Postavil se a se značným sebeuspokojením pohlédl na svůj výtvor. Byl dokonalý. Každý okvětní lístek byl mistrně upraven do lahodícího tvaru a vyleštěn do maximální průhlednosti. Všechny stejné, přesto originální. Do všech byl nesmazatelně podepsán. Vybroušená ledová růže byla položena na stoličce, se kterou pracoval. Byla opatřena mrazícím kouzlem. Pracoval s ledem, dlouhé hodiny mu prsty modraly zimou, aby dárek pro matku stihl dokončit včas. Dnes měla narozeniny. Chybělo jediné, seslat na růži kouzlo trvalé odolnosti. Růže měla vydržet navěky. Průhledný, ručně vyráběný skvost s měkkou, namodralou září, která se při styku se slunečním světlem rozlámala na všechny barvy duhy. Trvalo velmi dlouho, než zjistil, jak má okvětní plátky vybrousit, aby lámaly světlo požadovaným efektem. A když růži vytvořil, i s tenkým stonkem, byl na sebe pyšný.

„Loki, jdeš už?" ozval se Thor, jen co rozrazil dveře.

„Thore," procedil Loki, špatně skrývaje svou zlost nad opětovnou ztrátou soukromí, „co mám, u Devíti, udělat pro to, aby ses konečně naučil klepat?"

„Cože?" Thor se zamračil a vešel do Lokiho komnaty. Loki se opatrně zvednul, dávaje pozor, aby nezavadil svým oděvem o stoličku.

„Ale nic," odpověděl s protočením očí. „Asi se budu muset smířit s tím, že jsi ignorant." Otočil se k němu, s nelibostí sleduje, jak si sedá na jeho ustlanou postel. Thor neodpověděl. „Co vlastně chceš?" zeptal se neochotně. Odstoupil od stoličky a sbíral sílu na kouzlo.

„Loki, to je nádherné!" Vymrštil se do stoje a než stihl Loki cokoliv říci nebo udělat, už byl v podřepu před stoličkou a obdivoval broušenou květinu. „Tos dělal sám? Matka bude nadšená."

„Buď opatrný," téměř zakňučel Loki. Nemohl seslat kouzlo, dokud byl Thor vedle květu. Byl to příliš rušivý element. Okolo růže potřeboval alespoň metrový okruh volného prostoru.

„Nevěděl jsem, že umíš takové věci," zašeptal Thor s obdivným výrazem a vzal růži do ruky.

„Ne!" zařval Loki, když se květina po ztrátě kontaktu s mrazícím kouzlem a s dotekem horké kůže boha začala rozpouštět. Thor se rychle snažil položit mistrovský kousek zpět, ale váha květu byla příliš veliká na tenký stonek, nepodepřený mrazícím kouzlem.

„O-omlouvám se," koktal Thor, s hrůzou v očích zíraje, jak se milion kousíčků křehké krásy rozpouští do mechového koberce.

Horší už byl jen pohled zklamání v otcových očích, shlížející na něj ze zlatého trůnu a smutek matky. Nikdy jí neřekl, že jeho pracně vyrobený dar zničil jeho starší bratr.

Loki zuřil. Chladný vztek jím lomcoval neskutečnou intenzitou, protékal jeho žilami s prudkou silou a hrozil, že ho zcela pohltí. Ale nikdo by to nepoznal. Uvnitř hořel, avšak navenek byl ledově klidný. Jediné, co prozrazovalo jeho aktuální rozpoložení, bylo přecházení po místnosti z jednoho rohu do druhého. Svou zlobou by byl schopen celou planetu zničit, ale neudělal to, neboť věděl, že část jeho vzteku je čistě iracionální. A také se zlobil na sebe, což ho ještě více dopalovalo.

Neschopné doktory poslal pryč a sám seděl u Tonyho postele a pokoušel se ho vyléčit. Byl v bezvědomí už tři dny, ale jeho dech teprve nyní konečně zesílil. Jeho kůže zůstávala našedlá, lícní kosti nezdravě ostře vystupovaly z jeho tváří. Potřeboval by oholit a ostříhat a zřejmě i vykoupat, avšak to Loki v plánu dělat neměl.

V prvních dnech myslel, že ho ztratí. Ti stupidní řezníci mu rozřezali zápěstí v horečné snaze odstranit zanícenou tkáň. Zaživa. Ani ho neuspali. V jeho stavu bylo velmi riskantní se o to pokoušet i pod celkovou narkózou, a pokud se vůbec probudí, bude to malý zázrak. Loki na zázraky nevěřil, přesto v něm jeden malý kousek vědomí doufal, že se probere.

Snažil se Tonyho vyléčit pomocí své magie, ale byl nucen si přiznat, že na tohle jeho síly nestačí a to byl jeden z důvodů, proč byl na sebe naštvaný. Když se v mládí vzdělával u Friggy, zajímaly ho především jiné obory a léčení se věnoval jen okrajově. Drobná zranění zvládal, stejně jako nápravu zlomených kostí a další jednoduché úkony. Ale vyléčit infekci nedokázal. Nadával si, že to nechal být, myslel si, že to nebude nikdy potřebovat, byl přece bůh. Jak by se mohli bohové nakazit infekcí? Bylo to stejně nepravděpodobné, jako kdyby měl onemocnět chřipkou. Tyto choroby sužovaly jen smrtelníky. Jenže až příliš bolestně si uvědomoval, že tohoto smrtelníka potřebuje. Jeho inteligence byla nesmírná a jen to, co zjistil za několik týdnů, bylo o mnoho víc, než k čemu se jiní vědci sotva přiblížili. Nedokázali ani určit složení rudy.

Trpělivě proto připravoval všelijaké lektvary a odvary, měnil Tonymu obvazy a snižoval horečku všemi dostupnými prostředky, ke kterým se odvážil. Po lžících mu dával opatrně pít, aby nebyl dehydratovaný. Pro jednou zalitoval, že nejsou na Midgardu, kde by ho mohl svěřit do péče lékařů v nemocnici. Ale zdálo se, že nyní už bude z nejhoršího venku.

Přestal pochodovat, posadil se na okraj postele a vložil mu ruku na čelo. Měl ho suché a horké, ne však tak vařící, jako v předešlých dnech. Ponořil kousek látky do nádoby s vodou, jíž měl neustále připravenou vedle postele na stolku a magií ji ochladil. S pedantskou pečlivostí mu štůček tkaniny přiložil na čelo a jemně mu jej upravil, aby mu nespadl do očí. Zamyslel se a zkontroloval hodiny. Pomalu se blížil čas, aby mu dal další tekutiny.

Loki zívl a protáhl se. Pořádně nespal od toho dne, co našel Tonyho v posteli neschopného vstát. Chvilkama si lehce zdříml, ale chyběl mu pořádný spánek. Krátké chvíle na vyčarovaném křesle mu energii spíše ubíraly. Ale nedovolil si ho opustit na delší dobu, než byla nezbytně nutná.

Očima zabloudil na jeho obvázané zápěstí. Připomnělo mu to, proč je vzteklý. Dozorce, který toto způsobil, nechal zavřít do té špinavé cely, která zapříčinila Tonyho nemoc. Vůbec tam neměl být a už vůbec ne s těžkými rezavými okovy, zařezávající se mu do kůže. Zavrčel. Dával si na čas, než vynese rozsudek nad jeho proviněním. Vzhledem k únavě nebyl schopný dostatečně racionálně uvažovat. Nejradši by ho nechal rozčtvrtit, ale tyto středověké metody se mu zrovna dvakrát nezamlouvaly. Chtělo to něco rafinovanějšího, něco, co si bude velmi dobře pamatovat a bude to výstraha pro všechny další opovážlivce...

Koutkem oka zahlédl pohyb a stočil pohled k muži. Přivítal ho zmatený pohled oříškové hnědi. Tonyho oči se chvěly, mrkal, aby zahnal únavu a překvapení.

„Tak ses konečně probudil," pronesl nevzrušeným hlasem a spojil ruce v klíně.

Krásné pondělní ráno!

Báli jste se o Tonyho? Naštěstí se probudil, ale vydrží to? Nebo mu bude tak špatně, že zase upadne do bezvědomí?

A mimochodem, co si myslíte o těch situacích, kde se odehrávají Lokiho vzpomínky? Napadá vás, jaký to může mít význam? Jsem zvědavá na vaše komentáře!

Užijte si dnešní pálení čarodějnic a dávejte na sebe pozor. Těším se zase na příští pondělí.

Womi