Procházela jsem obchoďákem a hledala něco, co bych mohla koupit Rogovi. Netuším co mu dát. Nechci, aby to byla blbost, ale aby to taky využil.

Mysli Daisy, mysli...

V tu chvíli jsem uviděla Zlatnictví.

Rog přece nosí náhrdelníky a někdy si vezme i prstýnek...

Vešla jsem dovnitř.
,,Dobrý den máte přání?" Zeptala se mě prodavačka.
,,Dobrý den... zatím koukám." Řekla jsem s úsměvem.
Prohlížela jsem si hlavně náhrdelníky. Zaujaly mě tři. Jeden byl takovej s trojúhelníkem, ve kterém bylo něco, co mi připomínalo oko. Ten asi ne... Nepatří přece do nějaký skupiny iluminátu... pak tam byl zlatej... Ok, ale já nejsem šéf nějaký firmy, abych si mohla tohle dovolit. Sice byl nádherný, ale cena byla taky nádherná. A ten třetí? Ten se mi líbil ze všech asi nejvíc. Byl to takový trochu zahnutý roh nebo cosi tomu podobnému a visel na stříbrném řetízku. Ten beru... Cena byla o něco menší než u toho zlatého.

,,Můžu vás poprosit o tento?"
,,Jistě." Vzala náhrdelník a dala ho do krabičky. Krabičku pak dala do dárkové taštičky, jakoby věděla, že to je dárek pro někoho.
,,20£." Řekla cenu.

Moje peněženka opět shodí nějaký ten gram... Ber to pozitivně... když nebudeš hubnout ty, tak aspoň tvoje peněženka. Obě najednou nemůžete..

,,Tady." Podala jsem ji bankovku.
,,Děkuji. Přeji hezký den a na shledanou." Usmála se ještě.
,,Nashle." Odešla jsem ze zlatnictví.

,,Jaký mám čas?" Přemýšlela jsem nahlas.
,,Máš tak 10 minut."
Povyskočila jsem leknutím.
To je debil...
,,Já tě zabiju." Otočila jsem se na Roge.
,,Proč?" Zeptal se se smíchem.
,,Takhle na mě bafat?"
,,No jo bafat." Dělal si srandu ze mně.
,,Hele, přestaň si ze mě dělat prdel." Smála jsem se se vztyčeným ukazováček. ,,Jo tyty."
On asi nepřestane, když na to tak koukám...
,,Pojď radši." Vzal mě kolem pasu. V autě jsme si předali dárky.

,,Ty vole"....my si dali stejný dárky... No to mě poser...
,,Tak děkuju." Zasmáli jsme se. 
,,No tak není za co. Rogi... zapni mi to prosím." Podala jsem mu náhrdelník a zvedla vlasy.
,,Děkuju." ,,Za málo." Pousmál se. Zase. A já jsem se zase málem roztekla.

,,Teď už můžeme jet domů, žejo?" Zeptal se.
Jen jsem kývla.
Nadšeně nastartoval auto.
,,No jo, to bude zase 7 hodin cesty, to si užiješ co?" Zasmál se.
,,Jo jo."
Už už se soustředil na cestu.
,,Hele jak tě napadl ten náhrdelník." Ptala jsem se ho.
,,Já vím, že moc často náhrdelníky nenosíš, ale taky vím, že se ti minimálně líbím, takže budeš nosit cokoliv, co ti dám." Zasmál se.

Už mě začíná pěkně srát jak má pořád pravdu...

,,Egoisto." Šťouchla jsem ho do ramene.
,,No a ne snad?" Mrknul na mě.
,,Jo, ale o tom ty nic nevíš."
,,Zasvěť mě."
Koukal se na mě těma modrýma očima.
,,Ne."
,,Fajn budu hádat... líbím se ti."
,,Hmm."
,,Ha... já to věděl. A co láska?" Pousmál se.
,,Na to zapomeň."
,,Takže říkáš, že se ti jenom líbím jo?"
,,Proč to doprdele chceš vědět?"

Začínám být nervózní, pomoc.

,,Jen tak."
,,K čemu ti to bude? Stejně se ti ani nelíbím a ani mě nemiluješ."
,,Co není, může být. A hlavně neříkám, že se mi nelíbíš. Seš docela i šukezní."

Mluvil o tom, jako kdyby mi vyprávěl, jak před týdnem si koupil rohlík.

,,Proboha."
,,Co?" Smál se.
,,Ne nic...jen mě zarazila věta: seš docela i šukezní. Ale jinak v pohodě." Smál se.
,,No a já to nemůžu říct?"
,,No můžeš, ale zarazilo mě to."

Zasmála jsem se. Ale taky mě to potěšilo... To ne že ne. Jako mohl mi říct, že jsem pěkná no, ale to by to nebyl Rog žejo...

❁❁❁

Stmívalo se.
,,Rogi... dávej pozor na tu cestu." Šťouchla jsem do něj.
,,Já jsem unavenej..."
,,Tak někam zase odjeď." Šťouchala jsem do něj dál a dál.
,,No jo furt." Snažil se rozmrkat ospalost.

Zajel do toho samého motelu. Na recepci byla ta samá holka, jako posledně.
,,Dobrý večer." Začala zase s Rogem flirtovat.

,,Prosím vás, dejte mi klíčky od pokoje, já vám to ráno zaplatím a budeme všichni spoko." Řekl Rog a tím ji úplně odpálkoval.
Ona nasraně po něm hodila klíčky.

Rog zaparkoval. Byl rád, že vylezl z auta.
Vzala jsem batohy a Roge a dotáhla nás k pokoji.
,,Kde máš ty klíčky?"
,,V kapse od kalhot." Byl za mě zavěšenej.
Sáhla jsem mu pro ty klíče a rukou jsem zavadila o rozkrok.
,, Promiň."

Uuu...Trapas...

,,Ne v pohodě, klidně pokračuj." Usmál se zářivě.
,,No to určitě."
Odemkla jsem pokoj. Hned poté padl do postele.
Já se šla umýt, naštěstí jsem na nic nezapomněla.

,,Daisy! Daisy! Daisy!" Řval jak na lesy. Rychle jsem se umyla a šla za ním.

,,Co je? Co tady tak řveš?"
Ležel na posteli a měl natažené ruce. Tím mi ukazoval, ať jdu za ním. Já jsem k němu došla a koukala na něj udiveně.
,,Co je?" Řekla jsem. Odpovědi se mi nedostalo.
Jen mě stáhl k sobě. Takže jsem teď na něm ležela a koukala se do jeho očí, které nebyly z ničeho nic unavené. Palcem mi přejel přes ret.
,,Co je?" Furt nějak nechápu, o co mu jde.
,,Nic, už nemluv." Přilepil se mi na rty. Jednou rukou mi rozmotal gumičku z vlasů,aby si mohl s nimi hrát. Druhou mě objímal kolem pasu. Na chvíli jsem se od něj odtáhla. On si namotával pramínek vlasů na prst.

,,Ty seš tak strašně roztomilá." Usmíval se.  Druhou rukou mi pomalu stahoval triko.
Přehoupl se, abych byla pod ním. Začala jsem mu rozepínat knoflíčky od košile a pak mu ji stáhla. 
,,Takže...ty už asi nejseš moc unavenej."
Jenom se pousmál. ,,Já jsem se prospinkal během těch deseti minut co jsi se myla."
,,To si se teda-" zastavil mě a začal mě líbat.
,,Už mlč, fakt už." Zasmál se, jakmile se na chvíli odtáhl.
Rozepla jsem mu zip u kalhot a přejela přes erekci. Zalapal po dechu. Zopakovala jsem pohyb. Znovu zalapal po dechu.
Asi se mi chtěl pomstít, protože mi stáhl kalhoty a začal mě stejně dráždit jako já jeho. Já se pod jeho dotyky roztékala a vzdychala.
Po chvíli, co mě dráždil, se rozhodl postoupit na vyšší stupeň. Stáhl mi kalhotky.
,,Bereš prášky?"
Jenom jsem kývla.
Spokojeně se pousmál... asi proto, že nemusel někde hledat kondom. Pomalu do mě vnikl.
,,Všechno v pohodě?"
Docela mě překvapilo, jak byl starostlivej.
Každou chvíli se ptal, jestli je všechno v pohodě.

Já tu Renée nechápu...Tak skvělej chlap (kdyby teda ji nepodváděl) a ona ho klidně opustí.

Po chvíli jsem měla pocit, že se asi slastí rozpadnu. Rog byl za malou chvíli taky. Lehl si na mě.
,,Rogi... já nemůžu dýchat."
,,Ježíš promiň." Zvedl se se smíchem a lehl si vedle mě. Já už usínala a Rog mi olíbával celý obličej s krkem.
,,Spi milá Daisy..." Zašeptal a já se propadla do říše snů...