Bylo krásné to slyšet, ale sil už mi to moc nedalo. Ztratila jsem naději, že se odtud dostanu. Že se odtud dostanu já i Alex.

,, Zavřel nás tu obě. Nemůžeš ani dojít pro pomoc," řekla jsem a tiše si povzdechla. Zůstala jsem v jejím objetí a představovala si, jaké by to bylo, poznat jí za jiných okolností.

,, Dostaneme se odtud hned, jak to půjde. Přežiješ to, slibuju," řekla a políbila mě. Nevěřila jsem jí, ale znělo to krásně.

,, Nedostaneme se odtud. Nejdříve zabijou mě, pak tebe."

,, Přestaň, nikdo tu nikoho zabíjet nebude. Když něco slíbím, splním to, ano?"

,, Otázkou je, zda to vydržím. Všechno mě bolí. Nemám už dost sil na to, abych trpěla," řekla jsem a opřela se o ní.,, Já jim nemám, co říct. Vážně nic nevím."

,, Já ti to věřím, ale je o tom nepřesvědčíme, Tiff," řekla a já se rozkašlala. Dala jsem ruku před pusu a ucítila jak mi stékají slzy. Na ruce jsem měla krev. Bylo to hodně špatné znamení a já věděla, že když se nedostanu k lékaři, dlouho tu nebudu.,, To je dobrý. Nemusí to nic znamenat."

,, Obě víme, co to znamená. Lex?"

,, Ano?"

,, Pokud se odtud dostaneme, odejdeš a ztratím tě?"

,, Kam bych odcházela? Za prvé nemám kam a nejsem člověk, co druhému ubližuje. Já bych nedokázala ublížit," řekla a objímala mě. Začala mě rukou hladit po zádech a mě se i přes bolesti, které jsem měla, začínalo chtít spát.,, Přála jsem si, abychom se poznali za jiné situace. Abychom šli na večeři a společně strávili všechen volný čas. Měla jsem v plánu, že tě vezmu do kina, někam do přírody. Někam, kde bychom byli samy."

,, Zní to moc hezky."

,, Prosila jsem je, aby to nedělali. Aby mi nebrali člověka, který má být součástí mé budoucnosti," povídala a já jí poslouchala.,, Jakmile bych tě získala, zašla bych na policii a udala je."

,, Mohla jsi utéct."

,, Nemohla. Jakmile bych se vzdálila, zabil by mě. Byl vždy nedaleko mě a kontroloval to."

,, Co jsi provedla, že tě tu drží? A kdo to vůbec je?" zeptala jsem se a cítila jak si povzdechla. Jakoby přemýšlela, co říci. Jakoby nemohla najít ty správný slova. Dívala se do stropu a chytila mě za ruku. Bolelo to, ale hodlala jsem to kvůli ní vydržet.

,, Kdysi jsem našla tři tašky. Tři velké, černé tašky. Byli v nich sáčky s čímsi bílým a on mě načapal, jak to sypu do vody. Údajně v tom měl přes třicet milionů."

,, A ty si to máš u něj odčinit?"

,, Tak nějak. Ale nikdy jsem s ním nespala. Chtěl, ale já odmítala. Tak mě začal využívat jako vyjednavače u těch, co mu něco dlužili," řekla a já zavřela oči.,, Stejně to probíhalo s tvým otcem."

,, Prosím?" zeptala jsem se a rychle se posadila. Ale hned jsem si zas lehla k ní. Bolelo mě břicho a motala se mi hlava.

,, Tiff přísahám ti, že v tom nemám prsty. Rozmlouvala sem mu to. Prosila ho, aby už přestal. Ale tvůj otec mlčel. Stejně tak jako ty," pokračovala ve vyprávění a já si setřela slzy.,, Když vyšel výstřel, byla jsem připoutaná k topení v pokoji a nemohla tomu nijak zabránit."

,, To on zabil mého otce? On se mu díval do očí, když vystřelil," pronesla jsem smutně a nereagovala na její přísahu.,, Věděla jsi to?"

,, Co jestli jsem věděla?"

,, Že ho chce zabít. Že ho nenechá odejít," zeptala jsem se a narovnala se. Dívala jsem se jí do očí a pak jsem sklonila hlavu.,, Věděla."

,, V tomhle se pleteš. Nevěděla jsem to. Nevěděla jsem, že půjde a zastřelí ho," bránila se a chytila mě za ruku.

,, Ublížila jsi mu nějak i ty? A chci slyšet pravdu," řekla jsem a stírala slzy. Jak jsem otřela tvář, znovu mi začala téct krev.

,, Opatrně. Bude tě to zbytečně bolet."

,, Víc, než zlomený kotník a zřejmě i zlomené zápěstí? Víc než pomyšlení, že ten chlap, co mě tu mlátí, zabil mého otce a zřejmě to samé udělá mě? Že tě donutí se na to dívat?"

,, Tobě neublíží. Tohle nedovolím, mám tě vedle sebe a tak tomu mohu s klidem zabránit."

,, Jak? Vezmeš tu zbraň a zastřelíš ho? Nemáš proti němu šanci. Ani já bych se mu sama neubránila," řekla jsem a sledovala jak si mi lehá hlavou na stehna. Levou rukou jsem jí zajela do jejích jemných vlasů a pousmála se.

,, Je mi jedno jak. Ale ty odtud odejdeš živá. Klidně tě vyměním za svůj život. Budu tak mít dobrý pocit, že ty jsi přežila. A já buď zemřu, nebo zůstanu jeho otrokem dokonce života."

,, Já sama nikam nedojdu, vždyť to víš."

,, Požádám ho, abych tě mohla odvézt do nemocnice. Pak se vrátím."

,, Ne. To rozhodně neuděláš. Nesmím tě takhle ztratit," šeptla jsem a znovu se rozkašlala.,, Asi to nezvládnu ani do rána. Špatně se mi dýchá."

,, Musíš," vzala mou hlavu do dlaní a políbila mě. Políbila mě a pokusila se usmát.,, Zvládneme to obě, ano?"

,, Dobře," přikývla jsem, ale sama tomu nevěřila. Proč bych měla? Bylo mi zle a smrt by pro mě byla v tuto chvíli vysvobozením.

,, Na, musíš pít," řekla a dala mi láhev s vodou. Napila jsem se a podala jí to zpět. Dělala jsem to pouze kvůli ní. Chtěla jsem jí dát naději, kterou jsem už dávno ztratila.

,, Děkuju, ale nemyslím si, že to něčemu pomůže."

,, Pomůže. Máš teplotu a tak musíš hodně pít. Když budeš pít pravidelně, přežiješ."

,, A na to jsi přišla jak? Vystudovala jsi snad medicínu?" zeptala jsem se a zasmála se.

,, Viděla jsem to v televizi. Myslím, že by o tom měli něco vědět, ne?" řekla a já se musela začít smát.

,, Dobře, když to říkáš," pokrčila jsem rameny a zkřivila obličej bolestí. Nikdy jsem si nedokázala představit, že budu takhle trpět. Trpěla jsem samotou a závistí. Závistí, že jsou všichni šťastní a mají vedle koho usínat. Že se mají na koho těšit a svěřit se dotyčnému, co je trápí. Ano, nebyla jsem zrovna krásná, ale měla jsem velmi dobré srdce. Mrzelo mě, že když jsem si možná našla svou lásku, nedožiji se nejspíše ani rána.

,, Tohle je zvláštní. Poznat se za takové situace a zamilovat se. Ale třeba mě pak budeš nenávidět. Třeba mě miluješ jen proto, že tu nejsi tak sama."

,, Neřekla jsem, že tě miluju," řekla jsem a zavřela oči.

,, Já vím. Ale já tebe ano. Proto tě za každou cenu, dostanu k lékaři," políbila mě na čelo a já se lépe uvelebila. Lehla jsem si tak, aby mě to příliš nebolelo a cítila její přítomnost. Ačkoliv už jsem si s tou bolestí zvykla žít, pořád jsem jí cítila. Pořád mi v hlavě zněla její slova: Ale já tebe ano."

Vzbudilo mě až cosi mokrého na hlavě a zima. Bylo mi jasné, že mám vysokou teplotu a tak jsem otevřela oči a dívala se přímo do očí Lex.

,, Je to jen obklad. Stoupla ti teplota," řekla a pak se posadila naproti mě.,, Tiffany, musíme to udělat tak, jak jsem řekla. Potřebuješ se dostat do nemocnice."

,, Ani na to nemysli. Nechci umírat v nemocnici. Pokud mám umřít, tak umřu tady."

,, Tiff, neumřeš, pokud se o tebe postarají lékaři. A třeba poznáš někoho jiného a lepšího," snažila se mi vše vysvětlit, ale nesouhlasně jsem zakroutila hlavou. Když jsem zaslechla zámek, Alex otočila hlavu ke dveřím a povzdechla si. Já mezitím vytáhla z pod matrace zbraň a dala jí za záda.,, S tímhle nesouhlasím."

,, Naštěstí o tom nerozhoduješ," řekla jsem a zahlédla ve dveřích opět onoho muže.

,, Tak, co zlatíčko, rozmyslela jsi si to a začneš mluvit?" začal a já se trochu rozkašlala. Přiblížil se k nám a já sledovala jak se proti němu staví Lex.,, Jdi mi z cesty."

,, Nikam nepůjdu. Na tu holku ani nesáhneš. Je na tom tak zle, že pokud se nedostane k doktoru, máš na krku další vraždu."

,, Pokud mi neuhneš, budu mít na krku další dvě," řekl a chtěl jí odstrčit stranou. Chytla jeho ruku a nehla se. Sledovala jsem vše pouze trhaně a sotva to vnímala. Přesto jsem v útržkách viděla, co se děje. Jakmile jí vzal, přitiskl ke zdi a vytáhl zbraň, udělala jsem to samé. Poslední, co jsem viděla byl její vyděšený pohled. To poslední, co jsem zaslechla byl výstřel z naší zbraně a pád těla. Poté se mi před očima zatmělo.

Děkuji že přečtení další kapitoly. Děkuji moc za komentáře a hlasy ke kapitolám. Budu se na vás těšit opět u další kapitoly ❤️