Seděla jsem v krajkovém pyžamu ve svém pokoji na pohovce u okna a čekala jsem, až se pořádně setmí.
Bylo to jako věčnost.
Každá minuta byla jako hodina a každá hodina jako celý den.
Bylo to k nevydržení.
Najednou někdo zaklepal na dveře.
,,Dále!" zavolala jsem automaticky a nepřítomně se dál dívala z okna.
Dveře se otevřely a dovnitř někdo vešel.
To bude Applejack.
Blesklo mi hlavou.
Otočila jsem se a překvapilo mě koho jsem tam viděla.
,,Dobrý večer, madam Equestrian Twilight." pozdravil mě galantně Timber Spruce.
,,Em, dobrý večer." oplatila jsem mu pozdrav trochu nervózně.
Co tady dělá?
Chtěl mi políbit ruku, ale já ji nevěřícně stáhla zpátky.
Usmál se, sedl si vedle mě a podíval se ven z okna.
Kdo mu dovolil, aby si sednul?
Přitáhla jsem si svoje nohy blíž k hrudi a pozorovala co má za lubem.
,,Dnes je přímo kouzelná noc, že?" podotkl a letmo se podíval na mě.
,,Ano, to je." kývla jsem a zase jsem se podívala ven.
Hvězdy už vyšly a tmavě modré nebe získávalo čím dál tím tmavější odstín, který osvětloval jasný bílý půlměsíc.
Mám se sejít s Flashem na louce, až bude měsíc nad stromy.
Ale nejdřív se musím zbavit Timbera.
,,Víte, vy jste hezčí, než vaše sestra. Jste sice dvojčata, ale ona prostě není tak hezká, jako vy." začal zase.
Jeho slova mě mírně zaujala.
,,Myslíte, že jsem hezká?" zeptala jsem se, dá se říct, zvědavě.
,,Hezká? Vy jste přímo nádherná!" lichotil dál, odtrhl oči od okna a zadíval se na mě ,,Rozpoznal bych vás od Sciencii i kdyby jste měly stejné šaty i účes.".
,,To si moc věříte." zasmála jsem se.
,,Vůbec ne." zakroutil hlavou a vzal moje ruce do svých ,,Miluji vás, Equestrian.".
,,A není to trochu unáhlené? Vždyť se známe jen..." můj protest přerušil polibkem.
Tím překvapením mi spadla kolena.
Proč jsem mu nedala facku?
Proč jsem se neodtáhla?!
Možná protože to bylo poprvé, co mě někdo sváděl?
Poprvé řekl, že jsem lepší než Sci-Twi?
Nebránila jsem se.
Stejně odjede a chtě nechtě si vezme moji sestru.
Ani jsem si neuvědomila, že už na pohovce nesedím, ale ležím.
A Timber na mě a pořád mě líbá.
No tak to ne!
Odstrčila jsem ho od sebe takovou silou, že spadl z pohovky na zem.
,,Tak o tohle ti de!" křikla jsem a úplně jsem zapomněla na nějaké vykání.
Bleskově jsem vstala z pohovky a odešla ke dveřím.
Než stihl vstát, už byly otevřené.
,,Odejdi z mého pokoje." zavrčela jsem.
,,Tak nedostupná." zasmál se Timber a přišel ke mě ,,Líbíš se mi čím dál víc, Eques.".
,,Hm, to máš smůlu! Mě si nebereš! Di za svojí snoubenkou a nech mě na pokoji!" řekla jsem přísně.
,,Ale mě se líbíš ty." řekl a pořád se tak zle usmíval.
Chtěl mě zase políbit, ale tentokrát jsem byla připravená a vrazila mu takovou facku, až mu spadl ten pitomý provokativní úsměv.
Chytl se za tvář a zamračil se.
,,Vypadni." řekla jsem s ledovým klidem a neústupným výrazem.
Zatnul zuby a nesouhlasně zavrčel.
Pak vyšel ze dveří a zabouchl je za sebou.
Co si jako myslel?!
Najednou mě uhodila vzpomínka na sraz s Flashem a přiběhla jsem k oknu.
Měsíc už byl nad stromy, takže byl nejvyšší čas.
Rychle jsem se převlékla do šatů, které byly nejpříhodnější pro jízdu na koni a vyběhla jsem na chodbu.
Pak jsem si vzpomněla, že o mně nesmí nikdo vědět, tak jsem si sundala boty a k východu ven jsem vyběhla bosá.
Pak jsem si boty zase nandala a vyběhla k louce.
Flash už tam čekal i s koněm.
,,Tak jsem tady." oznámila jsem udýchaně.
Usmál se.
I když byla noc, louka byla úžasně osvětlená měsícem.
Večerní rosa se leskla v trávě, cvrčci se starali o to, aby nenastalo ticho a tu a tam jste mohli zahlédnout poletovat i světlušku.
Měsíční světlo osvětlovalo i Flashův milý obličej a jeho hřejivý úsměv.
Neusmíval se provokativně, jako Timber, ale byl to úsměv člověka, kterému byste svěřili život.
Člověka, kterému důvěřujete a kterého z celého srdce milujete.
Mohla bych se na něj a na jeho úsměv dívat navždy.
,,Twilight..." přerušil ticho, ale ve větě nepokračoval a nechal ji viset ve vzduchu mezi námi.
,,Flashi..." nevědomky jsem udělala to samé a oba jsme se jeden na druhého zadívali.
Dívala jsem se do jeho modrých očí, které společně se stejnobarevnými vlasy měnili oblohu mého světa ze sametově černé na blankytně modrou.
Černé mraky vzteku na Timbera se změnily na bílé obláčky, plné lásky k Flashovi.
Nevím jak dlouho jsme tam stáli a zírali na sebe, ale vím, že jsme se potom políbili.
Jako by čas, který jsme strávili odloučení, nepředstavoval hodiny, ale roky, desetiletí, století...
Chtěla jsem být s ním a nejen v tuhle vteřinu, minutu, hodinu, ale navždy.
Začínaly mě bolet nohy, protože ať jsem si vzala jaké šaty jsem chtěla, vždycky byly hojně zdobené a tím pádem i celkem těžké.
Začala jsem se snižovat a Flash taky, takže jsme se ani nenadáli a už jsme seděli v trávě.
Pomalu vysychající rosa neměla šanci se dostat přes všechny ty vrstvy mé sukně, ale v tuhle chvíli bych za to byla vděčná, neboť bylo léto a já se začínala potit.
Vykašlala jsem se na vedro a myšlenkami jsem se vrátila k Flashovi.
Náš polibek se prohloubil a my už nevěděli o ničem, kromě naší lásky.
Byli jsme tam jen já a on.
Sami na celém světě.
Sami spolu.
Sezení už nám nestačilo, tak jsme si lehli.
Rosa mě příjemně zastudila na tváři a na ruce.
Najednou jsme se odtáhli a zadívali se jeden na druhého.
Chceme to udělat?
Chce on?
Chci já?
Nemuseli jsme ani nic říkat.
Stačilo, když se on usmál, tak hřejivě a láskyplně, jak to umí jen on, a já úsměv oplatila.
Zase jsme se políbili...

No, vím, že tyhle scény už sou trochu ohraný, ale k mým knížkám už to prostě patří, no xD
Asi po týdnu je tu nová kapitola, tak snad tolik nezklamala. xD xD

PS.: Hi, tady Izzy po opravě.
Víte že sem teď závislá na Steven Universe a tahle scéna přímo volala po použití jednoho odkazu ^^

Věta "Sami spolu." je odkaz na epizodu Alone Together, myslím ještě z první série, kde se poprvé objeví Stevonnie. x33

'Cause i love it xD