Bylo zase ráno.
Slunce jako by mě paprsky tahalo z postele.
Neochotně jsem vstala a promnula si oči.
Ozvalo se klepání a zamumlala jsem rozespale ,,Dále!".
Vešla Applejack a já si povzdechla.
Kdyby přišla Fluttershy, mohla bych se jí rovnou zeptat.
Ale nevadí, ještě to vydržím.
,,Spala ste dobře?" zeptala se Applejack.
,,V rámci možností." vydechla jsem.
,,Přijdete dnes na snídani?" optala se rovnou, ještě než vyšla ke skříni.
Pravda, zdržet se všech možností hraběte vidět by bylo také řešení, ale hádám, že by mi to jen uškodilo.
,,Přijdu." odfrkla jsem si ,,Možná bych mohla zase přijít bez bot. Předtím to udělalo dojem.".
,,Neblázněte, madam." mávla rukou Applejack a odešla ke skříni, odkud vytáhla jedny šaty a korzet.
,,Vždyť to byl vtip." povzdechla jsem si a vstala ,,Radši mi řekni kdy přijde Moondancer.".
Otočila se na mě.
,,Snad to opravdu nemyslíte vážně?" zamračila se a nasadila mi korzet.
,,Jistěže ano! Co sis myslela?" křikla jsem ,,Že odjede a já zapomenu? Že to nechám být?".
,,Myslela sem že vám dojde že tohle nepůjde. Chcete si snad jen celý život dopisovat?".
,,Ne, chci pryč." zatnula jsem ruku v pěst ,,Chci,...ale nemůžu. Já...utekla bych, Applejack. Není nic lehčího, než v noci prostě odejít, ale  nezvládla bych to. Vždyť bych se nedokázala pomalu ani sama obléknout." sklopila jsem zrak.
Zavázala korzet na mašli a oblékla mi šaty.
Otočila mě čelem k sobě a chytla mě za ramena.
,,Vy ste chytrá, madam." usmála se ,,Zvládla byste to. Dříve či později byste zvládla všechno...ale neničte si život. Máte možnost až do smrti žít na krásném panství. Nezahazujte to abyste žila někde v chatrči nebo na útěku. Nestojí to za to.".
Znovu jsem sklopila zrak a zamrkala, abych nezačala brečet.
Vzala mě za bradu a zvedla mi hlavu.
,,Podívejte, když se šlechtic zamiluje do sluhy, nikdy to nekončí dobře. Sou to dva břehy daleko od sebe. A přitom těsně sousedí." vysvětlila ,,Ale ten váš příběh skončit šťastně může. Tím, že na Flashe zapomenete.".
,,Co ty o tom můžeš vědět..." zavrčela jsem.
Dělala že mou poslední větu neslyšela a učesala mi vlasy.
Nevím jestli se urazila, ale každopádně už nic neříkala.
A já také ne.
Odešla jsem tedy do jídelny hned jak jsem měla na nohou boty.
Teta už tam seděla, ale hrabě ještě ne.
Až teď jsem si všimla jak je stůl bez mých sourozenců podivně prázdný.
Chyběli mi.
Dokonce i Sciencia.
Nějak mi za ten týden přirostla k srdci.
Posadila jsem se a čekala pochvalu za včasný příchod, ale kde nic tu nic.
Teta měla takový nepřístupný pohled.
Asi ji rozzlobilo že jsem včera nevečeřela s nimi.
Chtěla jsem něco říct, ale nakonec jsem se zmohla jen na ,,Dobré ráno.".
,,Dobré ráno." oplatila pozdrav teta, pořád se stejným výrazem.
Povzdechla jsem si a začala jsem pít svůj čaj.
O pár minut později přišel i hrabě Discord.
Abych se na něj nemusela dívat, předstírala jsem, že čtu noviny, které se každý den válely netknuté na stole.
,,Dobré ráno!" pozdravil vesele.
Někdo se tu narozdíl ode mě dobře vyspal.
,,Dobré ráno." pozdravily jsme s tetou jednohlasně, jen já mnohem neochotněji a s očima zabodnutýma do novin.
,,Ah, Twilight, takže jste se rozhodla přijít." usmál se.
Tedy aspoň to tak vyznělo z tónu hlasu.
Neviděla jsem jak se tvářil.
Sedl si naproti mě.
,,Jste dost čilý na to, že jste celou noc sál krev někde ve vesnici. Vaše rakev musí být velmi pohodlná, když se v ní i upírům spí do růžova. Už chápu proč se vám z ní nechtělo a přišel jste pozdě." řekla jsem jedovatě.
,,Equestrian!" okřikla mě teta Aby, zatímco hrabě Discord propukl v smích.
,,Ale notak, Cinch! To je humor." smál se.
,,Když myslíte..." pokrčila jsem rameny.
,,Equestrian, tvé chování je naprosto nepřípustné!" zavrčela teta.
,,Je kouzelná, Cinch! Nebuď na ni tak zlá!" smál se dál.
Kouzelná?!
Tak já na něj ještě udělám dojem tím že si z něho dělám legraci...
Je to vážně podivín...
Jak se mu mám znelíbit?!
,,Twilight!" oslovil mě vesele a tím mě hrubě vytrhl z myšlenkového pochodu, takže jsem sebou cukla a konečně se na něj i otočila ,,Umíte jezdit na koni?".
Chtěla jsem už už odpovědět, ale teta mě předběhla ,,Jistěže ne! Dáma se nerozptyluje tak hloupými kratochvílemi!".
,,Škoda, tak budete muset ke švadleně." pokrčil rameny ,,Máte tu nějakou, že?".
,,Proč bych-"
,,Proč by měla ke švadleně?" skočila mi do řeči teta.
,,Vím že na koních už nejezdíš, Cinch, ale mohla bys vědět že se na to společenské šaty nehodí." zamrmlal.
,,Vy mě necháte jet na koni?!" vyhrkla jsem a nadšením vyletěla ze židle.
Oba byli překvapení mojí reakcí.
Teta Aby nepříjemně a hrabě příjemně...což mě štvalo a rychle jsem se zase posadila.
Nastalo jakési ticho, které zakrátko přerušil hrabě Discord.
,,No, vidím že máte zájem." uchechtl se ,,Takže až budou vaše jezdecké šaty hotové, stačí říct a už sedíte na koni.".
Ani můj nejnepřístupnější výraz nedokázal přebít jiskřičky v mých očích z představy že zase pojedu na koni, bez toho abych se musela skrývat.
Teta už neprotestovala, jen nesouhlasně kroutila hlavou.
A vtom mě to trklo.
Jak ho napadl zrovna kůň?
Mimo Crystal Prep je to úplně obyčejná věc.
Ano, mohl vědět že teta nemá koně ráda, ale i tak...
Bylo to podezřelé a já se začala bát.
Flutteshy...
Mluvila s ním?
Snad mu něco neřekla?!
Jakmile jsem dojedla, odešla jsem.
Procházela jsem hlavní halou, kde čekala rudovlasá dívka s fialovými melíry a několika knihami v brašně.
,,Moondancer!" vyhrkla jsem hned a ona se taky rozzářila.
Přišla jsem ji obejmout.
,,Mám pro vás skvělé nové knihy." pochlubila se má oblíbená knihovnice když jsme se odtáhly.
,,A já ti toho mám hodně co říct." vydechla jsem a zamířily jsme do mého pokoje.

Omlouvám se že tu dlouho nevyšla kapča x/
Abych informovala, trochu se zas rozhýbala práce na Srdci a to způsobem, že jsem dokončila plánování a už mám určený konec ^^

PS.: Koukala sem na 7 životů aka Co se stalo Monday a...poníci, já budu mít trauma x'D

...měla bych dřív chodit spát...