„Co se to..? ". Sedám si. Elis vedle mě si taky pomalu sedá a drží se za hlavu. Ani se nedivím. Byla to celkem šlupka. „K-kde t-to jsme?" ptá se mě vyděšeně? Přiznávám, že nemám tušení a tisku se k ní. Jsme na studené zemi. Je tu tma. Jsme zavřené v nějaké divné místnosti. Za mnou vidím malé kulaté střešní okénko, tudíž usuzuji, že jsme asi vysoko.

Pokud o to někdo stojíte, budu pokračovat