Hermioně se rozšířily oči a s hlasitým žuchnutím odložila šálek kávy.

"On nás viděl? Proč jsi mi to neřekl hned?"

Pokrčil rameny. "Chtěl jsem se prostě bavit a ono se to nějak zvrtlo a pak jsem na to až do dnešního rána zapomněl."

"Už to mohl říct půlce Weasleyových." Zavrávorala. "Bože, nedovedu si představit, jak to přijmou."

"Slíbil, že to nikomu neřekne," nabídl Draco slabě.

"Podívej, nemám z toho radost, ale budeme to muset probrat někdy jindy. Mám teď trochu krizi s Ronem a Harrym..." "Cože?" zeptal se Draco. Oči se jí rozšířily uvědoměním. "Panebože, co když mi kvůli tomu píšou? Jak jim to vysvětlím?"

"O tom vážně pochybuju. Percy většinou dost drží slovo." Posmíval se. "Kromě toho nevím, proč si děláš starosti s tím, co si budou myslet ostatní. Ve srovnání s Weasleyovou jsi prakticky jeptiška."

"Ron nikdy nespal s Pansy Parkinsonovou. Ale věřím ti, když říkáš, že to Percy nepráskne." Zklamaně zasténala. "Musím jít. Už je půl deváté Ujisti se, že až půjdeš, zamkneš."

Tupě přikývl. Nechala ho tady v prázdném bytě s volnou rukou, aby si dělal, co se mu zlíbí, a věřila mu, že bude hlídat dveře? Nechat ho tam, kam může kdykoli vejít Ginny Weasleyová nebo Potter a uvidět ho?

V jistém smyslu se mu ta představa líbila - šokovat ty dva pitomce během pátečního ranního pokusu o soulož...

Ještě pořád si bláznivě psala na mobilu, zamumlala něco o tom, že si s ním promluví později, obula si boty a kabát a spěchala ze dveří. Ty se s hlasitým žuchnutím zavřely.

Nalil si zbytek kávy z jejího malého hrnku a vypil ji, úplně nahý v kuchyni, než se odpotácel do sprchy. Jistě, pokud ho nechala nahého ve svém bytě, nebyla rozhodnutá s ním skoncovat.

Nebo ne?

********

Hermiona vešla do Percyho kanceláře a naposledy se podívala na svůj mobil. Proč se najednou stala mezi chlapci tak oblíbenou, když ne kvůli tomu, že objevili jejího nerozumného partnera na soulož?

Harry, 22:43 Hermiona Opravdu s tebou chci mluvit.

Harry, 5:32 Napiš mi, až budeš vzhůru - chci vědět, jestli jsi v pořádku.

Ron, 6:55 Hermiono, jsi vzhůru?

Ron, 6:57 proč mi neodpovídáš na zprávy?

Ron, 7:01 ok, fajn, odepiš mi, jdu spát.

Harry, 8:18 dostáváš moje zprávy? Můžeme jít dneska na oběd?

Ron, 9:02 Proč jsi stále neodepsala?

Odložila telefon a posadila se naproti Percymu, cítila, jak jí pod jeho upřeným pohledem plápolá tvář. Od jejího příchodu jí třikrát nabídl šálek čaje a zdálo se, že dvakrát zakopl o její jméno.

"Takže, ehm, jasně. Proč že jsme tady?" Percy zamumlal. "Netopýří stanoviště. Co to bylo s těmi netopýřími stanovišti?"

"Zavedení systému správních peněžitých trestů za jejich rušení," odsekla. "Jak jsem stanovila v programu."

"Netopýři. Správně. AMP." Zadíval se na její košili. "To je opravdu zajímavá barva košile. Zelená. Je nová?"

Hermiona vykulila oči. "Proboha, Percy. Vím, že o mně a Dracovi víš, tak ze sebe vysyp, na co se mě chceš zeptat, jinak tuhle schůzku nikdy nedokončíme."

"Oh... to nic není... Jen jsem ti chtěl říct, že mi nevadí, že jsi s Malfoyem... když ho znám tak, jak ho znám teď..." zamumlal. "Takže ta věc s netopýrem. Opravdu na tom musíme zapracovat. Dal bych to Malfoyovi, aby na tom zapracoval, ale on odjíždí, takže nemá smysl, aby se pouštěl do něčeho, co nebude moct dokončit."

Malfoy odjíždí? Ta zpráva Hermionu zasáhla jako tuna cihel. Proč se o tom nezmínil? Byla si jistá - naprosto, naprosto jistá -, že po včerejší noci chce něco víc než jen nezávaznou soulož. Malfoy byl stejně neurotický a potlačovaný jako kdokoli, koho znala, takže na něj netlačila, ne poté, co se jí svěřil se svými pochybnostmi ohledně války.

Tupě na Percyho zírala a nevěděla, co říct.

"Ach, bohové, nemůžu ti lhát, Hermiono. Jsi prostě příliš chytrá - a já jsem příliš průhledný." Percy si povzdechl. "Dobrá, přiznávám se. Harrymu jsem to omylem řekl. Nebyla to moje chyba - on to uhodl!"

Její obavy o Percyho přiznání rázem odsunulo stranou. Věděli to.

"Percy, co přesně jsi Harrymu řekl?" zeptala se a ostře vyslovovala každé slovo.

"No... jen to, že jste se s Malfoyem v podstatě pár týdnů tak nějak scházeli..."

"Ach, Bože." Zavrávorala. "Bude si myslet, že jsem se zbláznila."

"Ne, ne! Řekl jsem mu, že se Malfoyovi líbíš."

"Malfoy ti řekl, že se mu líbím?" zeptala se.

"Ne tak docela." Percy zavrtěl hlavou. "Harry mi nevěřil a myslí si, že Malfoy něco kuje, což je podle mě pitomost. Je příliš vznětlivý - trochu víc Black než Malfoy, jestli mi rozumíš."

Rozčileně odhodila složku. "Ach, Percy, vyřiď si tu věc s netopýrem sám. Musím jít - předpokládám, že Harry už šel a řekl to Ronovi. Ron mi píše celé dopoledne. A jestli to řekl Ronovi... kdo ví, co Ron udělá Dracovi. Musím najít kluky."

"To si nemyslím... Ron včera večer ani nebyl doma," odpověděl Percy.

Ale to už Hermiona vyběhla z jeho kanceláře.

********

Malfoy se podíval do zrcadla ve své kanceláři. Vykouzlil si oblečení z předchozího dne - snad si nikdo nevšimne, že vypadá úplně stejně, jen má novou modrou barvu.

Percy se zastavil před svou kabinou. "Je hezké, že ses dnes ráno rozhodl objevit, Malfoyi. Už je skoro deset."

"Měl jsem dlouhou noc," zamumlal, "a pozdní ráno, protože jsem musel někomu vysvětlovat, že jsi nás viděl spolu."

Percy se zamračil. " To jsem pochopil. Podívej se na to. Musím tě varovat. Předpokládám, že Ron je zase svobodný."

"Copak nestačil nechtěný bastard, aby se s Kadeřnickou královnou z Belfastu stmelil svazkem manželským? Barevně mě to šokuje."

"Šmarjá, Malfoyi. Přišla o dítě. Zjistil jsem to před pěti minutami."

Malfoy pocítil záchvěv nezvyklého pocitu viny. "Ach... promiň, kámo."

"To je v pořádku. Neměl jsi to vědět. I když to říkám nerad, je to trochu úleva." Odmlčel se. "Přesto si myslím, že o tobě a Hermioně ví. A vsadil bych se o padesát galeonů, že už se snaží naplánovat, jak se k ní vrátit."

"Proč mi to říkáš, Percy?"

"Na to, jak jsi chytrý, jsi někdy neuvěřitelně hloupý." Percy si povzdechl. "Ani jsi Hermioně neřekl, že se ti líbí. Myslíš, že se spokojí s tím, že tě bude každých pár dní píchat?"

"Ne, myslím, že nebude." Malfoy se odmlčel a prohrábl si khaki skvrnu na kalhotách, kde kouzlo nedrželo. "Nemá zájem o nic víc se mnou."

"Jsi si jistý, Draco? Protože dnes ráno, když jsme spolu mluvili, vypadala, že má o tebe docela strach. Prostě o tom přemýšlej, protože jinak skončí nešťastná s Ronem a ty budeš nešťastný sám."

Draco vykulil oči. "Díky za důvěru, Perci."

Percy se na přítele zamračil a odkráčel zpátky do své kanceláře. Percy nějak způsobil, že se Malfoy cítil méně schopný mluvit s Grangerovou. Co by jí asi tak řekl? Co by jí mohl nabídnout, jakou by mohli mít budoucnost? Zvlášť když za ní neustále běhal její malý Romeo z dětství, Zrzavá lasička?

Povzdechl si a rozhodl se, že stráví den čtením denního věštce, pitím čaje a předstíráním práce.

Tedy až do chvíle, kdy uslyšel klapání podpatků a vůni fialového parfému. Nemusel ani zvedat oči, aby zjistil, kdo stojí ve dveřích.

"Tak tady pracuješ." Z matčina hlasu kapalo opovržení. "To je hrozné."

"Matko." Postavil se na pozdrav. "Mohu vám pomoci?"

"Předpokládám, že ano. Pojďme se projít."

"Nemůžu. Pracuji."

"Mluvil jsem s tvým... nadřízeným... chlapcem Weasleyovým. Došli jsme s ním k dohodě, že budeš po zbytek dopoledne nepřítomen." Přitáhla si kašmírový plášť blíž k ramenům. "Pojď."

********

Seděli v La Poule Aux OEufs D'Or, která sice technicky vzato otevírala až v jedenáct, ale madam Malfoyová a její syn tam mohli vstoupit sami. Draco si objednal čaj, jeho matka "to nejsušší a nejchladnější Chardonnay, které máte v nabídce". Snažil se udržet zamračený výraz na rtech; ale i to bylo známkou jeho rostoucí měšťácké citlivosti. Starší čistokrevní si nemysleli nic o tom, že by ráno začínali mírou sherry nebo brzký oběd sklenkou vína.

"Takže ses vrátila z Paříže dřív?" zeptal se rozpačitě.

Počkala, až číšník opustí její sklenici s vínem, jemně se napila, odložila sklenici a přimhouřila na něj své ledově modré oči. "Myslíš si, že jsem blázen, Draco?"

Zadíval se do svého šálku. "Myslel jsem si, že mě neuvidíš, když pojedu do Paříže o něco dřív."

"Ach ano, když mě přátelé upozornili, že se po Paříži zřejmě potuluje dvojník mého syna, s nějakou trolkou." Odmlčela se. "Až dosud jsem si nebyla úplně jistá, že jsi to ty, takže ti děkuji, že jsi mi to potvrdil, aniž bych se musela ptát."

"Ona není trolka, matko," vyhrkl.

"Ale rozhodně se tak obléká. A nepopírej, že jsi...." Odmlčela se a Draco musel potlačit zachrčení. " Cherry mi řekla, že sis minulý týden objednala do bytu dvě snídaně, čaj a kávu. Ani tu hnědou, teplou vodu nemáš rád. Včera večer a dnes ráno jsem se ti pokusil poslat do bytu dopis a sova se mi vrátila bez odpovědi." "A co ty?" zeptal se.

"Mohl jsem pracovat dlouho do noci. Nebo hodně jíst. Nebo jsem měl Goyla na snídani."

"Nejsem hloupá." Podívala se z okna. "Věděla jsem, že ten večer, kdy jsi přišel na večeři, bylo něco špatně. Věděla jsem, že se s někým scházíš. Věděla jsem, že to musí být někdo nevhodný, ale nenapadlo mě, jak moc nevhodný. Rozhodně nemůžeš čekat, že to bude pokračovat, a chci, abys mi slíbil, že to dnes ukončíš. Jak jinak chceš někdy uzavřít slušné manželství?"

Draco nebyl z těch, kdo by si lhal. Věděl, že tahle věc s Grangerovou nejspíš nějak skončí - buď kvůli její nevhodnosti, nebo prostě vyšumí, nebo z nějakého jiného důvodu. Ale také si byl zcela jistý, že už nechce budoucnost, kterou měl naplnit. Netušil, jak by se jeho budoucnost měla odehrát - ale chtěl se rozhodnout sám a ne slepě následovat tradice.

Přesto bylo děsivé odmítnout všechno, co ho učili.

Snažil se znít sebejistě, když odpovídal: "Ne."

"Ne?" Matka si netrpělivě povzdechla a polkla poslední zbytek vína. "Proboha, Draco. Je to jen nějaká mudlovská šmejdka."

"Neříkej jí tak," zazubil se. "Jmenuje se Hermiona."

Ztuhla. Její kontrolovaná, chladná fasáda se rozplynula. Čelist jí poklesla a z rudě zbarvených rtů jí unikl dech.

"Co jsi to právě řekl?" zašeptala. "Hermiona Grangerová?"

Draco si uvědomil, že se zbytečně odhalil. Matka neznala totožnost jeho milenky, jen věděla, že se stýká s nějakým neznámým mudlou.

"Ona je důvodem naší zkázy! Svědčila proti tvému otci! Jak jsi mohl, Draco?"

Uvědomil si, že se jí třesou ruce. Sáhla do kabátu, vytáhla kapesník a přitiskla si ho na tvář.

"Ty se ani necítíš provinile, že ne?" zašeptala.

Ze rtů jí unikl vzlyk a ona ho utlumila kapesníkem. Chvíli na něj hleděla, jako by na podlaze jídelny zahlédla hmyz. Náhle vstala a utekla z restaurace.

Draco si povzdechl. Říct, že to nedopadlo dobře, bylo slabé slovo. Nechal hrst galeonů na zaplacení účtu a vyklouzl ven.

********

Hermiona se posadila do kavárny Costa Coffee se sendvičem s lososem a sýrem. O chvíli později spatřila Harryho za skleněným oknem. Zamával na ni a poté, co si vzal svůj vlastní salát, se k ní připojil.

"Hermiono. Mám pocit, jako bychom se neviděli celou věčnost. Jsem rád, že jsi souhlasila s obědem."

"Ještě to není ani týden," odpověděla a čekala, kdy to na ni vybalí.

"Dobře... teď si nedělej starosti, ale chtěl jsem s tebou o něčem mluvit." Pohrával si s balíčkem smetany do kávy. "Nejsem si jistý, jak začít. Mluvil jsem s Percym a ten se zmínil, že si myslí, že se možná vídáš s někým novým..."

V tu chvíli už Hermiona ztratila asi všechnu trpělivost, kterou měla. Věděla, že se bude zlobit, ale nejlepší bylo s tím prostě vyjít ven.

"Jestli jde o to, jestli jsme se s Dracem dali dohromady, tak ti ušetřím čas. Je to pravda. Ne, nemyslím si, že chystá nějaké nekalé spiknutí - je v tom příliš mnoho čistokrevné neurózy, než aby to bylo falešné. Ne, nejsem pod zakázanou kletbou, a ano, vlastně se mi docela líbí."

Při tomto prohlášení se Harrymu rozšířily oči. Chvíli mlčel, aby strávil, co řekla.

"Tak to jsi asi rozhodnutá. Asi by mě to nemělo překvapovat. Vždycky jsi byl shovívavější než my všichni dohromady." Prohlížel si ji přes šálek kávy. "Předpokládám, že sis to všechno promyslela."

"To bych rozhodně neřekla. Někdy mám pocit, že jsem se trochu utrhla ze řetězu a vůbec netuším, co dělám." Nervózně se usmála. "Jestli se to všechno zvrtne, můžeš být první, kdo řekne, že jsem ti to říkal."

Harry jí úsměv oplatil. "Neříkám, že se mýlíš, Hermiono. Jen jsem měl obavy. Dokud jsi šťastná a on se k tobě chová dobře, jsem šťastný i já. A pokud se k tobě bude chovat špatně - no, pocítí špatný konec mé hůlky."

Hermiona se zasmála a cítila, jak jí prochází záplava úlevy. "Věděla jsem, že existuje důvod, proč jsme nejlepší kamarádi. A teď mi řekni - co přesně jsi o tom Ronovi řekl?"

Jeho čelo se svraštilo. "Ronovi? Nic. Včera jsem byl na večeři u Weasleyových. Ve středu tak nějak zmizel a nikdo z nás o něm neslyšel až do dnešních pěti, šesti hodin ráno."

Hermiona zachytila v Harryho hlase zaváhání. "Co se stalo?"

"Levandule ve středu přišla o dítě. Rozhodli se, že se rozejdou, a ona je podle všeho na cestě zpátky do Belfastu."

"Aha." Najednou pocítila příval viny za jeho ignorované esemesky. "Je mi ho tak líto - možná bychom ho dnes večer měli vzít ven, jen my tři, jako za starých časů."

"Nebo... možná ne..." Harry si ze salátu vybral chilli papričku. "On má představu, že se k němu vrátíš."

Hermiona nevěřícně zvedla jedno obočí. Harry pokrčil rameny, jako by říkal, víš, jaký je, a dál jedl svůj salát.

********

Malfoy se hodlal odpotácet zpátky do své kóje a stále myslel na matčin zrazený výraz a její potlačovaný vzlyk. Místo toho se však vydal k Hermionině stolu. Najednou jí chtěl ze všeho nejvíc říct o tom, co se stalo s matkou. Možná by mu dokonce nabídla objetí, nebo kdyby měl štěstí, tak i soulož.

Když procházel oddělením kouzelných tvorů, zdálo se mu, že zahlédl těžšího, zanedbaně vypadajícího Ronalda Weasleyho, jak nastupuje do výtahu. Ale byl tam jen chvíli, když se dveře zavřely. Projela jím úzkost - určitě se Hermiona tak rychle nepřestěhovala ke svému ušmudlanému bývalému?

Když se dostal do její kanceláře, našel ji požehnaně prázdnou, ale s novou výzdobou. Z plastové vázy se na něj vysypala kytice půl tuctu zvadlých karafiátů. Vypadala jako laciné laskavce, které viděl prodávat před benzinovými pumpami v Paříži.

Vedle ní byl na kusu papíru z koše na tříděný odpad narychlo načmáraný vzkaz.

Hermiono, ZAVOLEJ MI xoxo Ron.

Ucukl. Jistě by se Hermiona ani s ohledem na jejich společnou minulost nenechala uchvátit kyticí z benzínky a přáníčkem z odpadkového koše?

Najednou si uvědomil, jak moc se flákal. Dokonce i Weasleyovi se při pokusu dvořit se Grangerové podařil - pravda, mizerný - dárek. Dokonce se mu ani nepodařilo úspěšně koupit jí večeři.

Jestli si Weasley myslel, že vyhraje, tak si přišel na další věc. Malfoy se s novým odhodláním vydal z Hermioniny kanceláře.

*******
Že by se nám blížila #avadanáhodou? Blížíme se pomalu do finále, vážení