Když přišel do práce, Percy už tam byl. Oči se mu rozšířily, když Malfoy vešel přesně v 7:55.

"Trochu brzy, co, princezno?" Percy si od dveří odfrkl.

Draco se zamračil. "Co to má znamenat?"

"Znamená to, že jsi rozmazlený a že je na tobě vidět, že sis vždycky mohl lehnout... zvlášť když jsi byl jedináček."

"Uf, dovedu si představit tu hrůzu, kterou jsi měl, když ses probudil k Lasičce, Weaseleyové nebo delikventovi, který vyrábí petardy." Malfoy se zavrtěl. "Já jen... potřeboval jsem se dostat ven, víš? Práce mi připadala jako dobré místo k útěku."

Percy soucitně přikývl, jeho dřívější škádlení zmizelo. "Chápu tě, kamaráde. Žít sám není nikdy tak příjemné."

Na okamžik ztuhl; na chvíli zapomněl na svůj dobře zařízený malý byt nedaleko Grangerova domu. "Jasně, ano."

Percy si ho chvíli prohlížel. Draco si uvědomil, že jeho nestřežené reakce vzbudily Percyho zvědavost, a tak už nic neřekl. Po chvíli pátravého pohledu se Percy otočil a zamířil zpátky do své kanceláře.

"Hej, Malfoyi, doufal jsem, že bys mi dnes mohl odpovědět na pár dopisů. Řeším jednu malou rodinnou krizi," zavolal Percy ze své kanceláře. "Nejspíš budu celý den zavřený."

"Cože, to si Lasička našel nějakou jinou blbku, kterou by mohl zbouchnout?" Malfoy se ozval, když prohledával ranní korespondenci.

"Oh, velmi zábavné, Malfoyi." Percy si povzdechl. "Ne, Ronald si vzal do hlavy, že Hermiona chodí s někým novým."

Draco ztuhl, dopis držel v ruce a oči měl vytřeštěné. Tiše se pomodlil a poděkoval, že ho Percy v tomhle úhlu nevidí.

"Malfoyi? Jsi tam ještě?" Percy se po chvíli zeptal.

"Ach... ano. Právě vidím, jak přichází jedna ze sekretářek."

Hodil korespondenci zpátky na tác, pak se odšoural do Percyho kanceláře a zavřel za sebou dveře.

"Dobrý nápad. Nevadí mi, když před tebou trochu provětrám své špinavé prádlo, ale nerad bych, aby to do zítřka probíraly všechny sekretářky," řekl Percy.

Malfoy seděl v křesle naproti svému šéfovi s vyčkávavým výrazem ve tváři.

"Překvapuje mě, že tě zajímají Ronaldovy strasti," poznamenal Percy lehce. "Snad toho nechceš využít k tomu, aby sis z něj dělal legraci, že ne?"

"Lasičku nikdy nevídám a ani nechci," odpověděl Draco upjatě. "Došlo mi, že jsme přátelé. Vyslechl sis mé problémy s Astorií..."

"To je pravda." Percyho mobil zavibroval a on k němu gestem ukázal na bok svého stolu. "Ron mi píše celé dopoledne. Harry si zřejmě myslí, že Hermiona chodí s někým novým, a napsal Ronovi, že to mezi nimi definitivně skončilo."

"Proč by si to Potter myslel?" Malfoy se zarazil nad tím, jak jeho vlastní hlas zněl rezavě.

"Že chodí s někým novým? Nemám tušení, ale ti dva se znají lépe než kdokoli jiný. Nejspíš má s ní pravdu." Percy pokrčil rameny. "Takže Ron obesílá půlku ministerstva a snaží se zjistit jméno svého soka. Podle všeho je to Goldstein."

"Goldstein?!" Draco cítil, jak mu obočí vystřeluje do vlasů. "Proč zrovna on?"

"No, já nevím. Grangerová si vždycky myslela, že Goldstein je roztomilý. A pracuje pro nějakou důlní společnost, která vždycky spolupracuje s Hermioniným oddělením, aby získala povolení k ochraně životního prostředí. Pracují spolu docela často, dokonce se s ní dneska sejde na obědě."

"Opravdu?" Malfoy zaťal zuby. "Jak milé."

"Pro Rona to není." Percy zavrtěl hlavou. "Člověk by si myslel, že už se to naučil. Podívej se na tuhle otázku, kterou mi právě napsal: ' Myslíš si, že bude Hermiona naštvaná, když přijdu na ten oběd do stejné restaurace? '. Chci říct, že bych mu vážně neměl říkat, že stalking je špatný nápad."

"Tady nejde o Ronovu hloupost - no ano, jde, ale ne o jeho akademickou hloupost," odsekl Percy. "Tohle není po rozchodu normální."

Malfoy se zamračil. "Nemyslím si, že H... Grangerová chodila s Anthonym Goldsteinem. Nevypadá na její typ."

Percy zvedl hlavu od mobilu. Zamračil se na Malfoye.

"Ty Hermionu neznáš."

Draco cítil, jak se mu tvář dusí horkem, a chvíli mu trvalo, než vymyslel vhodnou odpověď. "Možná ne, ale vím, že ženy nechtějí přecházet od jednoho kurevského přítele k druhému."

Percy se na něj dlouho díval a pak si odfrkl. "V tom máš pravdu, Malfoyi."

"Ach... Radši se vrátím k práci. Přesně v pět musím odejít... matka pořádá v rodinném domě večírek a já jsem očekáván."

"Myslel jsem, že nesnášíš Wiltshire." Percy svraštil čelo.

"Ehm... jo, ale nemůžu pokaždé vynechat." Malfoyova slova ze sebe sypal rychle a nervózně. "Já prostě... ehm... půjdu. Dej mi vědět, kdyby sis chtěl ještě popovídat."

Prakticky utekl z Percyho kanceláře. Percy navzdory své zálibě v nabubřelosti nebyl tak společensky slepý jako někteří jiní. Percy věděl, že s jeho přešlechtěným neurotickým přítelem není něco v pořádku, a přestože měl pocit, že má všechny kousky skládačky, Percy si to stále nemohl dát dohromady.

—————-

Malfoy si zabořil bradu do vlněného kabátu, když kráčel Brumbálovou pamětní uličkou. Připadal si jako blázen; když odcházel z kanceláře, říkal si, že si jen zajdu na čaj a koláček; je mi jedno, jestli si Grangerová vyrazila do nechutně romantického francouzského bistra s tou děvkou Goldsteinem.

Až na to, že jeho oblíbená čajovna se nacházela v Příčné ulici, nikde poblíž francouzské restaurace. Jak ho nohy hnaly špatným směrem, přesvědčoval sám sebe, že si jen potřebuje protáhnout nohy. Skoro tomu věřil, i když se zastavil na druhé straně ulice před bistrem a podíval se do širokých skleněných výloh.

Byla tam. Byla krásná, jako ozdoba zarámovaná ve výloze. Goldstein byl přešlechtěný, oblek měl příliš těsný a vypadal jako umaštěný prodavač použitých košťat. Odporné. Smáli se spolu. Vypadala šťastně a usrkávala z velkorysé sklenice červeného vína.

Draco ucítil v krku nevolnost. Bez čaje a koláčku se otočil a spěchal zpátky do kanceláře.

——————-

Malfoy odešel o půl páté. Zdálo se, že se nad ním Percy celé odpoledne vznáší a klade mu příliš mnoho "znepokojivých otázek". Jsi v pořádku, Malfoyi? Vypadáš mizerně, jsi si jistý? Ani sis nevzal svůj čaj a koláček.

Bylo to znepokojivé; znamenalo to, že bezcitná Malfoyova fasáda zklamala. Kvůli mudlovské krvi.

Otřásl se, když se vydal ke východu. Rozhodně potřeboval jít domů. Město - a jeho liberální myšlenky - mu skrytě pronikaly do psychiky. Zpátky ve Wiltshiru by byl zase mezi svými a všechny ty znepokojivé myšlenky by se rozplynuly. Zase by se cítil normálně.

"Malfoy Manor," zformuloval jasně.

Ozvalo se zelené světlo a o chvíli později už stál ve vstupní hale.

"Matko?"

Zaslechl šustění matčiny hedvábné spodničky, následované ostrým zvukem podpatků na mramoru. Když vstoupila do haly, nesl se s ní oblak fialového parfému.

Byl mu povědomý a hřejivý. Tohle místo se nikdy nezměnilo - ani zvuky, ani vůně - až na pár vrásek na matčině tváři a trochu víc odřených podlah.

"Nevěděla jsem, že přijdeš, miláčku. Proč jsi mi nenapsala? Nemám dost prostírání."

"Promiň, mami, nechtěla jsem tě obtěžovat. Večeři si můžu vzít do svého pokoje."

"Nebuď hloupý. Cherry bude potřebovat jen pár minut. Můžeš si jít dát s pány brandy - myslím, že už jsi dost starý na to, abychom ti mohli věřit." Odmlčela se a čelo se jí svraštilo. "Je ti dobře? Vypadáš nějak bíle."

"Je mi dobře. Jen se osvěžím a za chvíli se k vám všem připojím."

Matka přikývla a stále se tvářila neurčitě znepokojeně. Draco se navzdory důvěrné známosti domova svého dětství stále cítil na hraně. Zamířil nahoru po schodech a snažil se myslet spíš na své večerní oblečení než na Grangerovou a Goldsteina.

——————-

Draco měl problém poslouchat. Seděl vedle staré madam Bulstrodeové - babičky, ne matky - a byl k ní žalostně nevšímavý. Samozřejmě ne záměrně, ale dopustil se několika faux pas. Jako gentleman vedle madam Bulstrodeové by jí měl odsunout židli a zapojit ji do rozhovoru; rozptýlený neudělal ani jedno, ani druhé.

Ucítil matčin tázavý pohled z čela stolu, ale nevzhlédl, aby se s ním setkal.

Během chodu sorbetu si uvědomil, že madam Parkinsonová mluví o něm - ne přímo, ale tím tupým způsobem, který je běžný u čistokrevných.

"...tak ráda, že se moje Pansy v osmnácti vdala. Ta nedávná móda pozdních sňatků je cizí myšlenka, importovaná zvenčí. Může vést jen k padlým ženám a nešťastným starým mládencům."

Draco ignoroval upřené pohledy, které na něj vrhali ostatní lidé kolem stolu - kromě, jak bolestně zaznamenal, nadějného pohledu zaftigrované šestnáctileté Harrietty Bulstrodeové.

"Ano, Millicent se na stěhování do Walesu moc těší, i když mi bude strašně chybět." Madam Parkinsonová se napila klaretu. "Mladý Upjohn je skvělý mladý muž. Jsme docela rádi."

Draco sklopil hlavu, aby skryl překvapení; neuvědomil si, že se Millie vdává. Předpokládal, že brzy dostane pozvánku. A na Davida Upjohna! Tomu chlapci bylo teprve sedmnáct a už měl pověst zvrhlíka. Ale jeho krevní linie byla čistá jako čerstvě napadaný sníh. Na tom jediném záleželo; pocítil záblesk nezvyklé lítosti nad ubohou Millie. Nebyla hezká, ale byla dost bystrá a ke svým přátelům laskavá. Uvědomila si snad, že je obětním beránkem?

"Mladý pan Upjohn má starší sestru, která je svobodná," pokračovala madam Bulstrodeová. "Myslím, že je jí už dvacet let - její snoubenec zahynul během té velké tragédie."

"Ano, já vím - je to moje sestřenice z druhého kolena," odpověděla madam Malfoyová a zadívala se na svého syna. "Jak pokračují opravy Bulstrodského opatství?" "Dobře," odpověděla.

Draco poznal, že se ho matka snaží zachránit, a byl jí za to vděčný. Madam Bulstrodeová zapomněla na svatby a zásnuby a místo toho si začala hlasitě stěžovat na odbor stavebních povolení ministerstva.

—————-

Po večeři musel Draco hodinu konverzovat a popíjet brandy s muži - kdyby to bylo o hodinu méně, vypadal by nezdvořile -, ale při první příležitosti se omluvil. Slyšel dámy ve vedlejším pokoji; jedna z nich hrála na klavír. Usoudil, že je to Harrietta - ta dívka zjevně lovila manžela.

Když Draco zamířil ke schodům, zaslechl rozhovor zevnitř toalety. Madam Parkinsonová a matka, pomyslel si, drbou jako obvykle. Zastavil se na schodišti a odposlouchával, aniž by se cítil provinile.

"Pansy je někdy trochu nevděčná. Vždycky byla - asi za to můžu já, Cissy. Vždycky jsem ji rozmazloval."

"Ne, ne, nebuď hloupá, Forsythie. Je to pochopitelné. Je v cizí zemi, s malým dítětem a byla dost naivní na to, aby si myslela, že si její manžel nevezme milenku." Matka si zhluboka povzdechla. "Doufám, že jsi jí dala jasně najevo, že svého manžela nemůže opustit. Představ si ten skandál! Žádný dobrý člověk by se s ní nespojil. A co její syn? Přece si nemůže myslet, že by jí manžel dovolil přivést jeho dědice zpět do Anglie."

Chvíli bylo ticho, než madam Parkinsonová začala mluvit; její hlas zněl vzhledem k temnému tématu nepřirozeně vesele.

"Samozřejmě že by to neudělal. I když nemohu říct, že bych byla ráda, že je můj vnuk vychováván v tom militaristickém pruském stylu - mladí muži se tam prostě nenaučí bezvadným způsobům, kterých si v Anglii ceníme." Parkinson si odfrkl. "Uznávám, že Draco dnes večer nebyl zrovna nejlepším příkladem anglického chování."

"Proboha, to nebyl, že ne?"

"S tím si nedělej starosti, Cissy. Draco se obvykle chová jako gentleman. Nejspíš za to může ta práce, do které musí chodit." "Být mezi takovými lidmi, v takovém špinavém prostředí, bez lidí, jako jsme my... je nejspíš v obrovském stresu."

Jeho matka chvíli neodpovídala. "Možná... Každopádně, Forsythie, měli bychom se vrátit k dámám. Zdá se, že mladá slečna Bulstrodeová prozatím přestala hrát Mozarta."

Draco vyběhl nahoru.

——————-

Někdo tiše zaklepal na dveře ložnice.

"Pojď dál."

Vešla Dracova matka v županu, natáčkách a pantoflích. Všiml si, že její noční kosmetický režim zůstává stále stejný jako v jeho dětství. Přešla přes pokoj a posadila se na okraj jeho postele. Ležel na peřině, plně oblečený a zíral do stropu.

"Co se děje, miláčku?"

"Nic." Při jejím pochybovačném pohledu si povzdechl. "Není to nic, s čím by sis měla dělat starosti. Jsem v pořádku."

"Očividně nejsi v pořádku. Takhle rozčileného jsem tě neviděla od chvíle, kdy tě Pansy podvedla s hrabětem von Schmetterlingem."

Ucukl při tom; matka byla vždycky vnímavá. Dokonce i teď, když o té věci s Grangerovou nic nevěděla, se trefila přesně.

"Můžeš mi to říct, Draco. Můžeš mi říct cokoli."

Zaťal zuby. "Matko, nebuď směšná. Nemůžu ti říct všechno. Jsem dospělý muž a jako skoro všichni dospělí muži se nechovám vždycky tak, jak bych měl."

"Pochybuji, že bys mě šokoval. Nikdy jsi nebyl tak špatný." Odmlčela se. "Zdálo se, že tě zpráva o Millicentině svatbě velmi rozrušila."

Vypustil ze sebe tiché zavrčení. "Všichni plánují, že se po hlavě vrhne do nešťastného domluveného manželství. Je mi jí líto."

Narcissa přikývla. "Mě taky."

Draco trhl hlavou směrem k matce, obočí mu vystřelilo do vlasů. Narcissiny rty se stáhly do pobaveného poloúsměvu.

"To tě překvapuje? Nejsem bezcitná, Draco. Kdysi jsem byla mladá. Vzpomínám si, jak na mé přátele tlačili, aby se zasnoubili. Čistokrevní nejsou jako mudlorození, Draco. Na své děti máme vysoké - a někdy i náročné - nároky. Není to beznadějné - až se Millie vdá a bude mít dědice, bude mít mnohem větší svobodu."

"Chceš říct, že může mít milence," vyplivl poslední slovo jako nadávku.

"Není to lepší než celoživotní samota?" zeptala se tiše a odhrnula mu z tváře pramen světlých vlasů.

"Takoví jste s otcem nikdy nebyli," odpověděl s hlasem plným malicherností. "Mohla sis vybrat, koho jsi chtěla."

Narciska se zádumčivě usmála. "To je pravda, Draco, ale my jsme byli spíš výjimkou než pravidlem. Já i Bella jsme se zamilovaly do vhodných manželů. Rodiče nám umožnili být relativně nezávislé a my s Luciusem jsme nikdy nelitovali žádného z těch třiadvaceti let, které jsme spolu prožili."

Chvíli ho pozorovala a její pohled byl až nechutně lítostivý.

"Nikdy bych ti neudělala to, co dělají Millie, miláčku, to přece víš," pokračovala. "Jsi ještě velmi mladý a nevíš, co doopravdy chceš. Ale nikdy jsi mě nezklamal."

Na to nereagoval a ona vstala. Začala se ubírat k jeho dveřím, když na ni zavolal.

"Matko?"

"Ano, Draco?"

"Nechali by tě rodiče takhle samostatnou, kdyby věděli, že Andromeda uteče s mudlorozenou krví?" zeptal se.

Ztuhla. Oči se jí rozšířily a ústa se otevřela, pak zavřela a zase otevřela. "Já... nevím. Pochybuji o tom."

Stála tam jako vyděšená socha mnohem déle, než se Dracovi líbilo. Po minutě zamumlala dobrou noc a spěšně odešla.

Draco přišel domů, aby se vzpamatoval, ale místo toho se cítil ještě víc mimo než ráno. Jako dítě měl na svou rodinu a na rodiny, jako byla ta jejich, nezkreslený pohled. Ale teď byl dospělý a... a co? Nedokázal tu větu dokončit, ani sám pro sebe.

Ucítil ošklivý uzel v žaludku a nutkání utéct. Protože tohle nechtěl. Viděl svou budoucnost, která se před ním rýsovala, nekonečnou směs zmatku, večeří a lovů na lišku se stejnými půltuctem rodin, znovu a znovu, dokud nezemře.

Hodiny ukazovaly 21:55. Rozhodl se, vyskočil z postele, popadl sako a spěchal ke krbu.

—————-

Draco nemohl uvěřit, že to dělá. Připadal si jako idiot.

Percy napsal návod, jak používat mobilní přístroj, který instalovali v kanceláři. Draco prohlásil, že takový odporný kus mudlovské techniky nikdy nepoužije, ať už byl pro použití na ministerstvu vykouzlen jakkoli.

A tady ho používal ani ne sedm týdnů poté... aby se pokusil sbalit mudlorozenou.

Správně, sbalit příjemce. Stiskni nulu. Stiskni číslo, na které chceš volat. Počkej, až to zazvoní. Osoba na druhém konci hovor přijme, nepřijme nebo se přepne na záznamník, kde můžete zanechat nahraný vzkaz, ke kterému se příjemce dostane později.

Draco se podíval na Percyho - jak tomu říkal, Rolo-Hex? Navzdory zlověstnému názvu našel Draco její telefonní číslo - vlastně dvě, na jednom byla uvedena práce, na druhém domov.

Zkusil domů, a když začalo zvonit, málem v panice praštil sluchátkem. Srdce mu bušilo v hrudi. Co když to zvedne Weasleyová nebo Potter? Napadlo ho, že nasadí silný francouzský přízvuk a řekne - oh, it iz ze wrong nomber. Určitě se občas stávalo, že se spletla čísla?

Pak se ozvalo cvaknutí. "Haló?"

Sakra. Nedokázal říct, jestli je to Weasleyová nebo Grangerová - neznělo to ani jako jeden z nich.

"Á, hledám 'Ermionee Grangerovou'."

"Hermiono! Telefon! Myslím, že je to nějaký Arab!"

Aha, takže to byla ta hloupá Weasleyová.

O chvíli později uslyšel její výrazně šéfovský hlas. "Haló? Kdo je to?"

"To jsem já," odpověděl Draco.

"To ti nepomůže," odpověděla zkoumavě.

"To je Malfoy. Draco."

Zmlkla a on téměř slyšel její šok na druhém konci linky.

Pokračoval: "Chci se s tebou dnes večer sejít." "Cože?" zeptala se.

"Aha... je tu trochu problém, víš." Zněla chytře a na okamžik v něm vzplál hněv.

"Proč, máš rande?" vyjel na ni.

Představa té umaštěné blondýny... Anthony-kurva-Goldsteina... mu tančila v hlavě. Byl to typ muže, který nejspíš používal mudlovský tělový sprej Old Spice a plánoval vzít Grangerovou do nějakého podělaného nočního klubu, kde se pije ve zkumavkách.

"Cože? Nebuď hloupý." Dalších pár slov přehnaně zdůraznila a on si najednou uvědomil, že má další lidi, kteří mohou rozhovor zaslechnout. "Dneska večer opravdu nemůžu dělat žádnou práci ze svého bytu, Ahmede. Vím, že je krize, ale mám tu skoro celý famfrpálový tým na pozápasovém večírku - je to dost hlučné - takže jestli trváš na tom, že chceš ten konferenční hovor uskutečnit, jsem tomu otevřená, ale budu muset jít jinam."

Věděl, že by neměl cítit vlnu úlevy, ale bylo mu to jedno. "U mě doma, za dvacet minut. Roh Příčné ulice, byt 201." "Dobře," řekla.

V záplavě adrenalinu zaklapl telefon dřív, než stačila odpovědět.

Nebyla venku s Goldsteinem.

Ve skutečnosti byla na večírku a chystala se odskočit si na rychlovku do jeho bytu.

Cítil se nadšený.
—————-
Draco, Draco nezačínáš náhodou něco cítit? 😂