Já: „Kde to jsem? Ah bože moje hlava."

Mia: „Pěkně ses zřídil."

Já: ...

Mia: „Na tady máš prášek. "

Já:  „Jo dík. Kde to vlastně jsem? "

Mia: „U mě doma. Neboj, neznásilnila jsem tě. I když by ses nejspíš nebránil."

Já: „Jsi fakt divná. Prosím tě o čem jsme se to vlastně bavili? Mám okno."  Nic si nepamatuju.

Mia: „O ničem důležitém. "

Já: „Dobře."

Mia: „Nachystám nám jídlo. "

Já:  „Děkuju, ale to nemusíš."

Mia: „Ne. Ne to je v pohodě. Vždyť si kost a kůže."

Já: „Moc vtipné."

Mia: „Tak polez. "

Já: „No jo pořád."
.
.
.
Já: „Díky bylo to skvělé."

Mia: „Jo, jo. Tady máš moje telefonní číslo a ozvi se. Zas někam vyrazíme. Lépe se poznáme a blá blá blá. "

Já: „Jo...tak ahoj."  Je neskutečně moc divná.