Ben:  „Tak, co líbilo? "

Já: „Moc."

Ben: „Moc jsem si to s tebou užil."

Já: „Už to nemusíš dělat. "

Ben: „Co?"

Já: „Vím, že to neděláš, protože bych se ti líbil. Děláš to, protože jsi můj psycholog a kluci tě o to poprosili. "

Ben: „Jak."

Já: „Nejsem slepý. Vidím jak se díváš na tu sekretářku a jak se ona dívá na tebe."  A taky. Měl jsi falešný úsměv.

Ben: „Omlouvám se. "

Já: „To je dobrý. Ještě je brzo. Pozvi ji někam."   Nechtěný, odporný.

Ben: „Dobře a děkuju. "

Já: „Ahoj."   Tak moc, tak moc to bolí.