4•Kapitola
Vítr ve vlasech...
Svět z jiného pohledu...
Hezčího...
Myslel to vážně!
Opravdu jedu na koni!
Černočerná hříva vlaje spolu s mými vlasy a přizpůsobuje se větru.
Flash sedí za mnou a má v ruce otěže.
Zrychluje.
Nic neříkám.
Věřím mu.
Zavřu oči a nechám slunce, ať mi hřeje na tvář, vítr ať ji ovlažuje a Flashe ať to celé řídí.
Můj splněný sen.
Flash zastavil a já se ohlédla.
,,Proč zastavuješ?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Na panství o vás budou mít starosti." vysvětlil a nastavil mi ruce ,,Seskočte.".
,,Vždyť je to vysoko a já mám šaty a..." měla jsem tisíc námitek proč z koně neslézat.
,,Chytnu vás." usmál se mile a zakroutil nastavenýma rukama.
Chvíli jsem čekala, přemýšlela a nakonec jsem se k němu otočila celým tělem.
Nadechla jsem se, zavřela oči a seskočila z koně, který mi v tu chvíli připadal vysoký jako tetino panství.
Najednou mě ve volném pádu chytly kolem pasu dvě silné, ale něžné ruce.
Otevřela jsem oči a pomalu vydechla.
Dívala jsem se Flashovi přímo do jeho modrých očí a moje ruce se nějakým pro mě záhadným způsobem ocitly na jeho ramenech.
Moje nohy se zase dotkly pevné země, ale moje oči zůstávaly na jeho.
Topila jsem se v nich jako v moři, kterému ukradly barvu.
Chtěla jsem je vidět zblízka.
Ještě blíž.
Blíž!
Naše rty se setkaly.
Zavřel oči a já taky.
Užívali jsme si polibek.
Ten krásný první polibek...
Chtěla jsem, aby ta chvíle trvala navždy.
Aby nikdy neskončila.
Ale plicím neporučíte.
Oba jsme se brzo potřebovali nadechnout.
Ale hned po nadechnutí jsme polibek zopakovali.
Měla jsem pocit, jako když létám.
Jako když se vznáším.
Vysoko nad všemi obavami a starostmi.
Tetou, sestrou, i snoubencem...
Snoubencem...
Úplně jsem na něj zapomněla...
,,Madam?!" vyjekl překvapeně drsný, ale přesto dívčí hlas.
Neochotně jsme se od sebe s Flashem odtáhli a podívali se kdo nás vyrušil.
,,Madam, co to...Kdo to...Co se tu děje?" nechápala dívka s vlasy barvy duhy ,,A co tu dělá ten kůň? Hledám ho po celé zahradě!".
,,Rainbow Dash, prosím! Flash ho jen vzal na projížďku. Neříkej to tetě. Neříkej, že si nás viděla." prosila jsem ji, když se začala přibližovat.
Obešla mě a šla ke koni.
Trhla za otěže a táhla ho proti jeho vůli zpět ke stájím.
,,Tak poď ty herko líná!" křikla naštvaně.
,,Nech ho být!" okřikla jsem ji a sebrala jí otěže ,,A nenadávej mu! Co ti kdy udělal?".
,,Tak abyste věděla, madam, tenhle kůň je pěknej zmetek! Hryzne, jakmile má příležitost!" křikla zpátky a snažila se mi sebrat otěže.
,,To není pravda! Mě nic neudělal!" bránila jsem ho.
,,Vy jste na něm jela?!" vykulila vínové oči.
Zarazila jsem se.
Sakra!
,,No, ano, ale nemohlo se mi nic stát. Byl, byl tu Flash. Pomáhal mi." koktala sem.
,,Hm, to sem viděla." odfrkla si a zamračila se na Flashe, který stál za mnou.
Pak zase stočila pohled na mě.
,,Vy ste budoucí hraběnka, madam, neměla byste se zahazovat se sluhama." řekla tak, že to znělo skoro jako Applejack.
,,Hraběnka? Ty víš, kdo je můj snoubenec?" zalila mě zvědavost.
,,No jasně! Pinkie to včera slyšela, když si hraběnka Cinch povídala s madam Scienciou. Vám to neřekli?" podivila se.
,,Ne. Sci mě odbila ať se nechám překvapit." sklopila jsem zrak.
,,To byste ale měla vědět, když si ho máte brát." zakroutila nesouhlasně hlavou.
,,Tak mi to řekni!" žadonila jsem už zoufale.
,,Hrabě Discord, madam, to je váš snoubenec." řekla smutně.
Discord...
Discord...
Hrabě Discord...
Kde jsem to slyšela?
Rainbow zachytila můj zamyšlený pohled.
,,Pamatuju si ho když sem tu ještě byla jako malá. Přijel sem na návštěvu. Zná se s hraběnkou už dlouho. Pamatujete si ho, ne? Vysoký, divný oči, černý vlasy..." vzpomínala a já už víc informací nepotřebovala.
Tak to je!
Teta mě chce provdat za starýho dědka!
Dashina další slova jsem nevnímala.
Bezmyšlenkovitě jsem vyběhla směrem k panství.
Brečela jsem.
Doběhla jsem, služebnictvo neslužebnictvo, do svého pokoje a zamkla za sebou.
Lehla jsem si na postel a krajkovým polštářem tlumila vzlyky.
Jak mi to mohla teta udělat...?
Další!
Mám dneska tvořivou náladu. :3
Jak byste na Twilightině místě reagovali vy???
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro