Hermiona vyskočila od stolu a na rtech se jí objevil malý nervózní úsměv. Vnitřně se obávala, že její kancelář je stále cítit jejím a Dracovým spojením. Imelda stála za Ronem a mumlala promiň. Hermiona se snažila odvrátit Ronův pohled od usvědčujících důkazů rozesetých po stole a přistoupila k němu.

O chvíli později se ve dveřích objevil Harry, na rtech podrážděnou vrásku. I on vstoupil do kanceláře.

"Říkal jsem ti, abys na mě počkal, Rone," zamumlal. "Vykašlal ses na mě, když jsem byl na záchodě."

"Věděl jsi, kam jdu. Věděl jsem, že mě doženeš." Ron se široce usmál. "Ahoj, Hermiono. Už je to nějaká doba. Vypadáš nějak jinak, nevím, jak to popsat. Není to špatné - vlastně vypadáš skvěle."

"Rone, kamaráde, chtěl jsem si s tebou promluvit, než sem vtrhneš." Harry si povzdechl a podíval se na Hermionu. "Ron trval na tom, že tě chce navštívit, než se sejdeme s Gin na večeři, a absolutně nic ho neodradí."

Všichni tři na chvíli upadli do trapného ticha. Nakonec Hermiona kývla směrem k Imeldě a sekretářka nervózně ustoupila ode dveří. Hermiona zalétla očima ke skříni se zásobami a pomyslela na Draca, který se v ní tiše skrýval. Harry sledoval její pohled a oči se mu rozšířily pochopením. Harry pohlédl k jejímu stolu - zřejmě tušil, co se právě stalo - a prohlédl si kytici růží na stole.

Harry pozoruhodně nenápadným pohybem prošel kolem květin a strčil do kapsy přiložený vzkaz od Draca. Hermiona se mu snažila vyjádřit vděčnost pohledem. Harry odpověděl sotva znatelným přikývnutím.

Když začal mluvit Ron, vrátila se k nejistotě situace.

"Ach, Mione. Neviděli jsme se už celou věčnost. A pro mě se teď všechno změnilo. Dospěl jsem. Vím, co chci. Můžeme se vrátit k tomu, co bylo..." Najednou se mu zkřivil obličej a jeho modré oči se upřely na její stůl. "Co to sakra je?"

Konečně si všiml růží, které zakrněly nad jeho vlastními nemocně vypadajícími karafiáty.

"Rone, říkal jsem ti..." Harry začal opatrně.

"Květiny od nějakého jiného chlapa?" Ronův tón se zostřil. "Goldstein se snaží koupit si tvou náklonnost? Přece mi nemůžeš vážně tvrdit, že ses dala dohromady s tím nechutným, umaštěným troubou."

"Rone!" Zamračila se. "Anthony a já jsme jen přátelé."

"Jaký přítel ti dá dva tucty růží s dlouhými stonky?" Ron vyhrkl. "Rychle ses posunula, viď, Hermiono?"

"To je ubohé, Rone." Sklopila oči.

"Rone, přestaň," ozval se teď Harry a jeho hlas nepřipouštěl žádné argumenty. "Ty už nejsi její přítel a tobě do toho nic není. Snažil jsem se ti to říct už dřív, ale ty jsi mě neposlouchal."

"Rozešli jsme se jen proto, že jsem zbouchnul Levanduli! Jinak jsme byli dokonalí!" Ron se na něj obořil. "Chodili jsme spolu celé roky. Společně jsme porazili Voldemorta. Chceš mi snad říct, že by to Hermiona zahodila kvůli tomu umaštěnému hajzlovi Goldsteinovi? Copak celá naše historie nemá žádnou cenu?"

Hermionu náhle zarazila jeho nezralost - rychle se střídající emoce, protivný projev hněvu a jeho prostoduchý předpoklad, že Levandulino těhotenství je jedinou mouchou. Jak to, že si toho nevšimla dřív? Od Dracovy domýšlivé, ovládané fasády se lišil jako den a noc.

"Rone, zdá se, že jsi teď hodně rozrušený a nemyslí ti to," přerušila ho Hermiona. "Po práci to můžeme dohnat. Já se k vám všem připojím na večeři."

"Ano, pojď, Rone. Všichni se dnes večer vypravíme do Pinta a pádlo, jako za starých časů," dodal Harry jemně a gestem ukázal ke dveřím. "Přece nemůžeš čekat, že Hermiona bude chtít mluvit o svém milostném životě v práci, ne? A slibuju ti, že to není tak, jak si myslíš."

Hermiona střelila po Harrym vyčítavým pohledem - rozhodně to nebylo to, co si myslel Ron; on by to považoval za něco mnohem horšího -, ale Harry jen pokrčil rameny. Zdálo se, že Rona jejich konejšivá slova obměkčila, a přikývl. Otočil se k odchodu, ale ve dveřích se otočil zpátky - zřejmě aby se naposledy rozloučil s Hermionou.

Místo toho však hlavu naklonil na stranu. Oči mu utkvěly na záblesku jasně tyrkysové barvy, která ostře ležela na červeném huňatém koberci.

"Co je to..." Hlas se mu zadrhl a on se vrátil do její kanceláře, aby ji botou odstrčil stranou. "Hermiono, proč máš kalhotky..."

Jeho oči zahlédly bílé prádlo ležící pod jejím stolem. Hermiona ztuhla na místě a srdce se jí rozbušilo, když Ron přistoupil k Dracově opuštěné košili. Ron ji zvedl mezi dvěma prsty, jako by našel špinavý kapesník.

"Děláš si ze mě prdel?" zasyčel. "Na Goldsteina trochu drahá! Musel kvůli tobě zmírnit hedvábí a leopardí potisk, co?"

Ron stál a prohlížel si košili, což mu připadalo jako minuty, ale musely to být jen vteřiny. Zdálo se, že v místnosti se rozhostilo ticho. Vzduch se podobal gumičce, která se stále víc napínala, až nevyhnutelně praskla.

Hermiona a Harry se na sebe podívali, ani jeden nevěděl, co říct.

"Proč je na manžetě sakra napsáno DLM?" Ron se dožadoval odpovědi. "Na tom nezáleží. Goldstein se nechystá..."

"Rone..." Harry ho nervózně přerušil. "Pojďme."

"Ona s ním tady blbne, Harry. Copak to nechápeš?" Otočil se k ní a v očích mu plavaly slzy. "Jak jsi mohla, Hermiono?"

Chvíli bylo ticho, jak si Ron prohlížel své dva přátele. Harry se podíval mezi dveře skříně a Hermionu, tvářil se rozpáleně a nesvůj. Hermiona zírala na podlahu a chtěla se nedívat Dracovým směrem, aby ho neodhalila.

"Tys to věděl, viď, Harry? Věděl jsi, že si to rozdává s někým novým, a ani jsi mi to neřekl." Ronův hlas zněl polohlasně. "Proč by člověk nechával košili..."

Ronovo řečnění se zastavilo a začalo mu svítat. Košile, nyní už zapomenutá, se třepotala na zemi. Ron se podíval na okno - dokázal ho otevřít jen na pár centimetrů - a pak na dveře její jediné kanceláře. Očima se otáčel kolem a nakonec přistál na skříni se zásobami.

"Říkal jsem si, proč se tam vy dva pořád díváte," řekl Ron a jeho hlas byl teď pozoruhodně plochý. "Vyjdi odtamtud a postav se mi čelem jako chlap."

Došel k její skříni a otočil dveřmi.

"Rone, nedělej to!" Hermiona vykřikla, ale už bylo pozdě.

V její skříni stál Draco, s holou hrudí, rozcuchanými vlasy a kůží stále lesklou potem. Usmíval se na Rona.

"Žádný Goldstein, Weasley, ale z tvé strany statečný pokus o deduktivní uvažování," vytasil se Draco.

Hermiona se nad jeho popichováním zhrozila.

"Ale ne. Ne, ne, ne." Z Ronova hlasu vyšlo tiché zasténání a on se zapotácel. "Tohle se přece nemůže stát. Hermiono, ty přece nejsi - Harry, určitě jsi nevěděl..." Ron se zasmál.

Draco sebral ze země košili a nonšalantně do ní vklouzl. "Samozřejmě že to ví. Ví to polovina kouzelnické Británie. A tím svým křikem jsi všem ostatním vypustila kočku z pytle." "Cože?" zeptal se.

"Ty bys s tímhle odpadem Smrtijedů spala?" Ron se otočil k Hermioně a zrudl v obličeji. "Ty zasraná děvko."

Harry a Hermiona se při jeho sprostém slovu zmohli jen na to, že na Rona šokovaně zírali. Až do té chvíle se Draco choval vzhledem k okolnostem pozoruhodně bezstarostně. Teď se mu zkřivil ret a otočil se na Rona.

"Takhle s Hermionou nemluv, Weasley."

"A co s tím uděláš, pokusíš se mě taky zavraždit?" Ron vyhrkl. "Jen další zářez do tvého opasku Smrtijedů, co, Malfoyi?"

Dracova hůlka se otočila směrem k Ronovi a Hermiona se natáhla po Dracově paži. "Přestaň - nechci, aby ses dostal do dalších potíží. Nestojí za to, prosím tě, Draco."

Spustil hůlku a vsunul svou ruku do její. "Stejně by to nefungovalo. Dokud jsem ve zkušební době, nemůžu používat žádná kouzla."

"Ty to vážně hraješ, abys mohl ošukat šmejdku, co, Malfoyi?" Ron se hořce zasmál a obrátil svůj tvrdý pohled na Hermionu. "Co myslíš? Že budete chodit na malá rande a procházet se spolu ruku v ruce po parku? Že půjde domů a řekne mámě, že si našel krásnou přítelkyni, která dostala jeho tátu do vězení? Jsi zatraceně blbá, Hermiono. Využívá tě."

"Blbec," odpověděl Draco ostře. "Všechny tyhle věci už jsme dělali - i když to byla procházka po Příčné ulici, ne po parku. A upřímně řečeno, vezmu cokoli, co mi nabídne. Nepotřebuju, abys mi, Weasley, zdůrazňoval všechny důvody, proč by Hermiona mohla udělat něco lepšího."

Hermiona se na něj překvapeně podívala. Málokdy se stávalo, že by ve své arogantní ulitě projevil nějakou slabost. Její stisk na jeho ruce zesílil a ona po něm střelila malým, uklidňujícím úsměvem. Při jeho zranitelném, nervózním pohledu jako by Ron a Harry ustoupili do pozadí. Draco se sklonil a vtiskl jí na čelo polibek lehký jako pírko.

Sladkou mezihru přerušila Ronova nevymáchaná ústa.

"Můžeš si ji, kurva, vzít. Brzy zjistíš, že je to hysterka. S lahvičkou pleťového krému by sis to užil líp," zasyčel Ron zlomyslně. "Zasloužíte si jeden druhého."

Draco odtrhl pohled od Hermiony. Na rtech se mu mihl pobavený úsměv. "Věř mi, Weasley, v tomhle směru nemáme žádné starosti, jak jsi mohl uhodnout podle stavu Hermioniny kanceláře. Vzhledem k mým... ehm... poznatkům z první ruky se mi zdá, že ji rychle obviňuješ z problémů, které jste si zjevně způsobili sami."

Ronova tvář se zbarvila rudě. Harry s rozjasněnou tváří a v rozpacích zatahal Rona za paži a násilím ho táhl ke dveřím kanceláře. Draco se ušklíbl, na rtech mu prolétl vítězoslavný úsměv a začal si zapínat košili.

V tu chvíli se Ron otočil a hnal se k Malfoyovi. Jediným pozoruhodně rychlým pohybem narazil pěstí do Dracovy hlavy a poslal blonďáka k zemi.

Hermiona vytáhla hůlku. "Pouta na tebe!"

Ve stejnou chvíli vyrazil i Harry. "Petrificus Totalis!"

Ron padl, zcela znehybněný oběma kouzly, na zem. Harry po ní s povzdechem střelil unaveným, rezignovaným pohledem. Bylo zvláštní, jak měsíc všechno tak dokonale zvrátil - že ona a Harry přišli bránit Draca Malfoye a třetí kousek jejich trojice se obrátil proti nim.

Hermiona si náhle uvědomila, že se před dveřmi její kanceláře shromáždil dav - Percy, Ginny a celý personál oddělení kouzelných tvorů. Všichni zírali v naprostém tichu. Bylo slyšet spadnout špendlík. Hermioně se rozhořel obličej a rozbušilo se jí srdce. Ale vzhledem k tomu, že Draco ležel v bezvědomí na podlaze, muselo její veřejné ztrapnění počkat.

Harry přerušil ticho. "Dojdu pro lékaře."

Percy se rozhlédl po zírajících zaměstnancích ministerstva a naplno nasadil svou manažerskou fasádu. "Je nějaký důvod, proč tu všichni stojíte a zíráte? Předpokládám, že všichni máte práci."

Její zaměstnanci se rozběhli pryč, šeptali si a měli oči dokořán. O zprávě o milostném trojúhelníku mezi Hermionou Grangerovou, Ronem Weasleym a Dracem Malfoyem by do konce dne mluvilo celé ministerstvo.

Když vyběhl ven, Hermiona si klekla vedle Draca a jemně ho pohladila po tváři v naději, že se probere.

"Páni, Hermiono. Malfoy, co?" Ginny zašeptala ode dveří. "Držel to pěkně pod pokličkou."

"To sotva." Percy se ušklíbl a pak se podíval na svého nemohoucího bratra. "Věděl jsem, že Ron není úplně v pořádku, ale nenapadlo mě, že by zašel tak daleko, aby napadl neozbrojeného čaroděje, který k němu byl otočený zády."

"Jak to myslíš, že neozbrojený?" Ginny se zeptala.

"Malfoy. Má na své hůlce magické omezení." "Cože?" zeptala se. Percy pokrčil rameny. "Když si pomyslím, že mu zbývá už jen týden, než mu skončí praxe a zkušební doba. Na druhou stranu, kdyby Malfoy mohl kouzlit, ti dva by nejspíš tuhle kancelář v souboji proměnili v hromadu trosek."

Hermiona se podívala na Percyho. "Tohle jsi myslel tím, že Draco odchází?"

"No... ano. Neřekl ti to Malfoy?"

Hermiona neodpověděla, protože v tu chvíli se Malfoyovi otevřely oči. Hermiona vydechla úlevou, kterou si neuvědomila.

"Takže to ty jsi Hermioně řekl, že odcházím. Idiote - to, že nechci zůstat jako stážista, neznamená, že odcházím z Londýna, zvlášť teď, když mám důvod tu zůstat," zaúpěl. "Bože, cítím se jako v pekle. Weasley?"

"Zkamenělý a spoutaný." Hermiona mu odhrnula vlasy z obličeje. "Zůstaň v klidu, dokud tě nevyšetří, ano?"

"Jsem v pořádku." Zasténal, když se pokoušel posadit. "Ani jsem to nečekal."

"Přesně tak. Možná máš otřes mozku a já tě nenechám samotného, dokud si nebudu jistá, že se cítíš v pořádku."

"Můžu vymyslet způsob léčby." Sugestivně povytáhl jedno obočí a pak se bolestivě zavrtěl. "Kurva, on mě tvrdě praštil. To bylo naposledy, co jsem se pokoušel bránit dámskou čest."

"Pšt, lásko." Při té chvilce se mu na rtech objevil drobný úsměv. "Přichází Harry s lékařem."

Když ho převáželi do nemocnice svatého Munga, Hermiona ho následovala, a když se jí personál zeptal, jaký k němu má vztah, neváhala odpovědět přítelkyně.

*******

Když se vraceli do Dracova bytu, cítila, že je sledují zvědavé oči. Zdálo se, že každá čarodějka a čaroděj, který šel kolem, na ni zírá.

"Jak to, že to všichni vědí? Vždyť mě Weasley omráčil teprve před dvěma hodinami," zamumlal Malfoy. "Připadám si jako cirkusák."

Usmála se. "Moc jim toho nepředvedeme."

"To bys mohla napravit," odpověděl drze.

Zvedla se na špičky, sklouzla mu rukama kolem krku a vtiskla mu něžný polibek na rty. Zamračil se a zamumlal něco, co znělo podezřele jako patetický pokus, než jí sjel rukama po zádech a vklouzl jí jazykem do úst.

Její tváře zčervenaly. "Draco! Jsme na veřejnosti."

Usmál se. "Ne na dlouho."

"Máš odpočívat."

"Ne, doktor říkal, že se mám - cituji - uklidnit a vyhýbat se stresu." Pokrčil rameny. "Co je lepší způsob, jak se vyhnout stresu, než se vrátit do mého bytu a souložit?"

Zasmála se a protáhla svou ruku jeho. Šli v příjemném tichu po schodech do jeho bytu. Když se odlepila od dveří a otevřela je, sklouzl jí jednou rukou na zadek a druhou na prsa.

"Draco!" utrousila se smíchem. "Aspoň si vezmi svůj lektvar, než se začneš sápat po..."

Slova jí zůstala v ústech. Dracovi se rozšířily oči.

Narcissa Malfoyová vstala z pohovky a střelila po nich mrazivým úsměvem. "Dobrý večer, Draco. Slečno Grangerová."
************
A příští kapitolu se s tímto příběhem rozloučíme 🥺