Nemůžu uvěřit že Flash už odjíždí!
Týden mi protekl mezi prsty, ani nevím jak.
Celou noc jsem nespala.
Dokonce i Owlivicious spal těch sedm dní klidněji než já a to by měl být v noci vzhůru!
Už jsme si domluvili přes koho si budeme dopisovat, ale...ale být od něj odloučená...
To budou strašná muka.
Hlavně když jeho odjezd znamená příjezd mého snoubence.
Ano, hrabě Discord přijede dnes odpoledne.
Dnes!!
Ale předtím, jak už jsem říkala, tu bude loučení s Cadence, Armorem a hlavně se Sci-Twi.
Odjedou všichni ještě před obědem.
Armor se bude ženit v Crystal Empire, kde přebývá Cadence.
Je to tam o poznání krásnější, než tetino panství.
Tedy aspoň co vím z Cadencina vyprávění.
A co se Sciencii týče...
Ona se bude vdávat na panství Everfree.
Ano, bude si ho brát.
Mám příšerné výčitky z toho, že jsem tomu nedokázala zabránit.
Tak příšerné, že teď ležím na posteli a zírám do stropu, místo abych se šla dolů rozloučit.
Nemůžu se dívat jak odjíždí v jednom kočáru s ním...
Prostě nemůžu...
Samosebou tu už několikrát byla Applejack a Fluttershy přišla nakrmit Spika.
To psisko tu se mnou bude muset zůstat, protože vůbec Timber nesnese psy.
Apples se mě snažila přemluvit ať sestru trochu povzbudím, že se teď nejspíš dlouho neuvidíme.
Ale já se jí nechci podívat do očí když vím, že jsem zklamala.
Zklamala sem ji, zklamala sem sebe...
Uslyšela jsem zvenku klapot kopyt.
Konečně jsem se odhodlala vstát z postele a přijít k oknu.
Dva kočáry odjížděly.
Daleko, daleko a já je sledovala dokud mi nezmizely z dohledu.
Když se tak stalo, přistihla jsem jednu slzu, že mi utekla z oka a utřela jsem ji hřbetem ruky.
Otočila jsem se na moje dva němé společníky.
No...němé...
O Spikeovi se nedalo říct, že by byl němý nebo tichý.
Možná jsme uzavřeli mír, ale štěkal na mě často pořád.
Teď naštěstí spal.
A můj sovák na svém bidélku jak by smet.
Znovu, dneska už snad po páté, se ozvalo klepání.
,,Dále." vydechla jsem zkroušeně.
Dveře se otevřely a vešla Fluttershy.
,,Ach, tak už jste vstala." poznamenala a šla mi ustlat peřinu.
,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se smutně, s pohledem znovu upřeným na obzor.
V pokoji jsem neměla hodiny.
Tedy, mívala jsem je, ale nějakým mě neznámým způsobem se Spikeovi podařilo je shodit a rozbít.
,,Bude jedenáct. Za hodinu je oběd. Proto hraběnka přikázala ať vstanete alespoň na oběd, když jste se zdržela snídaně." vysvětlovala služka.
,,Nemám hlad." zamumlala jsem.
Cítila jsem na sobě její ustaraný pohled.
,,Madam, už jen kvůli svému snoubenci byste měla..." začala a já se překvapeně otočila a přerušila ji ,,Mému snoubenci?! Bude teprve poledne!".
Ona o krok ustoupila, polekaná mojí reakcí.
,,Um, hrabě Discord přijede na oběd. Myslela jsem že to víte..." zamrkala nechápavě.
Znovu jsem uslyšela koně a sevřelo se mi srdce.
Podívala jsem se z okna a opravdu - po cestě přijížděl velice zvláštní šedý kočár, tažený úplně stejně zbarvenými koňmi.
Jak výstřední...
Zastavil před panstvím a vystoupil z něj vysoký muž s černými vlasy s pár šedinami, které ovšem byly sotva postřehnutelné, bílým obočím a bílou bradkou.
Jeho oči...to byl podivný případ.
Měl je rudé se žlutým bělmem.
Je to vůbec normální?!
Jeho zjev působil na první pohled doopravdy děsivě.
Hlavně když jsem si uvědomila, že tohohle člověka si mám vzít!
Ani ne člověka, ale netvora!
Prohlédl si panství a pohled se mu zastavil na mém okně.
Vyděsilo mě to natolik, že jsem odskočila, vycouvala a narazila do jedné ze čtyř dřevěných podpěr, které držely nebesa nad mou postelí.
Tím jsem nejen opět polekala růžovovlasou služku, ale i probudila tu potvoru, která se hned chopila příležitosti si řádně zaštěkat.
Srdce mi bušilo tak, že jsem se bála že mi vyskočí z hrudi.
Ne!
Nevezmu si ho!
K tomu mě teta nepřinutí!
Uteču!
Uteču daleko odsud a už se nikdy nevrátím!
Proti mé vůli jsem propukla v pláč a svalila se zpět na postel, do perfektně ustlaných peřin.
,,Madam, vy jste ho viděla?" vydedukovala zmateně Fluttershy a odešla k oknu.
Zvedla jsem hlavu a otočila se na ni.
Zastavila se tam a zírala dolů.
Usmála se a mírně se zachichotala.
Dokonce se mi zdálo jako by se začervenala.
Takhle tam byla nějakou chvilku, pak se až nebezpečně vyklonila a nakonec ucouvla.
Otočila se k oknu zády s jakýmsi nepřítomným úsměvem, který zmizel, když si všimla mě.
,,Ach, musíte se převléknout!" vyhrkla okamžitě a odběhla ke skříni.
Já se neochotně posadila na posteli a usušila si mokré tváře.
,,Nikdy jsem si nevšimla že jsou všechny vaše šaty fialové." poznamenala pobaveně ,,A tady jsou jedny růžové..." probírala se oblečením a přitom se pohybovala způsoben, že to vypadalo skoro jako tanec na místě ,,A tady modré...nechcete ty tmavě modré?" vykoukla se zmíněnými šaty v ruce.
Byly prošité ornamenty hvězd.
,,Třeba..." povzdechla jsem si a opřela si hlavu o ruce ,,Mě je to jedno.".
Spike pořád štěkal.
Flutters zavřela skříň, položila šaty vedle mě, přišla k tomu štěněti a sehnula se k němu.
,,Hodný pejsek." řekla mile a pohladila ho ,,Nebudeme štěkat, ano? Nebudeme." jako zázrakem opravdu ztichl ,,No tak je hodný!" usmála se a podrbala ho na bradě, což vyvolalo spokojené zavrtění ocasem.
Já si odfrkla a došla jsem si pro onen ďáblův vynález, mučící nástroj dnešní doby, korzet.
Fluttershy ke mě přicupitala, aby mi ho utáhla.
Já zatím držela svoje vždy rozpuštěné vlasy.
,,Vidělas ho?" sklopila jsem zrak.
,,Koho?" zeptala se nechápavě, zatím co korzet zavazovala.
,,Hraběte přece." povzdechla jsem si ,,Je šeredný jak noc.".
,,Noc není šeredná." usmála se s jakousi dětskou naivitou a zavázala tkaničku na mašli.
,,Víš jak to myslím." zamračila jsem se.
Vzala z postele šaty a začala mi je oblékat.
,,I za nejtemnější noci vyjdou hvězdy a měsíc. I v nejhlubším lese je králíček, který chce chránit svá mláďátka. I nejošklivější skála v sobě může skrývat diamant." básnila.
,,To je všechno moc hezké, ale teď na fylozofii vážně nemám náladu." protočila jsem očima.
Šaty už jsem měla na sobě a Fluttershy mě česala.
,,Znáte pohádku Kráska a Zvíře?" zeptala se ,,Děsivé zvíře byl ve skutečnosti zakletý princ.".
,,Tohle není pohádka, Fluttershy, a hrabě Discord se rozhodně v krásného prince nepromění, to mi věř." založila jsem si ruce na hrudi ,,Nechci tam jít.".
,,Hraběnka vás ale čeká na oběd." odporovala.
Vlasy byly učesané.
Už se natahovala pro líčení, jenže já ji zastavila.
,,Proč mám být vůbec hezká? Může mi být jedno jestli se mu budu líbit a pokud nebudu, bude tu alespoň šance že vycouvá.".
Služka se zatvářila poněkud váhavě.
,,Víš co? Teta Aby mě chce na obědě, tak budiž!" řekla jsem odhodlaně, vykročila z pokoje a dál směrem ke schodům dolů, rovnou do jídelny.
Cestou sem minula hodiny.
Za pět minut dvanáct.

Hádejte jaká knížka ožila?
Badabaaaam!
Kdo už nedoufal? xD
Úplně sem zapomněla jak dobře se mi EG ich forma psala :'D
Tohle sem celý napsala dneska, skoro v kuse :33

Vím, říkala sem že si dám pauzu od psaní, ale nakonec sem to zúžila jen na pauzu od Srdce xD
Zítra nebo pozítří vydám tu poslední kapitolu třetí etapy.

Pak o té pauze budu psát zase tohle ^^