Když jsem přišla ke koním, Flash tam samozřejmě byl.
Ráda bych se zase projela s ním, ale měla jsem na něj prosbu...

Opět vítr ve vlasech.
V šatech.
Ve tváři.
V každé části mého těla.
Držela jsem otěže.
Zprvu trochu nemotorně, ale pak už jsem byla jistější.
Věřila jsem koni a on věřil mě.
Nejela jsem moc rychle, protože to pro mě pořád bylo nové, ale i přesto jsem nechtěla jet moc pomalu.
Nevzdalovala jsem se moc daleko od Flashe.
S ním nablízku jsem se cítila bezpečněji.
Otočila jsem se na něj a vítězně se usmála.
On mi úsměv oplatil.
Když jsem se zase podívala před sebe, lekla jsem se a jen tak tak jsem přiměla zvíře zabrzdit.
Rainbow Dash stála před námi - mnou a tetiným koněm - a nevypadala, že by měla v úmyslu se pohnout.
Měla neústupný, zamračený pohled.
Řekla to?
Přišla, aby mě na příkaz tety odvedla do mého pokoje?
Věděla jsem, co chce říct.
Výraz v očích mluvil za vše.
Kdyby to viděla hraběnka...
Co by vlastně udělala?
Co?
Nechala by mě zamknout v pokoji s koulí, připevněnou k noze?
Jako vězně?
Kterým jsem celou dobu pobytu tady?
Čekám, jestli promluví.
Flash taky nic nedělá.
Neodvážím se uhnout pohledem z jejích rozzlobených vínových očí.
Zíráme si do očí a čekáme která z nás začne mluvit.
Napětí je k nevydržení.
Nakonec si povzdechne a sklopí zrak.
Vyhrála jsem?
,,Víte, co by...?" nestačí ani dopovědět a já okamžitě odpovím ,,Ne.".
Zúží se jí zorničky a zamračí se na mě.
,,Madam, on to s koňmi očividně umí dobře a vy se rychle učíte," začala a já přemýšlela, kam tím míří ,,ale nejde jen o to, co by hraběnka udělala vám, kdyby to zjistila." přešlapuje z nohy na nohu a je si svými slovy nejistá ,,Promiňte za moji sobeckost, ale hraběnka by mě vyhodila, kdyby to zjistila. Já se mám starat o koně. Mac mi občas pomůže, ale je to jedinej chlap ve služebnictvu, kromě pana Cakea. Toho by hraběnka nevyhodila. Ale mě ano. Kdyby zjistila, co tu děláte. Ať by vás potrestala jakkoli, měla byste pořád střechu nad hlavou. Ale kdyby vyhodila mě, neměla bych kam jít. A já se musím ještě starat o sestru a...".
Nechtěla jsem ji znovu přerušit, ale nedalo mi to.
,,Ty máš sestru?" zeptala jsem se.
Oddechla si, jako bych ji zachránila a všimla jsem si, že měla slzy na krajíčku.
Bylo jí do breku.
Ona není sobecká.
To já.
Protože měla pravdu.
Já nemám co ztratit, ale ona může ztratit úplně všechno.
Nečekala jsem na odpověď a slezla z koně.
Pohladila jsem ho po srsti a otěže předala Rainbow.
,,Děkuju." usmála se.
Tvrdá holka se usmála.
Holka, ze které šel strach.
Chtěla se jen postarat o sestru.
A v tom mi to dochází...
Dívenka, kterou jsem občas vídala ve stáji, nebo kolem ní.
Byla plná energie.
Měla krátké vlasy, barvy Dashiných očí a s tím účesem vypadala trochu jako kluk.
Ale v obličeji byla velmi podobná sestře a já teď nechápala, že jsem si toho předtím nevšimla.
Rainbow už byla i s koněm na odchodu, ale já ji chytila za rameno.
,,Ta holčička, která je občas ve stáji. To je tvá...".
,,...sestra." dokončila za mě větu ,,Scootaloo.".
,,Je ti hodně podobná." dodala jsem.
,,Vážně?" usmála se potěšením.
,,Ano." přikývla jsem.
Věděla jsem, že to bylo nezdvořilé, ale přesto mi to nedalo a zeptala jsem se.
,,Big Macintoch...On by se tě nezastal?".
Úsměv jí neopadl, jak jsem čekala, jen trochu povadl, ale nezmizel.
,,Možná jo." pokrčila rameny a podívala se někam dolů.
Asi na své boty.
Nevím.
,,Možná?" naklonila jsem hlavu.
,,Určitě." teď už měla jistý a přesvědčivý hlas, ale pořád se dívala někam dolů.
Po chvilce se zas podívala na mě.
,,Ale co by zmohl?" zamrkala na mě a otázka visela ve vzduchu.
Co by zmohl?
Pravda...
,,Asi nic." vydechla jsem trochu zklamaně.
Rainbow se pousmála.
,,To je dobrý. Vím, že vás ta jízda na koni baví. Je vidět, jak si to užíváte, ale bohužel už to dělat nemůžete." když viděla můj smutný výraz, na chvíli se zamyslela ,,Nebo byste to mohla jen omezit.".
,,Omezit?" zvedla jsem obočí na náznak toho, že nechápu.
,,V noci nikdo zahradami nechodí." usmála se a mrkla ,,Všichni v tu dobu spí.".
Už chápu, kam tím míří.
,,Ty myslíš, že bych mohla..." zeptala jsem se s nadějí a ona kývla.
,,Díky!" vyhrkla jsem a radostí jsem jí objala.
Úplně se mého gesta lekla, ale pak mi ho oplatila.
,,Budu mlčet jako hrob." řekla mile a rukou naznačila, že přísahá.
Pak se otočila a opět vedla koně směrem ke stáji.
,,Budu moct jezdit!" volala jsem vesele na Flashe a běžela k němu.
Než se stihl vzpamatovat, vrhla jsem se mu kolem krku.
Usmál se a pohladil mě po vlasech.
Probudilo to ve mě zvláštní hřejivý pocit.
Jako když jsem ho políbila...
Kdy to vlastně bylo?
Před dvěma dny?
Zdálo se mi to jako věčnost, co se naše rty setkaly.
Odtáhla jsem se a oči mi spočinuly na jeho rtech.
Pak jsem přejela zrakem nahoru k jeho modravým očím.
Byly jako dvě studny, ve kterých se topíte a už není cesty zpět.
Cítili jsme to oba.
Protože ve stejnou chvíli jsme se navzájem políbili.
Úplně bezmyšlenkovitě.
Bylo to skoro jako instinkt.
Zase mě zalilo teplo a příjemný pocit bezpečí.
Bezpečí...
Sme na louce...
Ta není moc bezpečná.
Blesklo mi hlavou.
Kdokoli, kdo jde kolem, nás může vidět...zahlédnout...sledovat...
Louka není bezpečná.
Alespoň ne ve dne.

900 slov
A to za cca jednu hodinu práce. xD
Teď, když mě omluvíte, du spát. -.-