Tak, jelikož jsem velký expert, povedlo se mi polovinu kapitoly smazat, naštěstí mám i mozek a zálohuji si kapitoly ve wordu, takže tady je celá kapitola!!! :D

"Tak dohodnuto?" Zeptala jsem se Vicky, když jsme důkladně probraly všechny informace.

"Jasně, pokusím se k nim nějak dostat a hned, jak se mi to povede, tak se ozvu," pověděla a pak už se začala zvedat k odchodu. Objala jsem jí a pořádně jí zmáčkla.

"Díky, ségra."

"Nenechám svojí sestřičce ubližovat, ti šmejdi na to doplatí." Rozloučily jsme se a každá se odebrala ke svému autu.

Následující den ráno jsem vyndala z mrazáku hrášek a podala ho Dougovi, sáček se zeleninou pod svíčkovou jsem uklidila zpátky na mráz.

Dougiemu byla zima, hrozně se klepal a tak jsem přes něj přehodila deku. Stoupla jsem si za něj a objala ho kolem krku.

"Co by sis dál k snídani pašáku?"

Otočil na mě hlavu a zamyslel se: "Dal bych si hemenex!" Vyslovil a při té představě si oblíznul spodní ret.

Podívala jsem se z okna a uviděla pablesky slunečních paprsků, jak osvětlují park pod námi. Ptáčci vesele štěbetali a teplý vzduch se prodíral skrze přivřené okno. Otevřela jsem ho dokořán a nadechla se. Byl opravdu krásný den. Naklonila jsem se a viděla jsem sousedku, jak se vrací z nákupu. Zamávala jsem jí a pozdravila.

No jo nákup, teď mi došlo, že v ledničce asi moc věcí nebude. Přistoupila jsem k té krásce a nakoukla do ní. Ano, moje intuice nezklamala. Byl tu jen bílý jogurt, pár rajčat a konzervy se sardinkami. Zkontrolovala jsem i chlebník, takže jsem si na lístek napsala i housky. Jelikož ty co zbyly, by posloužily spíše jako nebezpečné zbraně, byly tvrdé jak beton, ale na strouhanku se ještě budou hodit.

Převlékla jsem se do šatů. Vzala si peněženku a nákupní tašku.

Došla jsem k Dougovi: "Jdu na nákup, není tady lautr nic, za chvilku jsem zpátky."

Políbila jsem ho na tvář a on si mě přitáhl k sobě: "Tohle mi nestačí," zavrčel a přivlastnil si můj jazýček na delší chvíli. Vlny rozkoše mi běhaly po těle, radši jsem ho lehce odstrčila, abychom neprovedli nějakou hloupost a šla si nazout boty.

"Tak pa, andílku," zavolala jsem na něj od dveří a on mi poslal ještě vzdušný polibek.

S úsměvem na rtech jsem vyšla před dům. Sluneční paprsky ohřívaly mou pokožku a vítr si hrál s mými vlasy. Všude to kvetlo a den barvami jen hýřil, omamná vůně květin se linula k mému nosu. Vykračovala jsem si to pomalu k malému obchůdku U hladové želvy a skoro až tančila radostí z tak příjemného rána. Vesele jsem si pohupovala taštičkou a neodolala jsem a začala si zpívat Den je krásný, den je krásný, den je krásný, s teebou, s teebou.. Ještě, že nebylo ani sedm hodin a moc lidí se na ulici nepohybovalo, jinak by si ťukali na čela a v duchu si říkali, co je to za blázna.

Ale asi by mi to bylo i jedno. Já byla šťastná aspoň pro tento okamžik a užívala jsem si každou kapku, kterou mi ten pán nahoře nadělil. Vkročila jsem do obchodu a začala se shánět po surovinách, co jsem měla na lístku. Koukala jsem se do papíru a omylem do někoho vrazila. Podívala jsem se a byl to docela fešný kluk. Měl na sobě slunenčí brýle a takový lehce zkřivený úsměv.

Tak počkat!!! Lehce zkřivený úsměv? Vždyť já tenhle typ nadzvednutí koutků znám, ale neviděla jsem ho přes sedm let. Bylo by možné, aby to byl on? No, zkusím to.

"Franku, jsi to ty?"

Zarazil se a sundal si brýle z očí. Nemýlila jsem se, byl to Frank. Můj nejlepší kamarád.

"Leo, sakra ty jsi zkrásněla," vyhrknul a zíral na mě. A já na něj. Taky zkrásněl a zmužněl. Pamatuji si ho jako střízlíka, samá ruka, samá noha a teď přede mnou stojí výstavní kus mužského. Ebenové vlasy mu padají do čela a jeho oříškově zabarvené oči mě skenují od shora až dolů. Měl na sobě žlutou havajskou košili. Na každém jiném by vypadala hrozně, ale jemu neuvěřitelně sekla. Taky dost nabral na výšce, dřív jsme se dívali na sebe ve stejné výšce a teď musím dost zaklonit hlavu.

Nevydržela jsem to napětí a přitiskla se k němu. Položila jsem si hlavu na jeho hrudník a začaly mi stékat slzy.

"Tak dlouho jsme se neviděli!" Vyhrkla jsem mezi pláčem, sklonil se a hleděl mi přímo do očí. Rukou mi něžně otřel slzičky. Sám měl vlhko v očích, byl taky dojatý.

"Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozval!"