„A tímto vás prohlašuji za muže a ženu."

Okolí malého statku ihned propuklo v jásot. Největší pištění se však ozývalo z lavice, na niž byly usazeny dvě staré dámy. Jedna, se srdečným vrásčitým obličejem, nadšeně pozorovala svého syna pod květovaným obloukem, přestože přes zaslzené oči viděla jen černý a bílý flek obklopený zelení. Druhá, o botox doplněná dáma v extravagantním křiklavém kostýmku, pleskala rukama jak divá, upřímně přející štěstí mnoholetému věrnému donašeči. Občas její oči zatoulaly o lavici vedle, kde občas zvedl koutek úst otrávený chlápek s čerstvě nabarveným obočím, jehož ruce netleskaly do rytmu techno písně, ale spíše vytleskávaly baladu. Pokaždé, když se tak učinilo, ani výrazný botox nezabránil svraštění obočí. Zato po její druhé straně se nacházel její nový bohatý přítel a na něj musela házet jenom slunečné úsměvy - doufala, že se brzo dočká svatebního obřadu i ona.

Lewis se od Georgie konečně odlepil a otočil se na přítomné hosty. Všichni nepřestávali tleskat, slzy se řinuly z očí poloviny, odrážely paprsky jarního slunce. Byly to však slzy štěstí, které přály jen to nejlepší páru novomanželů. S jedinou výjimkou.

Siyarsön Escalätür slzel - avšak místo štěstí to byl smutek. Jeho nejlepší přítel, dlouholetý společník, kumpán a komplic v nespočtu neplech, se právě oženil. Vložil svůj život do rukou divoké a sobecké ženy, dobrovolně se odevzdal napospas ženské panovačnosti.

Jestli doteď byly jejich společné chvilky u vína omezeny, nyní je jim už navždy konec.

A Siyarsön zůstane sám.

Hosté blahopřáli, typické fráze lítaly jedna za druhou, bez špetky emocí. Siyarsön postával opodál a sledoval usměvavého Lewise, míra jeho štěstí se v tuto chvíli nedala měřit. Po jeho boku Georgia v bílém, už na sebe nemohla naplácat více krajky.

Když v jeden okamžik Lewis vzhlédnul - spatřil v dáli svého přítele - omluvně kývl hlavou a vyrval svoji maličkost z houfu vyžírek svatebního pohoštění. S přibývajícími metry vzdálenosti mezi ním a opuštěnými, jeho úsměv opadal a začal si mnout čelist a líce.

„Náročné?" ušklíbl se Siyarsön na svého přítele, který popadal dech.

„Hodně," přiznal ženich.

„Chtěls to, tak tady to máš," odsekl Siyarsön a v skrytu duše se vysmíval Lewisovu utrpení.

„Mně stačil malý obřad, ale -"

„Georgia potřebuje oslavu Nového roku, chápu."

Lewis neměl slov. Jeho přítel měl jako vždy pravdu. Provinile sklonil hlavu.

„Lewisi! Tady tě máme!" řítila se dáma v křiklavém kostýmku, bylo jí jedno, že se ženich zrovna taktně omluvil a hledal útočiště a odpočinek po boku nevrlého kamaráda. Nesmí zameškat svoji chvíli gratulace ke sňatku!

„Matko," otráveně si ji přeměřil pohledem Siyarsön, než si jen tiše povzdychl a vrtěl hlavou. Ignoroval ten ošklivý výraz, který na něj hodila.

„Lewisi! Moc ti blahopřeji! Ty si to štěstí zasloužíš a konečně jsi ho dosáhl! Ani nevíš, jak moc jsem za tebe ráda, že sis našel ženu svých snů - a že je nevěsta jak z růže květ!"

Ani nevíš, jak ostré má trny, zamumlal v duchu Siyarsön, ale proslov své matky nenarušoval.

„Po těch letech, co jsi se staral jen o mého neschopného syna, zasloužíš si i vlastní život a založit si vlastní rodinu! Na, tady máš, je to dárek ode mě a mého přítele!" rvala do Lewisových rukou vzorovanou obálku, ukrývající poukaz na dovolenou do Dubaje.

„Ale to já -"

„To si zasloužíš, synu," pohladila ho láskyplně po vlasech, natož se opět na Siyarsöna zamračila jako na hlučného souseda z bytovky.

Hm, výplata za roky donášení? nadzvedl Siyarsön obočí při pohledu na barevný poukaz známé cestovní kanceláře.

„Kéž by se i můj syn inspiroval a konečně někoho našel, kdo ho srovná do latě! Ale kdo by toho mrzouta chtěl?"

Lewis se jen uculoval, strategicky se neodvážil něco namítat, ale jeho hlavička si myslela své. A Siyarsön zase věděl, co se honí hlavou Lewise. Ale i jeho rty se mohly pouze semknout, uzavřít zipem a nepropustit ani slůvko.

„A vůbec, jsem překvapená, že Georgia souhlasila se Siyarsönem jako svědkem!"

Ženich se rozpačitě podrbal na tváři.

„Ach, ano. Neměla větší námitky."

Neměla, to ne. Brala to jako vykoupení, splacení dluhu, který Siyarsönovi dlužila. Jenže - splatit a konec. Takže to nebyla Georgia, kdo nechtěl Siyarsöna za svědka, ale sám pan Escalätür, který v tom viděl pouhou strategii, jak se ho navždy zbavit.

Nakonec se však nepodařilo a byl nucen si na sebe vzít motýlka, kterého osobně vybrala dnešní nevěsta, a umístit svůj podpis na úřední listinu o uzavření sňatku.

„Siyarsöne, nedělej mi ostudu. A ty Lewisi, mohu tě poprosit o poslední maličkost?"

A jéje, zaznělo oběma mužům v mysli.

„Dohlídni prosím na Siyarsöna, ať už si také někoho najde. Chci už vnoučata, a s takovou si mohu spíše dítě adoptovat!"

„Však sirotčince jsou přeplněné, nikdo ti nebrání," Siyarsön už ztrácel trpělivost s jeho matkou a chtěl ji poslat do haleluja co nejrychleji.

Už chtěla něco namítnout, ale laskavá ruka ji zastavil na místě. Patřila klidnému ženichovi, který nesl ve svých očích dobrotu světa.

„Nebojte se, dohlídnu."

Při těchto slovech extravagantní dáma jen děkovně kývla hlavou a odešla, zatímco její syn zuřivě proklínal toho až příliš hodného muže, který si stále po těch všech letech nechá srát na hlavu.

„Lewisi, ty -"

„Však ji znáš, Siyarsöne. Tohle byl nejrychlejší způsob, jak se jí zbavit. Nesouhlasíš?"

„No jo, no," zamumlal pod svým strništěm a vztekle prohlížel všechny hosty.

„A navíc, nemyslím, že bych se musel moc snažit, hm?"

„Co tím myslíš?" Siyarsön prudce trhl hlavou na Lewise, který se neobvykle příteli vysmíval.

„Nic. Jen jsem slyšel přes Georgii od Lisi, že tě v baru nějak často navštěvuje nějaká bohatá dámička. A že nejednou jste spolu také odešli."

„Spadni, Lewisi," zavrčel svědek ženicha.

„Ale také mi nedávno psal známý ze školy, že se Alicia má vrátit do Philadelphie. Tak to nevím, jak to vyřešíš," šťoural nadále do soukromých záležitostí Lewis, a to s nevýslovnou radostí. Potlačované rozpaky si hledaly cestu na povrch Siyarsönova obličeje.

„Není co řešit."

„Ále, Siyarsöne, znám tě příliš dlouho na to, aby se ti podařilo něco přede mnou zatajit."

„Před půlrokem bys tohle neřekl," nastolil mód ofenzivy Siyarsön. A byl velice úspěšný. Lewisovi doslova vyrazil slova z krku a umlčel ho na dlouhé minuty.

Zachránila ho až Georgia, kterou už taky brněly líce od neustálého usmívání se, a přijít za Siyarsönem bylo jednoznačné osvobození od tohoto utrpění, jelikož před touto osobou se prostě usmívat nedá. Stačilo se na něj jen podívat a všechny její mimické svaly povolily, jako kdyby si vzala speciální lék. Asi jediný důvod, proč ho na obřadu vůbec Lewisovi dovolila. Hned po jeho jmenování za svědka.

„Lewisi, zlato, neměl bys bavit hosty?" Jinými slovy - nechceš mě teďka vystřídat?

„Ano, hned půjdu, jen jsem se tu se Siyarsönem a jeho matkou bavil."

„Jeho matkou?" Georgia byla překvapená, jelikož s ní ještě nebyla seznámena. Syn zmiňované dámy jen zakoulel očima, začal počítat do tří, kdy zamilovanou dvojku opustí a vrhne se na švédský stůl. Lewis speciálně domluvil klobásy z Česka, a jejich vůně ho už nějakou dobu dráždí v nose. Je na čase je okoštovat.

„Ano -" Lewis více odpověď nerozváděl, jelikož vyčetl Siyarsönův úmysl a nutně ho potřeboval ještě na okamžik zdržet na místě. Zatáhl ho za rukáv saka a druhou rukou uchopil Georgin štíhlý pas a přitáhl si ji k sobě.

„Siyarsöne, ještě nechoď. Potřebujeme ti něco sdělit."

Georgia měla tendenci sebou cuknout a vymanit se ze sevření. Tušila, kam tento rozhovor spěje, a rozhodně jej nechtěla dovést do konce. Avšak Lewis byl silný a odhodlaný. Ignoroval její snahy o útěk, stejně tak i Siyarsönovy, a držel je u sebe jako dva zajatce.

A zajatci se nepřítomně rozhlíželi kolem, jako kdyby ten druhý neexistoval. Jejich spojka však byla tolerantní ke všemu a za tu dobu se již naučila pufrovat napětí mezi těmi dvěma. Nikdo neměl ani šanci opustit tento malý prostor.

„Řekl jsem si, že teď je na to vhodná příležitost," pokračoval Lewis po chvíli, kdy oba přestali vzdorovat.

„Co, je těhotná?" plácl otráveně Siyarsön a chtěl tím zabít situaci a povolit Lewisovo sevření. Už měl nakročeno směr klobásy.

„Ano," nezaváhal s odpovědí Lewis.

Siyarsön se zastavil v půli kroku. Georgia se chtěla na místě propadnout. Nechtěla to rozhlašovat, ještě to neví ani její matka. Rozhodně to netoužila prozradit na svatbě, a už vůbec ne Siyarsönovi Escalätürovi. Osobě, kterou toleruje jen díky svému manželovi. A kterou se i přes to vše nenaučila vnímat jako něco více než otravnou mouchu u jídla.

„Čekáme spolu dítě," pokračoval Lewis, s tím přiblblým zaláskovaným výrazem, který na Siyarsöna házel pokaždé, když spolu rozebírali způsob žádosti o ruku. Siyarsön navrhoval ji nežádat a ušetřit tak na prstenu i svatbě. Když si však Lewis nadále stál za svým, musel tedy přicházet s nápady, které by zaručeně Georgiu odradily od souhlasu. I to se nezadařilo. A tak Lewis nakonec nestrčil prstýnek do krabičky od tamponů, ani ho nezabalil spolu s novými luxusními tangy. Poslechl raději svoji matku a málem prstýnek utopil na dně oceánu. Tomu se říká výhra.

Asi má Georgia dobrou karmu z minulého života, že jí tento život přináší jen skvělé příležitosti, stejně jako být zaopatřená finančním úředníkem, který pro ni nezaváhal i vraždit. Zato Siyarsön byl rád, že si může za výplatu koupit několik flašek chlastu.

„No, tak to gratuluju. Hodně štěstí s přebalováním plenek," pokrčil Siyarsön lhostejně rameny, ačkoliv sám byl trochu v transu. Nevěděl, co si pořádně myslet. Jestli být za svého přítele rád, nebo být o to více skleslejší, že jeho přítel je nadobro ztracen. Odteď budou žít spolu, starat se o ubrečené věčně posrané děcko. Bude ho hlídat, když Georgia půjde na flám, vařit mu, chystat svačiny, uspávat, psát úkoly - kde je zde nějaký prostor pro nějaké víno a zákusek, ha? Kam zmizí jejich mládí, jejich pravidelný rituál, který dodával Siyarsönovi ten kus lidskosti, který sám postrádal?

Nebýt Lewise, co by s ním bylo? Byl by další Pheckel, nebo hůře? Umřel by v drogách na ulici někde u popelnic? A co bude nyní bez něj? Nedokázal říci. A ta nejistota ho zasáhla jak rána z osmačtyřicítky.

„Snad mi s nimi pomůžeš, Siyarsöne. Chci, abys mu šel za kmotra."

„Cože?" vyhrkl Siyarsön i Georgia zaráz. Dokonce tak nahlas, že se na ně otočilo nemálo hostů svatby.

„Bude to pro mě největší čest, když kmotrem budeš ty," Lewis nebyl rozhozen z jejich přehnaných reakcí. Ignoroval ty zmatené výrazy, tu nechuť v očích obou osob. Ani to s ním nezamávalo. Nadále Siyarsönovi věnoval ten naivní, sladký úsměv plný štěstí, nadšení a očekávání kladné odpovědi.

Ach jo. Tomu věčný mrzout nemohl odolat.

Šije si na sebe bič, ale kdy odmítl cokoliv od svého přítele?

„Ale přebalovat nebudu," zamrčel, načež se Lewisův úsměv ještě více prohloubil, než se vrhl svému příteli kolem krku a pevně ho objal.

„Díky Siyarsöne," zašeptal, než ho poplácal po zádech a nabit energií utíkal za svatebčany dělat jim cirkusového panáka.

Siyarsön Escalätür sledoval jeho záda, jeho úsměv, a vzpomínal na všechna ta léta, která spolu prožili. Obrazy se mu promítaly do mysli jako němý film a nějak ho to zavalovalo štěstím, dokonce se mu zvedl koutek úst.

Georgia ho chvíli mlčky pozorovala, chystala si v duchu otravnou poznámku, kterou by ho naštvala, sebe také, a měli by tak důvod odejít a dnešní večer již spolu nepromluvit. Když však spatřila ten upřímný úsměv, který tak nějak vyrašil na obličeji toho podivína, byla sama zaražená, překvapená, co se to děje. Protože takový výraz na něm za celou dobu nikdy neviděla.

A přestože byla stále všemi deseti proti myšlence Siyarsöna jako kmotra jejího dítěte, nemohla nepřiznat, že nebýt tohoto muže, kterého všichni nenávidí a její manžel jediný zbožňuje jako nějakého idola, nezažila by dnešní štěstí. A že asi není na škodu ho tolerovat, přestože období tolerování bude zdá se delší, než si kdy představovala.

- Konec -

+ Nějaké poznámky v konverzacích