Vyplížila jsem se ven a poslouchala jejich rozhovor.
,,Říkám vám, že mě napadl!" prosazoval Timber svou verzi čehosi, co mi uniklo.
,,Big Mac ho nenapadl, madam. Můžeme to přestat řešit, prosím?" žadonila zoufale Rainbow.
,,A jak to tedy bylo?" teta si na nose posunula brýle a pak si založila ruce.
Timber na Rainbow Dash vrhl vražedný pohled.
Ona uhnula pohledem a bylo vidět, že by se ze všeho nejradši rozbrečela, nebo ještě líp - propadla do země.
,,No?" naléhala teta Aby.
,,Ano, napadl sem ho." promluvil Big Mac a ti tři a já jsme se na něj překvapeně podívali.
Rainbow se ale podívala spíš vyděšeně.
,,Byla noc a nikdo nechodí ven tak pozdě. Myslel jsem, že je to zloděj." vysvětlil to, než stihl kdokoli cokoli říct.
,,No, jsem ráda, že se to vyřešilo." řekla s upřímnou úlevou teta, která se už těšila, až se vzdálí od stáje.
,,Ano, já taky." přikývl Timber a povýšeně se na Dash a Big Macintoshe zamračil.
Ti mu posunek oplatili.
Rychle jsem se schovala, aby mě neviděli až budou procházet do panství.
Slyšela jsem, že si ti dva oddechli, když teta a můj budoucí Ech! švagr odešli.
Vyšla jsem z úkrytu a zamířila k nim.
Rainbow si musela sednout na stoličku, zatímco jsem se schovávala a Big Mac seděl naproti ní a držel její ruku.
Když mě uviděli, Big Mac se zvedl a Dash se ke mě prudce otočila.
,,Madam? Jak dlouho tu ste?" zeptala se nervózně Rainbow.
,,Jen chvíli. Co se stalo včera v noci?" zeptala jsem se, protože mi to nedalo.
Vyměnili si váhavé pohledy.
,,Vím, že vám můžu věřit." řekla nakonec Rainbow a otočila se na mě ,,Včera pan Timber Spruce přišel a byl značně rozzlobený. Narazil na mě a řekněme, že se nechoval zrovna jako gentleman." začala Rainbow a pak se otočila na Big Macka ,,Ale Macky byl naštěstí nablízku a dal mu za vyučenou.".
,,Macky?" zamrkala jsem.
Tentokrát ona vzala jeho ruku a oba se usmáli.
,,Takže vy dva jste...spolu?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Už delší dobu." uchechtla se Dash.
,,A ví to Applejack?" otočila jsem se na Big Macintoshe.
,,Jop." přikývl.
,,A taky Fluttershy." dodala Rainbow.
,,Páni, tady ví všichni všechno, jen já nic nevím." řekla jsem pobaveně.

Zase jsem se vrátila do pokoje.
Sci-Twi se tam krčila na pohovce a když jsem přišla, vstala a zamířila ke mě.
,,Tak co? Co se stalo?" ptala se.
Můžu jí to říct?
,,Nic, jen... nějaké nedorozumění s Timberem a Big Macintoshem.“ vysvětlila jsem.
,,Aha, dobře." vydechla Sciencia.
Najednou se otevřely dveře a do pokoje vešel Timber.
Bez klepání!
Já ho přetrhnu!
Naštvaně jsem se na něj zamračila a stoupla jsem si před Sci.
Když ji zpozoroval, nejdřív se zamračil, ale pak se usmál.
Nesnáším ten jeho úšklebek!
,,Copak to tu máme? Moje budoucí ženuška si přišla vylít srdíčko sestřičce?" řekl posměšně.
,,Co tady zase děláš? Neřekla jsem ti to minule jasně?" zasyčela jsem na něj.
Podrážděně si promnul tvář, ale pak zase dělal, že je mu jedno co říkám.
Otočil se na Scienciu.
,,Vypadni." přikázal jí a ona kolem něj poslušně a bázlivě prošla ke dveřím, které za sebou zavřela, když odešla.
Timber zase stočil svůj pohled ode dveří ke mě.
,,Eques, včera v noci sem byl na procházce venku..." začal, ale já ho přerušila.
,,Na procházce." zopakovala jsem po něm pochybovačně
Zatnul zuby a procedil skrz ně ,,Ano, na procházce.".
,,Fajn, pokračuj." pobídla jsem ho provokativně.
Zamračil se, ale pak zase nahodil dětinský posměvačný výraz typu 'Vím něco, co ty ne'.
,,Nuže, procházel jsem se a najednou jsem uviděl louku a neuhodla bys kdo na ní byl." řekl se zlomyslným úsměvem.
Úplně to ve mně zděšením hrklo a ucouvla jsem.
,,Ty-tys viděl mě a..." koktala jsem opatrně a vystrašeně.
,,Řeknu ti jen, že jsem viděl sem víc, než bys chtěla." řekl tajemně a pak lhostejně dodal ,,No a když jste usnuli, tak jsem odvedl toho koně.".
Polkla jsem.
,,Řekneš to mojí tetě?" zeptala jsem se a srdce mi obavami div nevyskočilo z hrudi.
,,Byla by to dokonalá pomsta, ovšem nebyla by to taková zábava." pokračoval stále s tajemným hlasem.
,,Co chceš udělat?" couvla jsem od něj ještě dál.
Díky několika rychlým krokům se dostal do těsné blízkosti ke mě.
Byl tak blízko, že se naše nosy skoro dotýkaly a mě se z toho hajzla dělalo ještě víc špatně.
Ale nevypadal, že by po mě chtěl vyjet, vrazit mi facku jako odvetu, nebo něco takového.
,,Nepleť se do mých záležitostí. To je všechno, co po tobě chci. Jestli zjistím, že strkáš nos kam nemáš, tvoje tajemství se okamžitě dozví hraběnka." řekl chladně a bez dalšího slova, nebo ohlédnutí odešel z mého pokoje.
Já tam zůstala stát jako přikovaná, překvapená z toho, jak lehce jsem se zbavila problému.
Chce jen abych nečmuchala...
...ale po čem?
Po incidentu s Rainbow?
Po tom, co se děje v jeho a Scienciině společném pokoji?
Po jeho sestře?
Najednou se mě zmocnila zvědavost.
Uvědomila jsem si, že po mě chce snad úplně nemožnou věc!
Nemůžu to jen tak nechat být!
Na to je to moc zajímavé.
Stačí jen zajistit, aby se o tom nedozvěděl...

Tadá!
Už víc jak týden sem nevydala kapitolu, za což se
moc
moc
moc
moc
moc
moc
omlouvám. :(

Napsala bych ji dřív, ale byla sem zaneprázdněna přípravami na Czequestrii a následovně samozřejmě Czequestrií.

Doufám, že se kapča líbila a teď du na poslední chvíli (jako vždycky) napsat kapitolu ke Canterlotskému podsvětí 2, abych ji mohla zítra vydat. xD