,, Tak se měj a až dojdeš domů, ozvi se," ozvalo se za mnou a tak jsem pouze mávla rukou na rozloučenou. Byla to další noc, kterou jsem měla opět strávit sama. V klubu už to nebylo jako dříve. Chodili tam svobodní lidé. Lidé, co šli za zábavou. Ale teď tam chodili se svými partnery. Mohla jsem zavolat Jane, ale nechtěla jsem. Od chvíle, co zjistila, že jsem lesba, začala být odtažitá. Už to nebylo to přátelství, co jsme měli. Už to končilo jen krátkým hovorem po telefonu . Neviděly jsme se už pár měsíců a mě to vůbec nescházelo.

,, Proč může být každý šťastný a já ne? Proč všichni mohou usínat se svým milovaným a já spím sama?" ptala jsem se sama sebe a vždy pohlédla k nebi. Snad jako bych čekala odpověď, která přijít nemohla. Alkoholu jsem v sobě měla víc, než je zdrávo a tak se mi nohy pletly jedna přes druhou. Začala jsem litovat svého rozhodnutí jít domů pěšky. Doufala jsem, že čerstvý vzduch mě trochu probere a třeba trochu vystřízlivím. Omyl, přišlo mi, že mi alkohol v krvi stoupá a já jsem opilá čím dál tím víc. Cesta domů mi při nejlepším zabere něco přes hodinu a půl. Posadila jsem se na blízkou lavičku a vytáhla telefon. Na tapetě jsem měla fotku svého zesnulého otce a tak jsem se jen pousmála.

,, Proč jsi tenkrát odešel a už se nevrátil? Řekl jsi, že musíš něco vyřídit a vrátíš se. Komu jednou představím svou přítelkyni? Máma umřela pár dní po tobě. Vzala si život. A já tu zůstala s domem a autem. S věcmi, které nemám s kým sdílet. Peníze jsi převedl na nějaký účet a ani mi neřekl na jaký. Nemohl jsi tu ještě pár dní zůstat? Nikdo ani neví kdo a proč ti to udělal," říkala jsem a prstem přejížděla po displeji svého telefonu. Po tvářích mi stékala jedna slza za druhou a já jej nestačila ani stírat.

,, Zůstala jsem sama, chápeš? Nemám už nikoho," říkala jsem a seděla na dřevěné, nepohodlné lavičce. Podívala jsem se k nebi a zakroutila nad tím hlavou. Telefon jsem strčila do kapsy a pousmála se.,, Snad se vy tam nahoře máte lépe,"  kdyby kolem někdo procházel, zřejmě by si klepal na hlavu a považoval mne za blázna. Seděla jsem tam sama a povídala si. Ale kdyby mi někdo řekl, že během jednoho měsíce přijdu o oba své rodiče, taky bych se jim vysmála. Kdyby mi někdo řekl, že mého otce někdo zastřelí, považovala bych to za nemožné. Tak moc jsem věřila, že tu spolu budeme do smrti.
Seděla jsem a přemýšlela, co bude dál. Rezervu jsem na účtě měla velmi slušnou, ale nevěděla jsem, co bude až nebude. Na chvíli jsem zavřela oči a ucítila cosi vlhkého na ústech. Snažila jsem bránit, ale čím víc jsem se snažila, tím více mě opouštěli síly. Když jsem se probrala, neviděla jsem vůbec nic.

,, Haló? Je tu někdo? Pomožte mi prosím!" zavolala jsem a zkusila pohnout rukama. Měla jsem je spoutané a na očích jsem měla černý látkový šátek. Zaslechla jsem cvaknutí dveří a něčí kroky.

,, Podívejme se kdo se probudil. Jak se spalo, slečinko?"

,, Kdo jste? Co po mě chcete? Nic jsem neudělala," řekla jsem a snažila se zachytit, kde se osoba nachází.

,, Myslím si, že víš kdo jsem. Také rozhodně víš, co chci. A tak moje otázka z ní, kde to je?"

,, Nevím, kdo jste. Nevím, co po mě chcete. Já vůbec nic nemám, nemám vám  co dát."

,, Máš mi, co dát. Dám ti jednu šanci, pak to začne bolet. Kde jsou ty tašky?! A moc dobře víš, které myslím!"

,, Pusťte mě a nikdo se nic nedozví. Zapomenu na to," řekla jsem a ucítila dlaň na své tváři. Pěkně to pálilo. Nebyla jsem na facky zvyklá, ale teď jsem to mohla pocítit naplno.,, Nic jsem vám neudělala."

,, Kde jsou ty prachy! Začni mluvit a možná se odtud dostaneš živá."

,, Chci vodu, mám žízeň," odpověděla jsem a ucítila další ránu. Tentokrát větší.

,, Špatná odpověď," ozvalo se a já ucítila opět pěst neznámého muže.

,, Prosím, aspoň trochu vody. Víc nežádám."

,, Nejdříve mi povíš, co chci slyšet!"

,, Ale já to nevím! Nevím kdo jste," křikla jsem a ucítila slzy na tváři.,, Vůbec nemám ponětí, proč tu jsem," řekla jsem a odplivla si. Cítila jsem silné kopnutí do nohy a donutilo mě to s trochu sehnout. Bolelo to. Bolela každá jeho rána, kterou jsem dostala.

,, Ty krávo jedna pitomá! Za tohle zaplatíš!" křikl a já čekala další ránu. Zřejmě jsem si odplivla na jeho botu. Botu, která stála asi dost peněz. Rána nepřišla, naopak, ozvalo se otevření dveří.

,, Přestaň už a vypadni. Ztrácíš nad sebou kontrolu," byla to žena. Žena, která mu zabránila mi dát další ránu.

,, Má moje prachy!"

,, To se dalo řešit i jinými způsoby. Nikoliv tím, že mu uneseš dceru, idiote. Ta holka nemá nikoho. Nikdo jí nebude shánět."

,, Zmizni a nech mě tu s ní. Za chvíli to vzdá a začne mluvit," hádali se tam a já mohla jen poslouchat. Bavili se o mě a mém otci.

,, Já mluvit nezačnu. Nic nevím," šeptla jsem a ucítila další ránu.

,, Teď sem se na nic neptal! Budeš mluvit jen, když se budu ptát! Jasný?" zeptal se a já přikývla. Bolela mě noha i obličej. S další a další ránou to bylo bolestivější.

,, Uvědomuješ si, že mlátíš holku?

,, Tobě do toho nic není. Vypadni odtud, než ztratím nervy a skončíš tu taky!"

,, Odejdu, ale ty semnou a hned," ozvalo se a po chvíli bylo slyšet jak byli dveře uzamčeny. Po tvářích mi stékala krev. Myslela jsem si, že jde o krev, protože v místnosti bylo celkem chladno. Když se ozvalo otevření dveří, zpozorněla jsem.

,, Už mi neubližujte, nemám vám, co říci. Prosím," žádala jsem neznámou osobu a nepřestávala plakat. Když se mne dotkl jakýsi hadr, ucukla jsem. Bylo to bolestí, ale zároveň obavami, že se stane to, co na ulici.

,, Neboj se, chci ti jen otřít krev z obličeje.  Neublížím ti," byla to žena. Měla jsem strach, že mi lže. Že udělá to samé, co muž.

,, Co po mě chcete? Já nic nevím. Nechci ani nic vědět. Chci si žít dál svým životem."

,, Už ti řekl, co chce. Já nechci nic. Přišla jsem tě jen trochu omýt, aby jsi nebyla od krve. Zřídil tě pěkně."

,, Proč to děláš? Proč mě nebiješ a nesnažíš se ze mě dostat to, co on?"

,, Protože mě jsou ty peníze ukradený. Měla jsem jiný plán a ten mi překazil," odpověděla a já sklonila hlavu. Nechala jsem jí, aby udělala to, co měla v plánu. Když se mi u úst objevila sklenička, dovolila jsem jí, aby mi do úst nateklo trochu tekutiny.

,, Můžeš mi sundat ty pouta? Je to moc utažené a bolí to."

,, Je mi líto, ale nejde to. Nemám klíčky a je to bezpečnější i pro mě," odpověděla a já cítila, jak se mě stále dotýká kouskem hadru. Chápala jsem to. Měla strach. Ale já nebyla schopná někomu ublížit. Nedokázala bych to. Její hlas zněl jako ta nejkrásnější píseň. Zněl mile a dodávalo mi to naději že tohle přežiji.

,, Aspoň ten šátek. Já nikomu neublížím."

,, Mrzí mě to, ale nejde to. Musím už jít. Radím ti, aby jsi jim řekla, co chtějí," řekla a já slyšela jak se zvedá. Když mě pohladila po tváři, byla jsem překvapená, ale vůbec jsem se nepohnula. Jeden mě mlátil, druhá mě uklidňuje. Byla jsem z toho zmatená. Cítila jsem se unavená a bolela mě šíleně hlava. Mohl za to alkohol a nedostatek tekutin. Mohly za to i obdržené rány na, které jsem nebyla za celý svůj život zvyklá.

,, Já nemám, co říct. Kdyby mi tady někdo řekl, co se po mě chce."

,, Tvůj otec jim dluží patnáct milionů euro. Sebral jim tašky s penězi a někde je skryl. Tebe s nimi viděli."

,, Nevím, kde ty peníze jsou. Můj otec před měsícem zemřel. Chvíli po něm zemřela i matka. Mého otce zastřelili a matka si vzala život."

,, Já vím. Mrzí mě to. Dej jim aspoň něco a nechají tě být. Aspoň chvíli. Já jim v tom zabránit nedokážu," řekla a já zakroutila hlavou. Pravda byla, že jsem měla něco málo, ale zbytek jsem nevěděla kam se poděl.

,, Nemám jim, co dát," odpověděla jsem a zaslechla jak se zavřeli dveře. Nechápala jsem to. V jejím hlase byla starost a strach. Nebyl větší, než jsem měla já, ale dal se s tím srovnat. Štvalo mě, že jim nemohu pohlédnout do tváře. Když jsem slyšela mužův hlas, zvedal se mi žaludek.  Působil mi bolest a chtěl něco, co jsem neměla. Ale jakmile promluvila neznámá žena, vyvolávalo to ve mě spoustu pocitů. Pocitů, které jsem k ní neměla a nesměla cítit. Byla jejich parťákem a nemohla jsem vědět, co udělá. A jediné, co jsem znala, byl její hlas. Jediné, co jsem mohla cítit, byl její lehký dotek. Dotek, který byl jak letní vánek. Seděla jsem na židli a dívala se někam před sebe. Ruce jsem měla za zády a nemohla se pořádně hýbat. Zápěstí měla bolela od kovu, který mi dřel kůži.

Děkuji za přečtení první kapitoly, tohoto příběhu. Snad jsem vás první kapitolou zaujala a najdu od vás hlas nebo komentář u další. Díky za to, že semnou jste.