Charlie: „Zahraješ mi něco?  "

Já: „Dobře."
.
.
.
Charlie: „Hraješ pořád nádherně. "

Já: ... Co chceš?

Charlie: „Víš, to cos řekl. Musel jsem přemýšlet a já...
Jsem zmatený ale něco, něco k tobě cítím. Pokaždé když tě s ním vidím, chce se mi křičet, že jsi můj. Ať na tebe nešahá a proto...
Proto na tebe mám otázku. Vlastně dvě.
První zní, dáš mi ještě jednu šanci?  A ta druhá, budeš jenom můj? "

Já: „Vždy jsem byl jen tvůj. " Ale budeš ty jen můj?