Číšník:  „Máte vybráno? "

James: „Co si dáš? "

Já: „Špagety."   Tvé rty.

James: „Takže a já. Já si dám. Dám, dám, dám lososa s oblohou a prosil bych ještě červené víno. "

Číšník: „Za chvíli vám to přinesu."

James:  „Děkuji. "

Já:  Co si to sakra myslí!

James:  „Děje se něco?"

Já: „Ne. "  

James:  „Notak, co je?"

Já: „Víš... "

Číšník: „Tady to je. Cokoli byste potřeboval, tak stačí říct. "

James: „Ano, děkuji. "

Já:  Tohle je snad už příliš, ne?

Číšník: „Snad vám bude chutnat."

James: „Určitě bude, v takovém nádherném podniku. "

Já:  Jen klid. Jen klid.

Číšník: „Podnik dělají nádherný zákazníci."

Já:  Tak a dost!  „Jamesi? "

James: „Ano?"
.
.
.
James: „Co to do tebe tak vjelo? "

Já: „Ale nic."

James: „Obvykle jsem to já, co začíná takovéto polibky na veřejnosti. "

Já: „Jak naše milá a pozorná obsluha poznamenala, podnik dělají nádherný zákazníci a co je krásnějšího než náš polibek."

James: „Ty žárlíš? "

Já: „Samozřejmě, že ne!  Já se přece velmi rád dívám jak s mým přítelem někdo flirtuje a svléká ho očima!"

James: „Aw, zlato. "

Já: „Co je?"

James: „Moc se mi líbí, když žárlíš. "

Já: „Jen dávám lidem vědět, že jsi můj."

James: „Takže já jsem tvůj?"

Já: „Přesně tak. "