Po příjemné chvilce jsme se ještě projížděli po ranči. Ukázal mi místa, kde si jako malý hrál a svou cestu jsme zakončili u Fleurského jezera. Bylo rozlehlé, nebyl vidět konec. Vzadu bylo vidět černé a bílé labutě. Zrak mi přecházel nad tou nádherou, černé labutě jsem nikdy neviděla. A jezero bylo křišťálově čisté, viděla jsem až na dno.

Sawyer neváhal, sestoupil z koně, pomohl dolů i mě, strhl ze sebe oblečení a běžel vstříc vodě. Skočil šipku a zmizel pod hladinou.

„Pojď za mnou, " volal a pohazoval mokrými vlasy. Zbavila jsem se i svých svršků a nahá jako Eva jsem mířila za svým Adamem. Voda mi dosahovala kolen a já zjistila, že je pěkně studená.

„Argh, to je ledové, " vykřikla jsem. Tohle chtělo rychlý proces namočení.

Rozběhla jsem se a s výkřikem zajela pod hladinu. Byla pořád studená, ale už mi to tak moc nevadilo. Začal na mě cákat vodu.

„Jak malej Jarda, " a začala mu to oplácet. Popadl mě do náruče a přitiskl k sobě. Políbila jsem ho na krk ,dala si ruce na jeho ramena a snažila se ho utopit. Marná snaha. Jak jsem si mohla myslet, že budu mít sílu ho potopit. Ani se nehnul. Ale mě odhodil velkým obloukem do hloubky.

Nečekala jsem to a nalokala se vody. Vynořila jsem se a prskala vodu.

„Šmejde, " řekla jsem mu láskyplně. Takhle jsme blbli ještě chvíli a pak už jsme měli oba modré rty a byl čas vylézt. Nasedli jsme na Audoria a klusali zpět k domu.

Slunko už začalo zacházet za mraky, když jsme se vraceli. Byla jsem tak unavená, ale šťastná. Opravdu šťastná. Sesedli jsme z koně a nohy se pode mnou podlomily. Spadla jsem na zadek a snažila se postavit. Podal mi ruku a vytáhl mě nahoru, musela jsem se opřít o jeho ramena, abych vydržela stát.

„Já ti pomůžu, " zvolal hlas. Ohlédla jsem se a zjistila, že to je Douglas. „Díky brácho, já zatím odvedu koně" a přesunul mě k němu. Chytila jsem se ho za košili a zase mě kolena zradily. Sawyer už odešel do stáje a tak mě Douglas popadl do náruče a nesl do postele.

Voněl po hnoji a koních. Tentokrát už mi zkazil radost, protože byl oblečený celkově. Měl na sobě černo-fialovou košili a pod tím modré tílko. Rukávy měl vyhrnuté k předloktí a z výstřihu mu byli vidět krátké hnědé chloupky.

„Princeznička je unavená?" Přikývla jsem a zahleděla se na něj. Kousal se do rtu a stoupal po schodech. Nedělalo mu sebemenší námahu nést takový náklad, jako kdyby nosil jenom papír. Opatrně mě položil na povlečení a přejel mi svým prstem přes rty.

„Co to děláš, " řekla jsem vyjeveně.

„Jsi tak sladká, " vyklouzlo z něj.

„Jsem holka tvýho bráchy," připomenula jsem.

„Já vím, ale pochybuju,že mě to zastaví!"