Siyarsön Escalätür stál už přes hodinu před zrcadlem. Kritizoval svůj vzhled, jak jen to šlo. Tady mu naskočil hrbolek. Tady se snad něco dovolilo i začervenat! A to se mu zdá, nebo z těch televizí a počítačů mu protkala bělmo hustá červená síť? A ten pupek! Ten už nemůže zamlouvat břišními svaly vystupující zpoza upnuté košile. Ne.

Celý jeho zevnějšek je naprosto otřesný. Jediné, co za něco stálo, bylo jeho obočí. Předvídal, že zde moc času mít nebude, co teprve jeho kosmetička, a tudíž se domluvil na poslední chvíli s tou příjemnou dámou, českou náhradnicí. Měl se s ní domluvit na celkovém čištění. Jenže to by bylo málo platné, jakmile přijel do Ameriky, obličej by mu ucpaly výpary z přepáleného oleje.

Ještě na poslední chvíli si kapal trocha toho roztoku na unavenou rohovku. Snad to zmírní démonský výzor. Nechce přeci nikoho vylekat!

Přestříkal toaletkou svoji košili zastrčenou v džínách, prohrábl si vlasy a srovnal límeček.

Ne.

Vypadá jako idiot. Bohužel, s tak hrozným materiálem už nic lepšího nevyrobí. Prostě to není žádná čistota pro analýzu. Musí se spokojit s výrobními účely. A s nechtěnými vedlejšími produkty.

Hlavně, že náladu má dobrou. Ráno strávil u kafíčka, dvou dortů a dopisu, kterým se oficiálně rozloučil s jeho zaměstnáním. A všechna ta zvědavost a únava z cestování, nemluvě o proslulém časovém posunu - jednoduše nic nezmohl. A v restauraci byl protivný. Ani nechtěl pomýšlet, jestli mu do nudlí náhodou neplivli.

Až teď má konečně čas a to správné duševní rozpoložení, aby překvapil svého nejlepšího přítele.

Ano. Nechával si ho na tu správnou chvíli.

Lewis by měl být ještě v práci. A pak půjde rovnou domů. Že to zrovna padlo na čtvrtek!

Siyarsön přemítal, jak moc by bylo podezřené, kdyby se jednoduše do jeho bytu vloupal. Odemykat umí a Lewis není zrovna typ dvaceti nejdražších zámků na jedněch dveří, takže ten starý stroj by se mu mělo podařit zdolat do pár minut. Před rokem by jej odemkl okamžitě, avšak dlouho necvičil.

Jenže co si pak Lewis pomyslí? Jeho přítel je kriminálník?

Siyarsön sepnul rty k sobě. No, vlastně svým způsobem si to už myslí, normálního člověka by neustále odněkud nevyhazovali.

Cožpak je Siyarsön Escalätür obyčejný vandal?

Ne. To přece rozhodně ne. Vandalismus je proces zpracování potravin na nebezpečný produkt, jehož pak vydávají za jídlo či pití. Siyarsön je naopak osamělý hrdina chránící se před degenerací konsumní společnosti.

Ale přesto. Jak vysvětlí svoji přítomnost za dveřmi bytu?

Ještě jednou se zahleděl do zrcadla.

Celé je to špatně. Mrkl na hodinky. Naštěstí přes něco málo času měl. Sbalil své doklady a vypadl z domu.

.

„A když jsem mu řekl, ať ho nechá být, protože on jen nalíval to, co měli v sudu, tak vtrhl do jejich kuchyňky a začal řvát, kde je ten debil co ani nerozezná jablko od červa, že takový zkurvený sajrajt prodávat za takový prachy je nezákonný, a že se můžou těšit na inspekci, protože ta šlehačka rozhodně nebyla šlehačka ale něčí sperma."

Lewisův smích se rozezněl celou temnou chodbou, zatímco kráčel po boku nádherné dívky ke dveřím svého bytu. Umělá rusovláska pohodila keratinem a pigmenty, aby svojí krásou upoutala pozornost a usměrnila tak téma jiným směrem. Lewis byl však zaneprázdněný dušením smíchem.

„Musí ti hodně chybět, že?" usmála se, zatímco se tiskla na Lewisovu paži.

„Ano, to ano. Je to už dlouho."

„Jen mi z toho povídání přijde... trochu nebezpečný."

Lewis se zase zasmál přes celou chodbu.

„On a nebezpečný? Ne... Je prostě zvláštní. Svérázný, řekl bych." Na chvíli se odmlčel. Napadla ho úžasná věc. „A až se vrátí, seznámím vás! Určitě se ti bude líbit."

Chudákovi Lewisovi nedošlo, že ne každý vidí Siyarsöna v takovém světle, jako právě on. Ve světle duhových barev a třpytek a lesku. Číšníci ho vidí zahaleného v černém plášti, kolem něj poletují mouchy. Zpoza pláště vybíhají pištící krysy a hadi se svíjejí před ním na dlaždičkách. Kytky uvadají.

„Já nevím, Lewisi. Opravdu si na něj dej pozor. Nechci, aby ti jednou nějak ublížil..."

„Neboj, miláčku," políbil ji do vlasů. „On neublíží ani mouše."

„Ale stejně..."

„To už je větší šance, že mi ublíží Richards."

„Ten z daní, co má všude po kanceláři fotky z playboye?"

„Víš, jak je nevrlý, když se jen podíváš na jednu z nich?"

„Lewisi!" žďuchla do něj s předstíraným uražením.

„Neboj, já mám oči jenom pro tebe," políbil ji na rty, zrovna byli před jeho dveřmi. Z kapsy vytáhl klíče a odemkl jeho skromný příbytek.

Žena se tady už dávno cítila jako doma. Sundala si lehoučký svetřík na věšák a kabelku položila na skřínku botníku. Lewis se zatím snažil vysoukat ze zavazovacích bot. Což se mu podařilo, až když žena vytáhla z lednice lahev vína. To už přiskočil na pomoc a podal jí dvě skleničky ze skřínky. Hypnotizoval je pohledem, zatímco láhev krvácela přímo do nádob pod nimi. Vonělo to nádherně, Lewis je ve vybírání vína velice pečlivý. Přece jen něco pozitivního, co pochytil od toho pochybného přítele.

„Tak na dnešek?" usmála se, v ruce držíc tenkou špičku plné skleničky. Už jen ta vůně dráždila její chuťové buňky.

„Na den, kdy jsem poznal tu nejúžasnější ženu pod sluncem," Lewis jemně cinknul a úsměv jí oplatil.

Zadíval se do červené záře vína. To si pohrávalo s jediným zdrojem světla v pokoji a z prostých paprsků fotonů tvořilo výbuchy jisker připomínající ohňostroj. Působilo tak divoce, tak extravagantně, přesto elegantně, přesně jako samotný Siyarsön Escalätür. Lewis může popíjet víno, může jej vybírat, může si hrát na znalce, ale to jen kopíruje Siyarsönovi pohyby. Jen tento muž se může naprosto ponořit do tajemství vín a všech chutí a odhalit jejich podstatu. Jejich silné i slabé stránky. A přesně to samé dokáže i s lidmi. Kdyby se jen více snažil a zahrál na jejich pozitivní notu, ne pouze na tu negativní, překonal by i Napoleona! Místo toho se uzavřel do sebe, postavil velkou zeď sarkasmu a pohřbil jakékoliv známky iniciativy. Poddává se životu. Jediný vzdor, který se probourává skrze dno rakve jako ruka nesmrtelného, využívá každý den jako zbraň proti lidské lhostejnosti.

Asi nikdy nepochopí, proč se odhodlal jet tak daleko. Ale po neúspěšných pokusech to zjistit došel k závěru, že mu to Siyarsön řekne sám, až přijde správný čas.

„Děje se něco, lásko?"

Ano, ještě se vůbec nenapil. Usmál se a smočil rty v hroznovém moku.

„Nic, jen mi to víno připomíná tebe. Naprosto neodolatelné."

Položil nedopitou číši a přitáhl si svoji přítelkyni blíže k pasu, aby mohl rukama bloudit pod upnutým tričkem až k zapínání podprsenky, zatímco jí líbal na sladké rty. Jakmile byli rukojmí puštěny ven, hladil je, jako kdyby chválil pejsky za dobře provedený úkol.

.

Siyarsön Escalätür to měl dobře promyšlené. Asi přes dvě hodiny seděl na schodech baráku a bránil spánku. Nesměl usnout, prostě nemohl. Musí pozorně naslouchat zvukům z chodby!

Pochyboval o sobě, to ano. Nestávalo se, aby se Lewis někde náhodou opozdil, a ještě k tomu ve čtvrtky, když dochází k jejich videohovorům. Někdy se však zdálo, jako by to předem nahrál. Za ten rok se nezměnil ani o vous na bradě. Jen oblečení se měnilo. Dokonce mu přibylo dost nových kousků. A když mu sdělil tu radostnou novinu - má přítelkyni, potvrdily se Siyarsönovy nejtemnější obavy. Co když chodí s nějakou podvodnicí? Naivní osobnost Lewise takové typy přitahuje.

Nevěděl jméno, neviděl obličej. Snad to nebude žádná zlatokopka z účtárny.

Zdi úzkých chodeb k němu donesly odražené zvukové vlny. Tuto amplitudu zná! To je Lewis! A směje se!

Vyskočil na nohy, pomalu procházel chodbou za roh, aby mohl povykouknout. Byl to on. A vedle něj štíhlá zrzka. Brzy rozluštil i téma hovoru.

Tak já mám být podle tebe nebezpečný, kurva?

Už chtěl vyskočit dříve, než si nastavil na pomyslném časovači. Avšak díky jejím poznámkám a iritujícímu chování si imaginární vajíčko pootočil ještě o pár minut, aby to byl opravdu nezapomenutelný zážitek.

Jeho obavy byly správné. Nejenže zlatokopka, ale falešná až za hrob. Jak se to říká? Rezavá střecha, vlhký sklep? A Lewis měl na čele napsáno velké tučné „prodáno". Jak dlouho to vlastně tajil? Siyarsön přišel pozdě.

Jakmile zmizli za dveřmi bytu, mohl Siyarsön popojít blíže. Tajně doufal, že si ho nikdo nevšimne, protože by to mohlo způsobit nemalé problémy. Sedl si zády ke dveřím. Naštěstí laminát nedokázal tlumit zvuky, takže mu nedělalo žádné problémy hlídat si správný okamžik, avšak to hihotání a mlaskání a vzdychání se opravdu nedalo poslouchat. Opravdu je to Lewis? Neodstěhoval se? Nezatajoval dvojče?

Samozřejmě, Lewis je dospělá osoba a má právo si užívat své mužství. A je to jen a jen Siyarsönova volba, že je takhle odposlouchává.

Asi už přišel ten správný okamžik.

Právě uprostřed jejich aktu Siyarsön vyskočil na nohy, stáhl na obličej kuklu a uchopil kuličkový samopal z hračkářství.

Sebral veškerou svoji energii a silně na dveře zabouchal.

„Otevřete! Tady jednotka rychlého nasazení! Okamžitě otevřete!"

Znovu zabouchal. Dostalo se mu krásného ženského zaječení.

„Jestli budete klást odpor, vykopneme dveře!"

Lewisovu bytu vládl hlasitý dupot. Asi hledal své kalhoty.

Zvědaví sousedé vykukovali ven. Vrzající dveře a nechtění svědci však pro jednou Siyarsönovi kapky potu na čele nepřidělávali.

„Otevřete! Okamžitě!" Ta jeho přítelkyně asi měla problém zapnout si podprsenku. Siyarsön se rozhodl jim přitížit.

„Tři! Dva! Jedna!"

Dveře se otevřely akorát včas.

Lewisovi by se krve nedořezali. Hleděl na maskovaného policistu jako na ducha.

„Ruce nahoru! Ani hnout!"

Lewisovi ruce vystřelily raketovou rychlostí za hlavu a odhalily chloupky v podpaží. Té jeho slečně stékaly slzy po tvářích. Stála jenom v podprsence se sukní - beztak pod ní nic neměla. Už nevypadá tak přitažlivě, co? Má jim říci, ať si lehnou na zem? Usmál se.

Člen jednotky rychlého nasazení mířil zbraní střídavě z Lewise na ženu a pohyboval se hbitě po bytě.

„Kde máte ty drogy?! Kde je máte?" křičel skrze masku, takže se jeho hlas zkresloval. Navíc, po roce používání počítačových mikrofonů by i Michael Jackson zněl jak Adelle.

„J-já -"

„Tak kde je máte?!"

„Ž-žádné drogy nejsou -"

„Stůjte, kde jste!"

„To musí být omyl!"

„Sledujeme vás už hodně dlouho! Kde sakra jsou?"

Siyarsön Escalätür došel k pohovce a zavrtal rukou pod matraci. Samozřejmě v ruce už předem držel pytlíček se solí.

„Okamžitě na zem! Kleknout!" zamával s balíčkem a přiběhl k Lewisovi. Třásl se jako osika. Před chvílí horké ruce byly nyní jako vytažené z mrazáku. Muž v černém vytáhl z kapsičky růžové chlupaté pouta a znehybněné ruce mu přitiskl k holým zádům.

Nějaký školáček se smartphonem stál ve dveřích a natáčel celou situaci. Jahodová éčka v gumě putovala z jeho malé pusy plné mléčných zubů do nosních dutin Siyarsöna.

„To je určitě nějaký omyl! Někdo to sem musel schovat, přísahám!" mluvil Lewis a snažil se z posledních sil zvednout hlavu, kterou mu Siyarsön tlačil do země.

„Někdo?!"

„Nevím, já opravdu nevím! Někdo!"

„Tak si vzpomeňte do prdele!"

„Fakt nevím!"

„Třeba někdo jako Siyarsön Escalätür?"

Lewis se po celém těle zachvěl. Přes holou pokožku to bylo cítit jako předení kočky.

„Prosím?"

Siyarsön povolil veškerou sílu, kterou kladl vůči Lewisově chudé postavě, a postavil se. Odložil kuličkovku na stolek vedle dámské kabelky a sundal si masku z obličeje. Lewis se taky snažil vyškrábat alespoň do kleče, což šlo s rukama za zády dost obtížně. Až když konečně pohlédl na identitu násilného policisty, zastavilo se mu srdce.

„Si-Siyarsöne?" vykoktal, ještě více v šoku, než byl z celého akčního zásahu.

„Tadá!" rozmáchl slavnostně rukama, samozřejmě ironicky.

„Ty... Jsi se vrátil..."

„Živý a celý," zdravý rozhodně ne. Ne psychicky. A Lewis stále neprokazoval jinou emoci než překvapení. Úsměv bylo pro něj cizí slovo.

„No ne..."

„Ale ano."

„Proč jsi nedal vědět?"

Siyarsön se jen ušklíbl.

„To je on?" narušila třetí osoba v místnosti intimní rozhovor s neskrývaným odporem.

„Ano, to je... To je..." Lewis najednou hledal slova. Hledal je ve vzoru dřevěné skříňky. A asi hledal i kuráž.

„To je ten největší blbec, idiot a hajzl, kterého jsem kdy poznal! Co to sakra mělo být? Jsi snad úplně přišel o rozum sakra? To nestačilo prostě slušně zazvonit, poslat zprávu, dopis, zavolat, cokoliv! Tys musel předvést tohle divadýlko!"

Siyarsön ten vztek v Lewisovi nepoznával. Ale byl zasloužený. Potlačoval úsměv.

„Ty jsi vážně něco! Ztrapníš sebe, ztrapníš mě, ztrapníš Georgii!" Takže tak se ta zrzka jmenuje. Jako stát. Stát, ve kterém se střídá vlhké a suché klima a má tam hodně studených hor. „Ani nejsem rád, že tě tu vidím, Siyarsöne. To jsi přehnal. Odejdi."

„Lewisi..." zakroutil Siyarsön hlavou. To určitě musí myslet ze srandy.

„Odejdi sakra."

Siyarsön Escalätür nevědomky couval před stále spoutaným, ale naštvaným mužem, jako kdysi za mala couval před matčinými výtkami. Ani si neuvědomil, kdy překročil práh bytu, ale jen si všiml vysokého výkopu Lewise a dveře se mu zabouchly přímo před nosem.

Dobrá volba vína, pomyslel si v duchu.

Kolem něj postávali sousedé a měřili si ho pohledem.

Siyarsön se zašklebil.

„Na co sakra čumíte?!"

Odešel.