Londýn 2014

Smějeme se oba jako dva pošahanci. V očích Rufuse vidím úlevu.
Hrabu se v kabelce,abych našla kapesník. Potřebuju se vysmrkat a utřít si slzy.

,,Co hledáš Vio?" Zvědavě načuhuje a naklání se mi ke kabelce.
Já se tam hrabu, vyndám klíče, mobil a úplně na spod jsou kapesníčky. Ostatní věci znovu rychle nachážu zpátky, a zvednu pohled k bubeníkovi. Kouká mi zcela nezakrytě a zvědavě do výstřihu. Trochu zčervenám a šťouchnu ho prstem do ramene.

,,Hele Ru, to se dělá, čumět holce pod triko?" Mrknu na něj a usměju se.

,,Nooooo promiň, ale to, co jsem viděl, se mi moc líbilo" usměje se i on. ,,A proč se červenáš? Že seš krásná, snad víš? To ti říkat asi ani nemusím." Zašeptá a trochu se nakloní ještě blíž.

,,No, to budeš asi muset. Protože mě to teda moc lidí neříká. Teda kromě mámy, samozřejmě. Pro tu jsem prostě nejkrásnější." Zčervenám ještě víc.

,,Tak k tomu ti řeknu jen jedno. Tvoje máma má pravdu." Zašeptá znovu a prstem mě objede linii tváře.

Zachvěju se. Rozbuší se mi srdce. Koukám do těch nejkrásnějších studánkových očí a vůbec nevím,co mu mám na ten kompliment říct.
Asi mu poděkuju.

Nad námi to nějak divně zaskřípe. Jakoby zavrzá.

,,Děkuju, jsi vážně moc milej. A..." Nenechá mě domluvit.

Nakloní se až ke mně. Zadržuje dech... Ale pak se zhluboka nadechne, usměje se a... pohladí mě po tváři.

,,Nerad bych tě zase vyděsil, Violko. Tak...tak se tě raději zeptám. Můžu ti dát..."

V tom se náhle zhasne. Vyjeknu leknutím. Nemám ráda tmu, ble...začnu trochu panikařit,ale zatím to v sobě držím. Myslím,že už jsem se před Rufusem navyváděla dost. Automaticky sjedu po popruhu kabelky, zašátrám v ní a vytáhnu mobil. Rozsvítím na něm světlo a zvednu ho tak nešikovně,že Rufovi posvítím přímo do očí. Zasměje se.

,,Aaaa Vio, počkej... chceš abych byl slepej?" Rozesměje se naplno. Chytne mě za ruku, mobil mi jemně vyndá z ruky. Chytne mě za ruku. Projede mnou zase vlna vzrušení, ten kluk má neskutečný charisma.

,,Asi už půjdeme na ten vzduch. Tady praskla žárovka. Myslím,že venku bude světla víc než tady. Pojď..." Domluví a jemným trhnutím mě zvedne z gauče. Svítí mým mobilem oběma na cestu. Nejistě ho následuju až ke dveřím šatny. Otevře dveře, tam se svítí jak o Vánocích. Vypne světlo na mobilu, zastrčí si ho zadní kapsy od kalhot. Zavře dveře a táhne mě ven. Je tu hroznej labyrint, tak se ho držím jako klíště. Mám možnost si ho prohlídnout i ze zadu. Rovný záda, široký ramena, svalnatý ruce,na jednom svalu tetování. Stejně jako na tý druhý, na vnitřní straně předloktí. Krásnej zadek. Hmmm. Jakoby cítil,že si ho prohlížím a ohlédne se přes rameno.

,,V pohodě?" Zeptá se.

,,Jo jasně. Jen..." Odmlčím se.

,,No? Tak co Vio?" Vyzvídá.

,,No ten mobil... jestli...jestli mi vrátíš?" Zakoktám se.
Já se chovám jako puberťačka, proboha. Co si o mě pomyslí, do prdele.

,, Jó mobil. Jó, ten ti vrátím, neboj. Časem..." Mrkne rozpustile a táhne mě zase dál. Klopýtám za ním a jsem vděčná,že mám na noze tenisky. Na jeho jeden obří krok vychází moje tři. Funím a sotva popadám dech.

,,Rufe, prosím..." Snažím se ho zastavit.

,,Něco se děje?" Udiveně se na mě podívá.

,,Jo, děje. Strašně ženeš. Já ti vůbec nestačím." Zafuním.

,,Jej, promiň." Zasměje se zase a trochu zvolní krok.
Vede mě spletitýma uličkama ven. To nebere konce. My snad vylezeme na druhým konci Londýna. Konečně dojdeme na konec jedný sáhodlouhý chodby, která končí těžkýma kovovýma dveřma. Rufus zmáčkne velký madlo a opře se silou do dveří.

,,Prosím slečno, račte vstoupit do noci" mírně se ukloní. Šašek. Drží mě pořád za ruku. Vyjdeme spolu ven. Je teplá, vlahá noc. Na nebi svítí hvězdy. Stojíme ve stínu.
Opře se o zábradlí a pustí mou ruku. Najednou se cítím,jako by mě kousek chybělo. Hledá po kapsách, najde krabičku cigaret, jednu vyndá, položí si ji mezi rty. Pusu má dokonalou. Přistihnu se při myšlence, že bych teď chtěla bejt na místě tý bílý trubičky, se stříbrným páskem. Zapálí si jí, a zkušeně potáhne. Nedokážu se od pohledu na jeho pusu odtrhnout. Má trochu už i vousky, světlý...aaaw...

Usměje se na mě, vyfoukne kouř a znovu potáhne. Štíhlýma prstama odklepne popel.

,,Hroznej zlozvyk, buď ráda,že nekouříš" zašklebí se pobaveně.

Nekouřím,ale tobě klidně. Prolítne mi hlavou hříšná myšlenka. Raději rychle sklopím pohled, abych se neprozradila. Trochu zavrtím hlavou,abych ji odehnala. Nejde to.

,,No a kdybych to chtěla zkusit?" Ptám se opatrně.
Když do pekla,tak na pořádným koni. Nebo takhle se to nějak říká, no ne?

,,Vio, neblázni. Teď ti tady říkám, jak je to pitomý a ty to chceš zkusit. Já tě to naučím a tvoje máma mě přijde rozbít hubu." Strachuje se, ale jen tak na oko. Očima i svojí dokonalou pusou se směje.

,,Ru, nebuď srab. Nikdy jsem to nezkoušela a teď mám konečně někoho, kdo by mě to mohl naučit. Tak nenech se prosit, kámo." Žďuchnu mu do hrudníku.

,,Nejradši bych tě naučil něco jinýho", zašeptá si pro sebe. A znovu potáhne.

Rozšířím zorničky a nevěřím vlastním uším.

,,Co jsi to říkal?"

,,Nic, co by?" Tváří se, jako by nic. Hotový neviňátko. Po tatínkovi. Haha. Víme svý. Pět dětí!!! mluví za vše.

,,Tak co Taylore? Nebuď posra... podělanej... promiň" plácnu ruku na pusu.

,,Hele, ty pokušitelko...tak..." Maličko zaváhá. ,,Tak jó" kývne.

,,Super" zaraduju se a natahuju ruku po cigaretě.

,,Počkej, nedočkavče. Zapálím ti novou, neoslintanou ode mě." Zasměje se.

Přistihnu se,že bych raději tu, co byla u blonďáka v puse.
Dokouří tu původní, típne ji a vytáhne druhou. Vloží zase do tý dokonale vytvarovaný pusy, zapálí a maličko automaticky potáhne.
Vyndá jí a ruku přiblíží k mým rtům. Už už otevírám pusu, když v tom mě to docvakne. Vždyť já neznám ani teorii, jak se to dělá.

,,Rufe, já nevím co mám dělat?" Pípnu nesměle.

,,A jo" pinkne rukou lehce do čela. ,, Nejdřív musíš vytvořit z pusy podtlak, jako bys pila brčkem. Natáhneš kouř a ten pak vdechneš. Ale bacha, někdy se můžeš zakuckat." Dokončí instrukce.

Trochu lituju,že jsem ho přemluvila. Ale co, konečně mám příležitost. Chci si to cigáro vzít sama,ale Ruf ho pořád drží pevně mezi prsty.

,,Počkej, já sám" přiloží štíhlý prsty s cigaretou k mým rtům. Lehce o rty škrtne a mnou projede další vibrace. Panebože...trochu vzdychnu...zvednu pohled a setkám se s tím jeho.

,,Ty...Vio... nechceš... nechceš si to...?" Snaží se mě odradit,ale to mě nezná. Jsem tvrdohlavá jako mezek.

Přidržím si jeho ruku, aby neucuk' a protáhnu z cigarety. Pusu mi naplní štiplavý kouř, fuj...to je hnus...ale navzdory tomu to do sebe vdechnu. Dech se mi zadrhne a já lapnu po dechu. Bleeee co na tom ty lidi maj'. Pálí mě v krku a dráždí mě to ke kašli. Štípe mě celá pusa, pálí mě i oči. Rozkašlu se.

,,Vidíš, já ti to říkal. Do prdele práce s tebou." Houkne a cigáro strčí do koutku pusy, aby měl obě ruce volné. Chytne mě kolem ramen a drží mně silně,abych neupadla. Starostlivě na mě kouká a mě je zase trapně. Do hajzlu, on si bude o mě myslet,že jsem fakt dement. Pořád kašlu, nejde to zastavit.

,,Už nikdy, rozumíš NIKDY ti žádný cigáro nedám. Ani kdybys mě na kolenou prosila." Zase houkne.

Tak na kolenou před tebou jednou budu. Slíbím si v duchu. A ty taky.

Trochu vzdychne, jako by mě četl myšlenky. Zvednu pohled k němu. Má rozšířený zorničky, pootevřené rty. Můj kašel se jako zázrakem zastaví. Kousnu se do rtu... nevím,co mám dělat.
Chvíli na sebe zíráme, on se maličko usměje... naklání se ke mě...

,,Vio..." Vydechne...,,já..."

V tom mu v kapse zazvoní můj mobil. Melodie z oblíbený písničky od Taye...The Pretender...
Rufus zavrčí, pustí mě a jednou rukou zaloví v kapse džín. Podá mi mobil. Na displeji svítí fotka mámy...do prdele. To zas bude keců.

,,No? Ahoj mami...jo, koncert už skončil...no kde bych byla? Vždyť jsem ti říkala,že mám setkání s členy kapely... jó i bubeníkem...teda s oběma...no Roger tu má syna...aha,ty víš...no super, takže já jsem jediná,co zase nic neví...ne Mona tu s náma není...no...protož...mami neřvi na mě... já..."nestihnu domluvit, protože mi Rufus vyrve telefon z ruky.

,,Dobrý večer madam, tady Rufus Tiger Taylor, dovolte,abych vám vysvětlil to zdržení, co má vaše dcera."
Kouká na mě s úsměvem. Toho kluka nevyvede z míry snad vůbec nic.

,,Věc se má tak...její kamarádka odešla se zbytkem kapely na večeři, mezitím,co byla Viola lehce indisponovaná."

Slyším mámu jak na druhým konci vyjekne.

,,Ne nebojte madam...aha, dobře...tak tedy Daisy" Ruf na mě mrkne, zakryje rukou mikrofon a pošeptá ,,prej ji nemám říkat madam, nemá to prý ráda" mrkne.

,,Nesnáší to" zašeptám já a přemáhám smích.

,,Vaši dceři... dobře teda, tvoji dceři se zamotala trochu hlava, asi málo pila..." Vymýšlí si zase.

Jo, zamotala,ale maximálně kvůli tobě Fufíne.

,,Ne neboj se, jsem tu s ní...na čerstvém vzduchu" mrkne zase spiklenecky. ,,Ano, až ji bude úplně dobře, dopravím ji v pořádku domů. Ano...to bych mohl...vodu nebo colu... jasně, děkuju za radu mad... totiž Daisy...ještě s Viou... předám, moment... těšilo mě...jo..."

,,No mami? Jo už líp,mnohem líp. Jasný, čerstvej vzduch je čerstvej vzduch."
Kouknu na Rufa, ten se kucká smíchy.

,,Jasný, neboj...sama určitě nepůjdu. Chytím si taxi... neboj, nic se mi nestane. Jo bylo to super. Tak ahoj a jdi už spát...taky tě mám ráda..."
Vymáčknu červený sluchátko, skloním hlavu ke kabelce,abych tam hodila mobil, když v tom mi ho z ruky vyrve Rufus a začne datlovat cosi má klávesnici. Ozve se melodie písničky Queenů.

,,Co děláš kámo?" Ptám se udiveně.

,,No právě jsi mě dala svoje telefonní číslo, abych ti moh' psát nebo volat. Budu ti totiž hrozně chybět." Rozesměje se naplno. Sebevědomí mu teda nechybí.

,,No jó, hvězda promluvila" seknu jen tak ze srandy.

,,Tak hvězda, jó?" Vyjede naoko naštvaně. ,,Já - žádná - hvězda - nejsem" slabikuje jednotlivý slova. ,,To už jsem ti přeci říkal." Dodá a snaží se tvářit přísně. Jenže jeho oči ho prozradí. Smějou se mu.
Přiblíží se ke mě, podá mi mobil.

,,Takže, až ti bude volat neznámý číslo, ne že si ho zablokuješ. To budu já" spokojeně mrkne a maličko na mě vyplázne jazyk.

,,Noooo, tak to si budu muset rozmyslet" odpovím upejpavě. ,,Vždyť tě vůbec neznám. Třeba se z tebe vyklube stalker nebo násilník, co já vím" dobírám si ho zase.

,,No násilím si teda nic neberu, a na stalkování nemám moc čas. To spíš ostatní stalkujou mě." Vzdychne.

,,Vždyť to říkám, hvězda." Provokuju zas.

,,Violo, a dost!" Zvýší hlas.

Stojí přímo u mě a z deseti centimetrů na mě hledí. Musí se trochu přikrčit. Chytne mě oběma rukama za hlavu, palci přejede přes tváře.

,,Pamatuj si, že žádná hvězda nejsem a asi nikdy nebudu." Dodá a ruce mu sjedou přes krk, zastaví se na ramenech. Rychle se skloní a líbne mě rychlou minipusou.
Trvá to setinu vteřiny a ve mě to vyvolá bouřlivou reakci. Tisíce motýlů se rozstřepotá uvnitř celýho moje já. Vydechnu.
On sám má vytřeštěný ty svoje studny a čeká co já na to.
Vytáhnu se na špičky a přitáhnu si ho blíž k sobě.

,,Copak jsi to udělal Ru?" Vydechnu.

,,Nelíbilo se ti to?" Vzdychne nešťastně.

,,No...nelíbilo. Bylo to moc rychlý" usměju se.

Ruf se úlevně usměje. ,,Tak to bych měl asi napravit" řekne a přitáhne mě do objetí. Přitiskne tu dokonalou pusu na tu mou a jemně mě políbí. Pak znovu... líbá mě opatrně jako by se bál. Rukou sjede na krk a začne si hrát s mým řetízkem. Najednou se ode mne odtrhne, v ruce žmoulá přívěsek a vytřeští na mě oči.

,,Vio, co to máš za divnej přívěsek?" Ptá se udiveně.

,,No, ten jsem dostala od mámy. Prý ho kdysi od někoho dostala. Nikdy jsem ho na ni neviděla, ale přemluvila jsem jí a tak mi ho dala. Je to takovej můj talisman pro štěstí." Usměju se,ale moc nechápu, co je na tom tak divnýho.

,,Dostala jó? Tak koukej" mrkne se mě, hrábne rukou za lem svýho trika a vytáhne řetízek.
Ve svých štíhlých prstech drží úplně ten samej přívěsek, co mám na svým řetízku já.

,,Asi nám budou muset něco vysvětlit" řekneme oba dva najednou a zase se začneme smát...

❁❁❁

Ahaaaa a je to tady... řetízek a přívěsek...noooo...tak copak se asi dozví...
Jinak bych chtěla poznamenat, že ač to moc lidí zatím nečte, mě to neskutečně baví psát...tak to jen tak na okraj😉😉😉