie spadnul tvrdě na podlahu. Nehýbal se, neskučel, nedělo se vůbec nic. Chtěla jsem k němu běžet, ale byla jsem zastavena číšníkem.

„Sakra, pusťte mě, já chci za ním!" Škubala jsem se v jeho sevření.

„Slečno, jste pitomá? Vždyť ten druhej má nůž!" Upozornil mě na zbraň v Sawyerových rukách, které bych si jinak nevšimla. Sakra, tady šlo o Frankův život. A já nemohla udělat vůbec nic. Nic.

Jen jsem stála a koukala se, jak Frank dopadne. Sawyer mu přiložil nůž ke krku. V ten okamžik se Frankie rychle překulil a vyskočil na nohy.

„Co to doprd...." Nadával ten pitomec a nůž držel před sebou. Mému ochránci stačil jeden jediný kop na předloktí a ten ostrý nástroj letěl na zem. Pak k němu přiskočil a jediným hmatem ho složil na zem.

Ale to mu nestačilo. Začal ho mlátit pěstmi a kopat. Jedna rána lítala za druhou a Sawyerův obličej začínal být k nepoznání.

„Dooost!" zařvala jsem na něj. Ale nepřestával, dál ho mlátil.

Vytrhla jsem se číšníkovi a skočila mu na záda a ještě jednou zaječela: „Do hajzlu přestaaaň, vždyť ho zabiješ!!" A to ho konečně zastavilo.

Otočil se na mě a řekl udiveně : „Není to přesně to, co si přeješ?"

Zalhala jsem mu: „Ne, není!!" Kroutila jsem nesouhlasem hlavou a styděla se za to, že tak lžu. Samozřejmě, že je to moje priorita, ale chci si ho zabít sama, a aby hodně trpěl, ale určitě nechci aby to někdo vykonal za mě. To já chci provést Sawyerův i Francisův poslední soud.

Ztratila jsem se úplně v myšlenkách a přeslechla houkání. Najednou mi někdo zkroutil ruce za záda a něco mi nasadil na ruce. Podívala jsem se, kdo to je. A do háje, fízlové. Já mám na rukách pouta sakra. Ten slizoun mě hned začal prohledávat a to víte,že si dal záležet. Šmejd jeden. Podívala jsem se, kde je Frank a zazřela, že ho taky zatýkají.

Pak mě ten polda surově popadl a spustil: „Máte právo nevypovídat, vše co řeknete, může být použito proti vám! Máte právo na advokáta....."