Tony se cítil tak mizerně, jak mu nikdy nebylo ani při nejhorší kocovině. Třeštící hlava mu způsobovala rozmazané vidění a při sebemenším pohybu odolával nutkání zvracet. Svět se s ním točil v širokých kruzích a podlaha se mu vysmívala, neboť před jeho chabými pokusy se postavit uhýbala. Příšerná bodavá bolest vycházela z jeho oteklých zápěstí, zakusovala se po pažích výše a vystřelovala až k ramenům, znemožňující mu téměř nic dělat. Jednoduché pokrčení prstů mu způsobovalo zatmění před očima.

Během třech týdnů, co se snažil pro Lokiho pracovat podle jeho požadavků, chodil pravidelně na ošetřovnu, kde mu zápěstí vyčistili, namazali páchnoucí mastí a opět ovázali, avšak zdálo se, že místo, aby mu to pomáhalo, zánět se posouval dále do těla. Loki, nepravidelně docházející na kontrolu jeho počínání, byl netrpělivý a podrážděný, Tony však neměl možnost práci Daina urychlit. Analýza vzorku rudy byla ukončena a nahradily ji výpočty, mající zjistit nejlepší kombinaci s dalšími látkami pro zvýšení odolnosti.

Některé prvky obsažené v rudě byly pro Tonyho nové a neznámé, musel je proto podrobit podrobnějšímu zkoumání a to vše zabíralo čas, který nešlo urychlit. Netušil, kolik ho může mít k dispozici, ale při pohledu na Lokiho napjatý postoj, přísně stažené rty a blýskající se oči se nepotřeboval ptát, aby si byl jist, že už mu dochází. Začínal se děsit, že pohár Lokiho trpělivosti velmi rychle přeteče a jako divoká řeka se vylije na Tonyho a smete ho na skaliska, aby mu o ně vysvětlila, kdo je zde pánem.

Prudký pohyb dveří způsobil hlasité zaskřípění a to se do Tonyho hlavy zabodlo jako rozžhavený nůž, kroutící se v jeho mozku ze strany na stranu. S bolestným zasténáním se chytil za spánky a sbalil se do klubíčka.

„Děláš si ze mě srandu?" vztek z boha přímo odkapával v jednotlivých slovech, které cedil mezi zuby. Hlasitě oddechoval, blesky mu vystřelovaly z temně zelených očí a na zrůžovělé tváři se usadil vražedný pohled. „Okamžitě vstaň a vrať se do práce!"

„Omlouvám se," zašeptal Tony zničeně. „Já... se nedokážu zvednout."

„Jak to myslíš, že se nemůžeš zvednout? Mám ti snad pomoci?" Zaťal ruce do pěstí a výhrůžně se nad něj naklonil.

„To by bylo skvělé," slabě souhlasil a potlačil další nutkání zvracet.

„Nevím, o co se snažíš, ale nevyjde ti to. Už bys měl vědět, že mi záleží jen na výsledcích, a pokud tě k tomu mám donutit, tak to udělám." Založil si paže na hrudi. „Rozumíš?"

„Loki... Já skutečně nemůžu..." Zavřel oči a snažil se uklidnit. Těch pár slov ho vyčerpalo natolik, že měl problém je udržet otevřené a splašené srdce se snažilo mu vyskočit z hrudního koše ven.

Bůh na něj vrhl nedůvěřivý pohled, ale povolil staženou tvář. Položil mu dlaň na čelo a se zaklením s ní urychleně ucukl, aby ji hned zase vrátil zpět, zjišťuje jeho stav. Tony se při chladivém doteku pousmál a sledoval, jak oči boha měknou a zobrazuje se v nich těžko identifikovatelný pocit. Omámený člověk pozoroval Lokiho zornice, ověnčené klenutými vějířky dlouhých řas a zmateně o nich zamumlal nesrozumitelný superlativ.

„Cože?" Loki nepřítomně přesunul ruku z čela na jeho tvář a opřel mu o ní hřbet dlaně. „Máš horečku. Zavolám léčitele." Postavil se, vyšel na chodbu a zavolal prvního člověka, který šel okolo, vyštěkl na něj instrukce a vrátil se zpět. Anthony ležel ve stejné poloze a měl pocit, že je mu čím dál hůř. Loki luskl prsty, čímž si z koupelny přivolal studený ručník, jenž položil Tonymu na žhnoucí čelo poté, co se k němu posadil na postel.

„Neubližuj jim, prosím," těžce vydechl Tony a chytil ho slabě za ruku.

„O čem to mluvíš? Proč bych měl někomu ubližovat?" podivil se Loki a vyklenul obočí.

„Já... Neplním svůj úkol. Neubližuj Pepper, prosím. Ani ostatním. Slibuju, že mi odpoledne bude lépe a budu pokračovat." Těžce dýchal, ale svá slova myslel vážně.

„Nikomu neublížím," odpověděl zaraženě. Nerozuměl, co se mu honilo v hlavě, předpokládal, že má nějaké halucinace. Nebo ho snad, při jeho příchodu, vyděsil tak, že se obává každého špatného kroku? Uvědomil si, že ho druhý muž stále drží za ruku a chtěl ji stáhnout, ale Tony ho chytil pevněji.

„Děkuji," řekl vděčně a znovu zavřel oči.

„Budeš v pořádku." Loki mu stiskl mimoděk prsty a za zvuku otevírajících se dveří vstal, v očích naštvaný a tvrdý výraz.

„Můj pane, volal jste nás?" Jeden z léčitelů se po hromadné úkloně narovnal a tázavě vzhlédl na vysokého muže.

„Ano," odsekl a rozmáchlým gestem ukázal na Starka. „Ten muž má horečku. Můžete mi vysvětlit, jak je možné, že je někdo nemocný? Filtry snad nefungují tak, jak by měly?"

„Dostal infekci do ran, co má okolo zápěstí." Pokrčil laxně rameny, ukazuje tak jeho nezájem. „Hojení neprobíhá tak, jak by mělo, a horečka ukazuje na silný zánět. Obávám se, že začíná otrava krve a že to nepřežije," suše oznámil lékař.

„Tak na to rovnou zapomeň." Výhružně udělal krok vpřed a zaťal prsty do pěstí. „Okamžitě něco udělej, aby se cítil lépe. Je mi úplně jedno, co to bude, ale chci vidět, že se uzdravuje!"

Rozpřáhl ruce v uklidňujícím gestu. „Na to tady ale nemáme prostředky, pane."

„Co potřebujete?" zeptal se. „Zajistím to." Lékař mu vyjmenoval seznam a Loki přikývl. „Odpoledne to tu bude. Teď mu dejte něco, aby se mu ulevilo, než se vrátím." Naklonil se k lékařům. „Ten muž je jeden z nejdůležitějších lidí na celé této mizerné planetě. Ručíte mi za něj svým životem. Pokud se nebudete snažit ze všech sil, uvolníte místo kompetentnějším osobám a půjdete do dolů těžit rudu. Jen s kladívkem. Je vám to jasné?" Zamračil se tak, že všichni sborově couvli a s úklonou přikývli. „Tak proč ještě stojíte?" rozeřval se, a to konečně zapůsobilo.

Tony leknutím vytřeštil oči a lékaři se začali o Tonyho starat. Poslední, co Tony viděl, než omdlel, byl bohův zamyšlený výraz, sklánějící se nad jeho obličejem, než se vydal sehnat přípravky, které ho měly zachránit.

„Smím prosit?" zeptal se černovlasý mladík ženy, jež seděla u bohatě prostřeného stolu poté, co se k tomu asi dvě hodiny odhodlával. Nikdy nebyl na takovéto zábavy, radši studoval s nosem zabořeným do knih, schovaný ve své komnatě nebo ve stínu rozlehlých, palácových zahrad. Mladá žena, pro tuto chvíli oděná ve zdobených šatech, se zahihňala a vůbec tak nepřipomínala obávanou bojovnici, která ještě před několika hodinami měla oblečenou zbroj.

„Promiň, bráško, ale Sif už je zadaná," ozval se vedle něj hlas jeho staršího bratra. Thor na něj mrkl, načež na ženu vrhl uchvácený úsměv odhalující perfektní bílé zuby. „Půjdeme, drahá?" Natáhl k ní paži, kterou s úsměvem přijala.

„Někdy příště, Loki," ušklíbla se a nechala odvést na parket, nechávajíc tak poníženého Lokiho samotného.

Tony cítil palčivou bolest ve svých pažích pohybujících se, aniž by si to přál. Někdo mu s nimi hýbal, a ačkoliv se snažil proti tomu protestovat, neměl sílu ani otevřít oči. Na pokraji vědomí se mu pohyboval ještě útržek prapodivného snu, kterému nerozuměl a nedokázal zmobilizovat svůj mozek natolik, aby ho dokázal pochopit. Jeho únava byla příliš veliká a zvětšující se bolest ho nutila sténat a lapat po dechu. Rozčilené hlasy v jeho okolí se o něčem dohadovaly, avšak jeho uším zněly jen jako otravné šumění. Hrdlo se mu svíralo neuvěřitelnou žízní, jazyk se mu lepil na patro, avšak přes popraskané rty nedokázal vyloudit ani hlásku.

Hrubé ruce ho nešetrně posadily a do úst mu vložily odporně hořký předmět. Zkřivil obličej z hořké chuti na jeho jazyku a učinil chabý pokus o jeho vyplivnutí. Z posledních sil se snažil zápasit s těma rukama, co ho svíraly, avšak jeho snaha byla, jako kdyby se pokoušel pírkem odsunout tunu železa. Strach a bezmoc mu vehnaly slzy do očí, které v panické hrůze konečně otevřel, když se předmět v jeho ústech začal posouvat do krku a začal ho dusit. Přes slzy nic neviděl, v horečné snaze mrkal, aby mohl zaostřit, avšak nic se nestalo. Uslyšel vzteklý hlas a ostrou bolest ve svých zápěstích. Pak nastala černá a hluboká tma.

Ahoj!

Je tu zase další pondělí, tak se vám chlapci, v závěsu se mnou, znovu pokusí zpříjemnit začátek týdne.

Chudák Tony je nemocný a Lokiho to celkem vzalo. Myslíte, že bude snadné ho uzdravit?

Mimochodem, jak se těšíte na Infinity War? Mě mrzí, že se asi na film nedostanu do kina, nemám hlídání :-(

Ale úplně mě rozněžnila tato fotka z Číny:

Robert sice vypadá, jako kdyby byl v pyžamu, ale ti dva spolu vypadají prostě božsky. ❤

Mějte pohodový týden!

Womi