,,Já...já nevím...Určitě mi to chcete svěřit?" váhala Moondancer.
,,A komu jinému?" rozhodila jsem ruce ,,Vím že se na tebe můžu spolehnout.".
,,Ale já...nechápu to." mumlala zmateně.
,,Schováš můj dopis do jedné z těch knih a pak ho pošleš Flashovi Sentry. Flash Sentry, nemám ti to někam napsat?" vysvětlovala jsem.
,,Ne, tohle chápu, ale...slyšela jsem že jste zasnoubená." osvětlila své obavy.
,,To jsi slyšela dobře, ale..." klesla jsem na postel a povzdechla si ,,...já miluju Flashe.".
Měla podobný ustaraný výraz jako ráno Applejack.
,,Madam...nejsem si jistá že je to dobrý nápad. Nebude lehčí...zapomenout?" navrhla.
,,Ty to doopravdy nechápeš." vzdychla jsem ,,Když si zamilovaná...nemůžeš zapomenout.".
,,Dá se to...chápat jako malá aférka." zamumlala.
,,Aférka?!" vyhrkla jsem a rychle vstala ,,Doufala jsem že aspoň ty to pochopíš, Moondancer! Jsi všehovšudy moje nejlepší přítelkyně!".
,,A proto vás nemůžu nechat komplikovat si život!" zvýšila hlas i ona.
Nadechla jsem se.
,,Měla byste přijmout věci tak jak jsou!" nenechala mě ani argumentovat ,,Protože i když se to nezdá, sou přesně tak jak mají být.".
Zamračila jsem se.
,,Ten dopis, Moondancer." zavrčela jsem ,,Ten dopis doručíš, protože to chci.".
Sklopila zrak.
,,Doručím ho protože jsme přítelkyně a jako vaše přítelkyně chci pomoct. Ale pamatujte co jsem řekla." založila můj dopis do jedné z knih.
,,Děkuju." vydechla jsem a objaly jsme se.

Doprovodila jsem ji k hlavnímu vchodu a rozloučily jsme se s tím, že přijde jakmile bude mít odpověď.
Sotva se mi ztratila z dohledu, uviděla jsem od města přicházet růžovo-fialovovlasou dívenku s košíkem plným látek.
,,Sweetie Belle!" vyhrkla jsem a zamávala na ni.
Ona zamávala zpátky a zrychlila krok.
,,Dobrý den, madam!" pozdravila vesele ,,Jak se máte?".
,,Má teď Rarity nějakou práci?" šla jsem rovnou k tématu.
,,Pracuje na svatebních šatech pro madam Scienciu. Měla byste vidět jak je nadšená." zasmála se a ukázala mi košík se spoustou bílých látek ,,Zrovna jsem šla z města, když mě zastavila Scootaloo s tím že od Rarity něco potřebujete.".
,,Ano, potřebuji." usmála jsem se ,,Chvíli tu počkej a já dám vyvézt kočár, ano?".
,,Kočár?" vydechla překvapeně ,,Můžete mi jen říct co potřebujete, jako vždycky.".
,,Teď chci na chvíli ven, takže toho využiji a pozdravím Rarity." vysvětlila jsem a spěchala do stáje.

,,Ach, je to taková pocta, že slečna Sciencia požádala mě, abych jí ušila ty šaty." říkala zasněně fialovovlasá švadlena ,,Tedy, jistě, jsem nejlepší švadlena v okolí...".
,,To si!" přisvědčila nadšeně její sestra.
,,...ale šít svatební šaty! To je vrchol umění!".
,,Chápu, Rarity..." přikývla jsem ,,...ale chtěla bych tě...".
,,Ale jistě že vám také ušiji šaty!" kvíkla vesele ,,Ach, nemohu se dočkat až...".
,,Dobře, dobře, ale o šaty mi teď nejde!" utnula jsem ji než zase spustila.
,,Ou..." nechápavě zamrkala ,,A co byste si přála?".
Sweetie Belle se na mě dívala stejně.
,,Zvládla bys jezdecký úbor?" zeptala jsem se.
Sestry si vyměnily pohledy.
,,Myslíte pro jízdu...na koni?" ujišťovala se.
,,Ano." přikývla jsem.
,,Ale hraběnka Cinch přeci jezdecké koně nemá." protestovala.
,,Hrabě Discord je má." vysvětlila jsem ,,A nechá mě na nich jezdit.".
,,Paní hraběnka to dovolila?" ptala se.
,,No...nezakázala to." pokrčila jsem rameny.
Rarity ještě chvíli přemýšlela, zvažovala své možnosti a nakonec souhlasila.
,,Sweetie, drahoušku, budeš mi muset dojít do města pro další látky." otočila se na sestru ,,Obávám se že úbor na ven bílý ušít nemůžu."
,,Dobře, Rarity!" vyhrkla vesele.
Ráda pomáhala.
Vzala už vyprázdněný košík, hodila do něj měšec s mincemi a vyběhla ven z butiku.
,,Jen doufám, že tu mám nějaké návrhy..." zamumlala švadlena a začala se hrabat v hromadách papírů.
,,Aha!" usmála se a vyndala jeden ,,Máte štěstí, ještě jsem to nevyhodila. Do kdy to potřebujete?".
,,Co nejdřív.".
,,Dobrá, pokud vám nevadí že to bude docela obyčejné, myslím, že to stihnu do zítřka." zamyslela se s očima na obrázku.
,,To by bylo báječné, Rarity!" rozzářila jsem se.
,,Vy se na to nějak těšíte." uchechtla se, položila papír na stůl a opřela si hlavu rukama ,,Tak povídejte. Jaký je?".
,,Kdo? Hrabě?" nechápala jsem.
,,Kdo jiný?" zasmála se ,,Chci slyšet všechno.".
,,Já vlastně ani nemám o čem mluvit." zasmála jsem se nervózně ,,Až se vrátím, chci se zeptat Flutteshy...".
,,Ah, no jistě!" pochopila ,,Hodně štěstí, slečno. Kolikrát já ji přemlouvala ať mi vypráví jaké to na Chaosville Manor je..." povzdechla si ,,Ale je jako skála.".
,,Nechce o tom mluvit?" podivila jsem se.
Pinkie také nic nevěděla...
,,Myslíš, že mi něco řekne?" zaváhala jsem.
,,Jestli ano, řekněte to mě." uchechtla se ,,A slečno, až se tam přestěhujete, musíte za mnou zajít! A ještě lépe mě tam pozvat! Ach, hrabě Discord je pohádkově bohatý a jeho panství je prý jako palác." zasnila se.
Čtyřicetiletý vdovec s dcerou o tři roky mladší než já, v podstatě náš soused, výstřední sympatický neupír s panstvím jako palác.

Byl už opravdu nejvyšší čas promluvit si s Fluttershy.
Dala jsem ji k sobě zavolat hned jak jsem přijela domů a za několik minut už bylo slyšet jemné ťukání na dveře.
,,Pojď dál." řekla jsem a služka vešla.
,,Přejete si něco, madam?" zeptala se.
,,Pinkie Pie říkala že jsi dřív pracovala u hraběte Discorda." vysvětlila jsem.
Trochu ucouvla a zavřela dveře.
,,Co...co vám ještě řekla?" zeptala se tišeji než obvykle.
,,Nic moc, proto jsem si zavolala tebe." odpověděla jsem.
,,A...co chcete vědět?" byla otočená čelem ke dveřím a pořád svírala kliku.
Nechápala jsem proč.
,,Mám si ho brát, Fluttershy. Chci vědět koho si doopravdy beru.".
Přišlo mi že stiskla kliku pevněji.
,,Ano..." řekla ještě tišeji, že jsem měla co dělat abych rozumněla ,,...vy si ho berete...".
,,Flutteshy, jsi v pořádku?" zaváhala jsem a přišla k ní blíž.
,,Ten sobec a jeho spratek." zamumlala, vzala za kliku div že ji neutrhla a odešla.
Zůstala jsem tam stát jako opařená.
Nikdy jsem neslyšela Fluttershy mluvit takhle...
Něco mi tu uniká.
A já přijdu na to, co to je.

Okkk, skoro 1000 slov :'D
Jestli jich chcete víc, dejte si Raffaello.
*drums*

Omlouvám se za časovou mezeru ':D