Po náročném porodu všichni odešli až na mě se Sawyerem. Pozorovali jsme maminku s dceruškou ještě pár minut a pak se zvedli, protože mi chtěl ukázat, jaké mají koně. Šli jsme trošku dál, asi kilometr až se přede mnou objevila obrovská pastvina a na ní ti nejkrásnější koně, co jsem viděla.

Sawyer mi je začal popisovat. Přišel ke koni, který měl černou srst. Vypadal jak samo peklo, ale hned se začal otírat o jeho ruku.

„Toto je Satan". Představil mi toho fešáka. Odvážila jsem se přistoupit blíže.Vraník ke mně zvedl zrak a odfrkl si. Zahrabal nohou a já polekaně odskočila.

„Neboj se, není to takový poděs, " uklidňoval mě, vzal mě lehce za ruku a pomalu ji přiložil k jeho nozdrám.

„Musí si tě nejdřív očichat, " vysvětloval mi a hladil Satana za ušima. A měl pravdu, po chvilce mi ten divoch sám položil hlavu k ruce a lehce se o mě otřel.

„Tak s prvním už ses seznámila, představím ti další, " poodešel k takovému prťavému minikoníčkovi. Byl roztomilý, světle hnědý s pár bílými skvrnami.

„Tak toto je Shetlandský pony, říkáme mu Drobeček."

„Ten je krásný, " hned jsem ho pohladila po jeho bujné hřívečce.

Ukázal mi ještě další koně. Byli tu arabští a angličtí plnokrevníci, těch bylo nejvíc, pak pár holandských teplokrevníků a spoustu mustangů.

„K mustangům se moc nepřibližuj, " varoval mě.

„Jsou nejvíc divoký, pro začátečníka to není dobrá volba."

„A kolik tak máte koní?"

„No to, co vidíš, to je asi čtvrtina stáda, další jsou na vzdálenějších místech."

„Pak, jak sis všimla, tak chováme ještě krávy a býky, a já před pár lety přišel ještě s chovem ovcí, " vedl mě tedy k pastvině, kde byly ovečky.

„Tyhle krasavice jsem si vypiplal od narození, teď se o ně starají bratři, když studuju, ale pak si je zase přeberu." Bylo tu okolo dvaceti oveček. Sawyer znal každou jménem a dokázal je rozeznat, obdivovala jsem ho za to. Když byl tady, byl jako ve svém živlu, očička mu zářila, jak chlapečkovi, když dostane novou hračku.

Bylo vidět, že to tu miloval. Nedivila jsem se mu, byl to ráj. To můj domov nebyl ani zdaleka tak hezký. Bydleli jsme v bytě na Manhattanu. Neměli jsme se špatně, ale pořád mi bylo něco vyčítáno. Vypěstovala jsem si strašně nízké sebevědomí a kvůli mé mámě jsem skončila na pár měsíců na psychiatrii.

Od mých dvanácti let mě kritizovala kvůli váze a to jsem měla v té době pouhých padesát pět kilo. Proto jsem s jídlem téměř přestala a pak málem zemřela na anorexii. Naštěstí jsem se díky doktorům vzchopila a začala jíst. Byla jsem malý vlásek od smrti.

No zpátky do reality. Sawyer pobíhal mezi ovečkami a honil je. V tom přiběhl krásný pejsek. Rasu bych tipovala na bernského salašnického.

„To je Buddy, náš honácký pes." Buddy přiběhl, vyskočil, opřel se mi do hrudníku a já to nečekala a sletěla na trávu. Hupsnul na mě a začal mi oblizovat tvář.

„Dost, Buddy, " vykřikl Sawyer. Pes stáhl ocas a poslušně slezl.Vyškrábala jsem se na nohy a podrbala ho za ušima.

Blížila se k nám nějaká postava. Byl to muž, oblečený do rajtek, vysokých bot, černého trička a šedé kostkované košili. Na hlavě měl posazený šedý stetson. Sex appeal z něj úplně tryskal. Nemohla jsem na něj přestat zírat.Měl rázná krok a bylo vidět, že sebevědomí mu rozhodně nechybí.

Přišel k nám: „Zdar brácha, nepředstavíš nás?" Zeptal se ten neznámý. Sawyer se zamračil, bylo vidět, že se mu do toho moc nechce.

„To je moje přítelkyně Lea a to je Francis, můj brácha, " řekl. Tak bratr, nejsou si moc podobní. Sawyer má hnědé vlasy a tenhle je má skoro černé. Ale oči mají stejné, modré jak hlubiny oceánu.

„Těší mě Leo, " zapředl svým hlasem. Vzal mou ruku a políbil mi prsty. Přejel mi přes tělo mráz. Francis mi upřeně hleděl do očí a věděl naprosto přesně, co se mnou dělá. Mrkl na mě a sundal si košili. Mám chuť na něj skočit.

Tuto kapitolu své nejvěrnější čtenářce carlie15 :). Za votes, reads a komenty děkuji