Zvuk příliš otravného hvízdání, nějakého přístroje. Žádná bolest. To vše jsem cítila a slyšela. Když jsem začala otevírat oči, musela jsem je zase zavřít.

,, Kde to jsem? Jsme mrtvá?" zeptala jsem se a pak si uvědomila, že mám na obličeji kyslíkovou masku. Kdosi mi jí sundal a já otevřela oči. Stála tam žena v bílém plášti a s brýlemi na nose.,, Kdo jste? Anděl?"

,, Dobré odpoledne, slečno Adamczyk. Jste v nemocnici v Los Angeles," řekla a zasmála se.,, Přivezli vás za pět minut dvanáct, ale žijete. Jak se cítíte?"

,, Kde je?" zeptala jsem se a rozhlížela se po pokoji.

,, Pokud hledáte tu mladou ženu, tak sedí na chodbě. Je tu už dva dny a nehnula se od dveří. Jen, když jsem ji nabídla postel ve volném pokoji," odpověděla a já cítila jak se mi ulevilo.

,, Budu v pořádku?"

,, Budete. Měla jste silné krvácení do dutiny břišní a čtyři zlomená žebra. Jedno vám poranilo plíci, proto máte ten kyslík. Může se vám pár dní hůře dýchat," začala a já pouze poslouchala.,, Naražené zápěstí se srovná. Tříštivá zlomenina kotníku se dala operačně do pořádku. Takže ano, budete za pár měsíců zase běhat."

,, To je skvělé, děkuji," řekla jsem šeptem. Hlasitěji to nešlo a tak jsem doufala, že mi rozumí.

,, Bolesti by jste teď několik hodin mít neměla. Podáváme vám celkem silné léky."

,, Pustíte jí sem?"

,, Samozřejmě. Už jí nenechám celý noci sedět na chodbě. Zachránila vám život."

,, Děkuji," odpověděla jsem a nandala si zase masku. Pravda byla, že se mi dýchalo hůře a tak jsem musela uznat, že mi lékařka v ničem nelže. Když otevřela dveře a pustila tam Alex, musela jsem se usmát. Usmívala se a kývla na lékařku, která odešla.

,, Ahoj," řekla, když se posadila na židli vedle postele. Byla nervózní. Nevěděla jsem proč, ale ptát jsem se nechtěla. Chytila jsem jí za ruku a druhou si i přes mírnou bolest stáhla masku.

,, To je vše, co mi řekneš?" zeptala jsem se tiše a pobaveně jí sledovala. Neváhala a naklonila se ke mě. Po chvíli mě políbila a já se zase cítila o něco lépe.,, To už je lepší."

,, Vlastně nevím, co bych ti měla říct. Tam nám vše přišlo jako samozřejmost. Teď je situace jiná," řekla a já si nandala na pár vteřin masku.,, Ale musím ti poděkovat. Nebýt tebe, možná bych byla mrtvá."

,, Ani nevím, že jsem vystřelila. Vlastně, naposled si pamatuju, jak jsi si mu stoupla do cesty."

,, Pak jsi ztratila vědomí a já myslela, že jsem tě ztratila."

,, Přežil?" zeptala jsem se a zcela ignorovala její smutek v hlase. Ano, zajímalo mě to. Měla jsem z něj strach a znovu jsem to nechtěla zažít.

,, Chvíli jsi ani nedýchala. Necítila jsem puls a mě se zdálo, že to vše bylo zbytečné," pokračovala a já otočila hlavu jejím směrem.

,, Nebylo, jsem tu s tebou. Bez tebe bych už tu nebyla. Nikdo by mě před ním nechránil a neriskoval tak svůj život."

,, Nemusíš mě milovat z vděčnosti. Pochopím, když to tak nebudeš cítit. Klidně odejdu a už o mě nikdy nemusíš slyšet," řekla a dívala se do země. Klepal se jí hlas. Snad se toho skutečně obávala a slzy měla na kraji očních víček. Stáhla jsem si masku a natáhla k ní ruku. Chytila mě za ní a zvedla hlavu, aby se mi mohla podívat do očí.

,, Proč tohle říkáš? Vážně si myslíš, že jsem to tam předstírala, abych přežila? Aby mi někdo pomohl?" zeptala jsem a cítila se trochu dotčeně.,, Ano, poznaly jsme se za ne zrovna nejlepší situace. A pokud bych někomu řekla, že jsem se zamilovala do ženy, co žila s mými únosci, klepal by si na hlavu," pokračovala jsem a dělala mezi větami krátké pauzy.,, Ale nic z toho jsem nepředstírala. Vše to byla a vlastně to pořád je realita."

,, Musím se ti k něčemu přiznat," začala a já poslouchala.,, Když jsi byla v umělém spánku, na chvíli jsem si půjčila klíče od tvého domu a šla se k tobě vykoupat."

,, Všimla jsem si, že máš moje oblečení," řekla jsem a zasmála se. Ale hned jsem musela přestat, protože mi to působilo velkou bolest.,, Ale vůbec to nevadí. Já měla na sobě zase to tvé. A budu ráda, pokud tam semnou budeš. Chci, aby jsi tam semnou bydlela, Lex."

,, Tiff, cením si toho," řekla a překvapeně mě sledovala.,, Ale není to moc brzy? Neměly bychom se nejdříve víc poznat? Neznáš mě."

,, Znám tě víc, než si umíš představit. A ty mě též," řekla jsem a prstem jí pohladila po ruce.,, Takováhle událost nás myslím sblížila víc, než cokoliv jiného," odpověděla jsem a podívala se směrem ke stropu.,, Zadrželi je?"

,, Toho jednoho ano, ten se sice pokusil utéct, ale policisté tam byli dříve, než si sbalil věci. A ten, co tě bil, ten je v nemocnici na ARU a nikdo neví, zda to přežije."

,, Kéž by šel za zodpovědností a shnil v kriminále."

,, Možná by bylo lepší, kdyby to nezvládl. Mohl by tam dostat i mě."

,, Tebe? Nemají tě proč zavřít. Ty jsi nic neprovedla, Lex. To on mě mlátil. On mě málem zabil."

,, Třeba jako spolupachatele? Nezapomínej, že jsem jim pomáhala. A nikoho nebude zajímat, že jsem je o něco okradla. Mohla sem utéct, zavolat si pomoct."

,, To máš pravdu, ale kdyby jsi se o útěk pokusila, zabil by tě. Také to policii řeknu. Oni mi tě vzít nesmí. Nedovolím to."

,, Pokud bude mluvit on a přežije i Jonathan, pak tu problém bude. Budou mě tam chtít dostat," stále mě držela za ruku a vypadala, že je z toho nešťastná.

,, Udělám cokoliv, aby se to nestalo," odpověděla jsem a nandala si opět masku. Usmála se a dívala se na mou tvář.,, Drželi tě tam násilím stejně jako mě."

,, Moc dobře víš, že to není tak úplně pravda. Nikdy na mě nevztáhl ruku a snažili jsme se žít přátelsky."

,, Nikdy? Byla jsem svědkem, když jí na tebe vztáhl. Dvakrát, jí na tebe vztáhl, Alex."

,, Také to bylo poprvé, co jsem se mu postavila a v něčem mu bránila. Jinak to nikdy neudělal."

,, Hodláš ho teď bránit? Podívej se na to, jak jsem dopadla."

,, Ne, bránit ho za tohle vážně nebudu. Jen ti vysvětluji situaci. A nechci se o něm teď bavit, chci mluvit o nás.  Postarám se o tebe a budu tě klidně nosit na rukou."

,, Se sádrou? Tak to tě lituji. Už takhle jsem těžká a se sádrou budu ještě těžší," zasmála jsem se a nespouštěla z ní oči.,, Běž domů a pořádně se vyspi. Je vidět, že jsi unavená."

,, Nemohu, přijdou za tebou od policie a chci u toho být. Určitě budou chtít mluvit i semnou."

,, Myslím, že by to pochopili. Skoro jsi nespala a to tělo si potřebuje odpočinout."

,, Nebo by si mysleli, že před nimi utíkám. Kdoví, co jim ten pitomec řekne."

,, Omluvím tě," řekla jsem a držela její ruku ve své.

,, Nemusíš. Spala jsem, protože mě na chvíli umožnili si lehnout ve volném pokoji. A nenechám tě tu samotnou. Na tomhle mám svůj podíl."

,, Nemáš a nikdy mít nebudeš. Máš podíl na tom, že žiju. Bez tebe bych zemřela. A kdybych náhodou přežila, nejspíše bych vypadala mnohem hůře, než teď."

,, Myslíš, že bys dokázala být krásnější?"

,, Přestaň, víš jak to myslím," odpověděla jsem a palcem přejela po její ruce. Naklonila se a políbila mě.

,, Pro mě jsi ta nejkrásnější," šeptla mi do tváře a znovu spojila naše rty.

,, Opatrně, vážení. Ať nemusí znovu na sál," ozvalo se a Lex sebou leknutím trhla. Stála tam lékařka a za ní dva muži.,, Jsou tu z kriminálky, mohu je sem pustit?" zeptala se a já cítila jak mi srdce začalo divoce bít.

,, Můžete," řekla jsem a Lex se posadila zpět na židli. Oba vešli dovnitř a hned se vydali ke mě.

,, Dobrý den, jsem detektiv Collins a tohle je kolega Friedmann," představil je ten vyšší a celkově pohlednější.,, Přišli jsme se zeptat na pár věcí ohledně toho, co se vám stalo."

,, Vezměte si židle a posaďte se," vybídla jsem je a znovu si nandala kyslíkovou masku. Občas se mi hůře dýchalo a kyslík mi dokázal ulevit.

Děkuji za přečtení další kapitoly příběhu. Snad jste s kapitolami spokojení a shledáme se u další. Děkuji za hlasy a komentáře ❤️