Věčně chladné klávesy byly nyní horké jak uhly, jak se jich neustále dotýkaly vyhřáté prsty jedné prapodivné osoby. Někdy se jich jen jemně dotkly, sotva zanechaly za sebou otisk prstu. Jindy do nich flákly, div se klavír nerozletěl. Byly naprosto nepředvídatelné. Ostatně jako samotná osoba, která s nimi právě sdílela intimní chvilku.

Siyarsön Escalätür už několik minut neotevřel oči. Byl plně ponořen do hraní. Ignoroval, kdo jak hlasitě povídá, kdo kde koho potkal, proč je Apple lepší než Windows a jaké taktiky v sexu vedou k nejlepšímu orgasmu. Nebyl si vědom toho, že se nachází ve středu rušného baru, zrovna v páteční večer, kdy se sjíždí celá Philadelphie zapít další úspěšný i neúspěšný pracovní týden. Byl ve své vlastní hlavě, hudbou vyjadřoval své komplikované emoce, od frustrace, vztek i bujnou potlačovanou fantazii.

A také tomu přidával fakt, že již do sebe hrkl za Lisinými zády několik panáků skotské, kterou mu tajně donesla mladá číšnice, jež neodolala jeho nabarvenému obočí.

Takže není divu, že neměl o svém okolí ani ponětí. Momentálně byly pro něj nejdůležitější Goldbergovy variace a jak je pod vlivem alkoholu úplně neposrat.

A měl za to, že se mu to celkem dařilo. Byl na sebe ve skrytu duše hrdý, přestože nikdo jiný jeho husarský kousek neocení.

Omyl.

Stačilo se zhluboka nadechnout a jeho dobrá nálada z vnitřního rozjímání byla ta tam.

Bouchl do kláves a narovnal záda dozadu. Ještě pár centimetrů a jeho těžiště by tento postoj neustálo a hodilo by s ním o podlahu. Siyarsön však měl praxi, nemluvě o tom, že s alkoholem v krvi je střízlivější než bez něj.

„Dobře zahráno."

„To je za tři," odvětil pan Escalätür a ještě chvíli trvalo, než plně otevřel oči na příchozí osobu. „Co sem přivádí slečnu Patrovičovou?"

„Pane Escalätüre," první, co Siyarsön spatřil, když otevřel oči, byl její zářivý profi úsměv a vířivé lokny připomínající peřeje řeky po vydatných deštích.

Já vím, jak se jmenuji, zamumlal v duchu, ale svá slova polkl s lokem čtyřicetiprocentního alkoholu.

„Bar je tamhle," ukázal za ni, zrovna tam Lisa nalévala z půlmetrové výšky něco zeleného do skleničky.

„Přišla jsem za vámi."

„Počkat, musím zkontrolovat svůj diář – ne, žádnou schůzku s vámi nemám naplánovanou," odsekl a už vstával, dnešní večer zkažený. Vylepšit ho může jen litr něčeho tvrdého doma na dobrou noc.

„Pane Escalätüre, musel jste vědět, že se za vámi stavím."

„Jo, věděl, už jen kvůli tomu parfému."

„Pane –"

„Nech si to pro někoho jinýho," míra jeho otrávenosti přetekla, což se projevilo na ošklivosti pohledu, který na Fredericu Patrovičovou vrhl.

„Ale já s vámi musím mluvit. Vím, že vám to není lhostejné."

„Mýlíš se. Je."

„To vám není život drahý?"

„Je. Je drahý. Většinou si za něj beru čtyři a půl tisíc dolarů. A to jen za úklid."

„A kolik berete za vraždu?" koketně mrkla, vůbec se nebála toho věčně zamračeného muže a jeho prudké povahy. Za svoji kariéru se setkala s tolika typy lidí, že i tento nejednoduchý člověk byl pro ni svým způsobem jen třešnička na dortu.

„Takový služby neprovozuji," omluvně pokrčil rameny a zdálky kýval na Lisu, že již odchází. Doufal, že tu otravnou ženskou setřese v nejbližší uličce.

Nečekal však, že ani podpatky profesionální uklízečku nezastaví. Držela s ním rovnocenně krok, a tak ho nenechala se ani nadechnout čerstvého vzduchu. Nedošlo jí, jak jejím drahým parfémem Siyarsöna mučí.

„Copak nechcete ochránit svého přítele?"

„Spadni," zavrčel Siyarsön způsobem, že by vyplašil i vzteklého grizzlyho.

„Pane Escalätüre –"

„Říkám spadni. Prostě vypadni," otočil se na ni na hranici sebeovládání. Jestli chce vraždu, má ji mít. Ona bude obětí.

„Už nemám moc času!" zvolala, protože přestala stíhat jeho rychlý krok.

„Mně je to u prdele!"

„Jde o vaše životy!"

Ve světle pouliční lampy Siyarsönovy vlasy obzvlášť vypadaly jak vyrobené z mosazných drátů, trčících šroubků a pár matiček. Zato jeho obočí vrhalo na jeho oči temný stín, že nebylo poznat, kde má bělmo a kde panenku. Jak naaranžovaná lebka bez emocí, předzvěst toho, na co obě osoby myslely.

„Proč bych ti měl věřit?"

„Protože nemám důvod lhát," odvětila klidně Frederica, stála narovnaná, sebevědomá jako nikdy jindy. A opravdu, Siyarsön na ní nemohl najít jedinou zmínku pochyb, jedinou nejistotu, která by podkopávala její tvrzení. Která by odhalovala, že situace není tak vážná, jak říká.

„Nemáš nic. Žádný důkazy, absolutně nic, čím bys mě do toho namočila. Proč si myslíš, že mi hned jde o život?"

„Mýlíte se, pane Escalätüre. Stopy k vám vedou. A pan... jednoduše, nebojí se použít jakékoliv prostředky, i když půjde jen o podezření."

„Myslím, že si zasloužím vědět jméno toho týpka, co mi dejchá za krk."

Frederica se letmo usmála. Zdá se, že se konečně prolomily ledy a toho hrubiána dostala na svoji stranu. A že je den jejich svobody čím dál reálnější, že se blíží, téměř na natáhnutí prstů. Ze síly zvyku se kolem sebe nenápadně rozhlédla, než se dvěma svůdnými kroky dostala do těsné Siyarsönovy blízkosti. Naklonila se k němu, že spolu sdíleli stejný vzduch, obohacený o drahý parfém, který lechtal ex-uklízeče v nose a cukal jeho obočím. Nato se rty s vrstvou rudé rtěnky otřela o suché rty Siyarsöna, obklopené opečovávaným strništěm, a přitiskla se; pokoušela se proměnit přátelskou pusu ve vášnivý polibek, ačkoliv její partner vůbec nespolupracoval.

Ne že by si nedal říci. Slečna Patrovičová měla křivky ideální ženy, po kterých chce přejíždět každý v okruhu sta mil, avšak v rámci práce mu to přišlo nepatřičné. Ze stejného důvodu nikdy nevolal Baby mimo zakázky a s Lisou to také udržoval jen na úrovni práce. A tak jí dovolil jen jeden pasivní polibek, nic víc. Přestože sám cítil, jak mu to dole brní a řve nedočkavostí. Měl co dělat, aby udržel kalhoty volné, i přes neustálé sugestivní dotyky Frederičina těla a jemnou vůni jejího pokožky. Ta byla příjemným překvapením, jak drahý dárek zabalený v ošklivém papíru. Nebo jak durian, pod strašným pachem skrývající se slast na jazyku.

Jakmile opustila veškerou snahu rozehřát v tomto muži plamen vášně, s rukama opřenýma o jeho ramena, přesunula se pomalu k jeho uchu a zavanula ho horkým dechem.

„Pan Pheckel. Jestli chcete vědět více, následujte mě," uvolnila jednu ruku a sjela s ní po Siyarsönově paži až k dlani, kterou pevně uchytila. Když pak vykročila, napůl očekávala, že jí falešný partner vyklouzne ze sevření, a to bude již definitní odpověď na celé divadýlko. Jak se její ruka natahovala dozadu, protože ji něco stahovalo na místo, srdce ji padalo zklamáním. Zdá se, že nakonec prohrála.

Avšak na poslední chvíli, něco horkého ji pevně sevřelo hebkou dlaň, a i ruku už nemusela tolik natahovat.

Siyarsön Escalätür přeci jenom svolil, ačkoliv velkým argumentem jeho spolupráce nebyla záchrana života jeho a Lewise, ale určitá pravděpodobnost, že i přes vlastní zásady by si přeci mohl se slečnou Patrovičovou alespoň jednou vrznout.