Chodila jsem po svém pokoji dokola a přemýšlela co udělat.
Ani jsem nezaznamenala, že někdo zaklepal.
Proto mě překvapilo když se otevřely dveře.
,,Gloriosa Daisy?" podivila jsem se ,,Potřebujete něco?".
Pečlivě za sebou zavřela dveře a opřela se o ně.
,,Chci se omluvit za bratrovo chování." povzdechla si.
,,Proč se omlouváte vy? Proč se neomluví on?" vyzvídala jsem poněkud naštvaně a trochu možná i uraženě.
,,On se nikdy neomlouvá. Je prostě takový. Myslí si, že mu celý svět leží u nohou a obvykle to tak i je. Ale vy jste se mu vzepřela. Ukázala jste mu, že je taky někdo, kdo mu umí říct ne a kdo na něj umí vztáhnout ruku." říkala Gloriosa ,,Sice pochybuji že by se poučil, ale dala jste mu lekci. Dejte na mou radu: Řekněte sestře, aby se taky bránila. Poslouchá ho jen ze strachu.".
,,Dobře, řeknu jí to." kývla jsem zmateně, protože jsem byla stále poněkud zaskočená.
,,Ou a prosím, postarejte se o tohohle pejska. Alespoň dočasně." zpod její sukně vylezl Spike a zavrčel na mě hned, jak mě uviděl ,,Timber nesnáší psy. Pokud si Sciencia nedupne, bude muset tenhle miláček zůstat tady.".
Miláček, jasně.
,,Je k tomu nějaký provázek, nebo tak?" zeptala jsem se s odporem k nepřátelskému zvířeti.
,,Ale notak, vždyť je to jen štěně." zasmála se Gloriosa a otevřela dveře ,,Jde jen o to, získat si důvěru.".
Odešla a já si klekla ke Spikovi.
,,Hele, ani jeden z nás z toho není nadšený. Ale budeme teď nějaký čas pohromadě, tak bychom si na sebe měli trochu zvyknout." řekla jsem fialovému psovi před sebou.
Přestal vrčet, ale zato se na mě díval jako na blázna.
,,Gloriosa říkala, že jde jen o důvěru. No, tak to zkusíme." nadechla jsem se a natáhla k němu ruku.
Jak moc asi bolí kousnutí od štěněte?
Doufám, že ne moc.
,,Tak co? Budeme kamarádi?" zeptala jsem se s mírně roztřeseným hlasem a nastavila ruku dlaní vzhůru.
Spike se mi chvíli díval do očí a pak očichal nataženou ruku.
Nakonec zvedl svoji tlapku a dal mi pac.
Potřásli jsme si předními končetinami a tím stvrdili naše dočasné přátelství.

Nevěděla jsem, jestli dřív mluvit s Flashem, nebo Scienciou.
Ale nakonec jsem se rozhodla pro Flashe.
On je přeci první, kdo by měl vědět, že Timber ví...
Ví o nás...
A to je Problém s velkým P!
Ale slíbil, že to neřekne, když se nebudu plést do jeho záležitostí.
Tím mi ovšem nastavil nůž k hrdlu.
Stačí málo a je po mně.
A po Flashovi taky.
Po nás obou.
Jak můžu dodržet dohodu, když jedna z těch záležitostí je moje sestra?!
Flash zrovna dával Cadenciným koním napít z vědra.
,,Ahoj." pozdravila jsem.
Trochu se lekl, když můj hlas přerušil ticho, které ve stáji panovalo, ale pak se usmál a otočil se na mě.
,,Není to náhodou nejpůvabnější dáma na panství Crystal Prep?" pozdravil otázkou a šibalským úsměvem.
Začervenala jsem se.
,,Potřebuji s tebou mluvit." oznámila jsem naléhavě ,,Osamotě."
Zvážněl.
,,Stalo se něco?" zeptal se starostlivě.
,,Dá se to tak říct." kývla jsem nervózně, vzala ho za ruku a odvedla za stáj, kde nás nikdo nemohl slyšet.
,,Timber Spruce nás viděl. V noci." vysvětlila jsem.
Flashovi ta informace vyrazila dech.
,,Ře-řekne to hraběnce?" zeptal se se strachem v hlase.
,,Prý, že ne, pokud se nebudu motat do jeho záležitostí." povzdechla jsem si.
,,Dobře, tak je to v pořádku, ne?" oddechl si Flash.
,,Neřekla bych. Sciencia má problémy. Potřebuje pomoc, aby se dokázala Timberovi postavit. Moji pomoc." řekla jsem zoufale.
Flash se usmál a vzal mě za ramena.
,,Ty to zvládneš. A on se o ničem nedozví. Věřím ti." řekl mile.
,,Díky." popotáhla jsem ,,Ale když si představím co je v sázce...".
,,Kdy má vlastně odjet?" zeptal se zamyšleně.
,,Ve stejný den jako..." zakryla jsem si pusu rukou když jsem si to uvědomila a zdrceně jsem pohlédla na lásku mého života ,,Flashi, co budu dělat až odjedeš?".
Výrazně posmutněl.
,,No, můžeme si psát." navrhl a pokusil se o úsměv.
,,Ale to tu budu sama a co...Co až přijede můj snoubenec?" zakňučela jsem.
,,Nějak to zvládneme." usmál se smutně Flash a zvedl mi bradu.
,,Snad ano." kývla jsem tiše.

,,Já nevím, E.T., nebudu mít kvůli tomu jen větší problém?" váhala Sciencia.
E.T...
Tou přezdívkou mě dlouho neoslovila...
,,Naopak se problému zbavíš." ujišťovala jsem ji ,,Když se mu postavíš a ukážeš mu, že ti nemá co rozkazovat, spadne mu hřebínek.".
,,Myslíš?" zeptala se nejistě.
,,No jistě! Prostě se mu musíš postavit. V horším případě mu dát facku." vysvětlila jsem a dala si ruce v bok.
,,No, když myslíš." povzdechla si.

Je to kratší než obvykle a navíc kapitola úplně o ničem :/

Omlouvám se, že víc jak týden tady nic nevyšlo, ale tak nějak ztrácím inspiraci k téhle knížce, ale nechci ji pozastavovat. :(

Ale (do třetice xD) na oslavu mého svátku vyjde dneska další kapitola Tajemství 3. ;*