Dveře se zabouchly, Lokiho soukromý ráj zmizel. Tony se najednou ocitl v jakési jeskyni, jež už více dávala smysl vzhledem k okolnímu prostředí. Jezírko zůstalo, ale pod mizerným světlem, jež vydávaly zdi okolo, vypadala voda jako černá. Všechno ostatní byla hrubá skála. Chápal, že bůh netrpí žádnou klaustrofobií, proto neměl potřebu všechno schovávat do pozlátka normálních budov, ale vůbec se mu nedivil, že si skalní dutinu přetvořil podle svého. Na druhou stranu si pomyslel, když se skláněl pro oblečení, že cokoliv bylo lepší, než ta větrná smršť před chvílí.

Celé to trvalo sotva pár úderů srdce, než se natáhl pro úplně mokré svršky, jež mohl ždímat. Zjistil, že nasoukat se do úzkých kalhot, které si přivezl ze Země, je prakticky předem prohraný boj. Vzal povděkem jen košilí a boxerkami, než vystřelil za Lokim, mysle na to, že by se mu líbilo oblékat se stejným způsobem jako on. Doufal, že neodešel úplně, protože to chtěl dát do pořádku, i když stále úplně nechápal, proč ho to tak naštvalo. S rukou na klice mu to došlo.

Vešel dovnitř, pohledem vyhledal boha, který se skláněl nad jedním jeho brněním, okolo nějž zářilo zelené světlo. Žaludek se mu zkroutil, nevěda, co Loki dělá. Kdyby chtěl, mohl by mu je úplně zničit, čímž by ho odsoudil k smrti. Nebyl blázen, aby si myslel, že by bez něj obstál v boji proti mimozemšťanům. Nadechl se k otázce, ale druhý muž ho předběhl.

„Teď už ti budou obleky fungovat," oznámil mu tiše, aniž by se na něj podíval. „Má magie brání čemukoliv ve fungování zde, pokud neudělím výjimku. Vlastně nebýt toho, že jsi svůj původní program upgradoval, nefungoval by ti ani Jarvis." Opsal dlaní neurčité gesto, čímž záře pohasla. Loki pohled nezvedl, jen se zpříma postavil. „Zavolal jsem někoho, aby tě odvedl zpět do tvé ubikace. Je to daleko, pochybuji, že bys labyrintem chodeb trefil sám. Uvidíme se ráno."

„Loki..." Zhluboka se nadechl, hodil mokré oblečení na zem a přistoupil k němu blíže.

„Prostě se oblékni a jdi," požádal ho Loki unaveně.

„Ne," odporoval Tony klidně. „Tohle vyřešíme."

Zavrtěl hlavou. „Nemám chuť cokoliv řešit."

Tonyho znepokojila prázdnota, jež zaznívala v jeho slovech, proto odhodlaně zkrátil zbytek vzdálenosti a položil mu ruku na rameno. Bůh se otřásl, ale ruku neshodil. Tony se pousmál, mysle na to, jak moc se jejich vztah posunul. Dříve by mu za to dal minimálně pěstí. „Pojď si sednout."

Prudce se otočil, v očích mu planul vztek. „Říkal jsem, že –"

Mávl rukou. „Jo, já vím. Ale já chci. Tak co uděláš?" Překřížil si ruce na hrudi a bojovně vystrčil bradu. Bylo mu jasné, že s rozepnutou košilí a v boxerkách, ze kterých ještě občas skápla voda, musí vypadat směšně, ale v té chvíli mu to bylo jedno. „Praštíš mě? Vyhodíš mě násilím? Zabiješ mě?" ptal se posměšně.

Loki rozšířil pohled, ale mlčel. Takto, jak to druhý muž podal, to znělo vskutku postavené na hlavu. Nejradši by zvolil druhou možnost, jen aby mohl zalézt do postele a nevylézt, dokud to nebude nutné. Cítil se zraněný a nejistý a potřeboval to vstřebat o samotě, aby se mohl uklidnit, ale čím více se jeho vztah se smrtelníkem prohluboval, tím méně klidu měl. Na chvíli zatoužil vrátit čas do doby, než se mu zavrtal pod kůži. O kolik by to všechno bylo jednodušší?

„Loki," pokračoval Tony mírně, „nemůžeš přece každou hádku řešit útěkem. Navíc to ani nebyla hádka, jen... nedorozumění. Co když se pak někdy pohádáme při výběru ubrusu, utečeš z obchodu?"

Loki si samozřejmě uvědomoval, že měl pravdu, všechny hádky nešly řešit útěkem. Na druhou stranu, mnohokrát by bylo lepší utéci, než říci něco, co by nebylo možné vzít zpět. Více ho však zarazila druhá část poznámky. „Jaký ubrus?" tázal se s nakrčením nosu.

„Když se křeníš, tak jsi strašně sexy, víš to?" Tony se zazubil, čímž boha totálně odzbrojil. Chytil ho za ruku, odvedl ke stolu a posadil se naproti němu. Pohodlně se opřel a zatřásl se, když se mu ledová košile přilepila na záda. „Nemáš tu něco suchého?" poprosil a výmluvně zdvihl cípy košile.

„Zase mluvíš z cesty," povzdechl si Loki, ale jedním rychlým kouzlem mu oblečení vysušil. „Cos myslel tím pitomým ubrusem?"

„Díky, to je o moc lepší," zamumlal vděčně a soukal se do kalhot, které k němu připluly vzduchem. „No, za předpokladu, že to všechno přežijeme... jsem si myslel, že by to, co je mezi námi, mohlo pokračovat i na Zemi," začal vysvětlovat, jakmile se znovu uvelebil. „Myslel jsem, že by se ti mohlo líbit u mě v Miami." Povytáhl obočí a cukl koutky. „Mám tam i pláž."

Loki na něj zíral, jako by mu právě sdělil počet hvězd na obloze.

„No, a protože nevím, na co jsi z Ásgardu zvyklý, tak bude dům asi potřebovat pár úprav, aby ses tam cítil jako doma..." Postupně jeho hlas slábl, jako by si přestal být jistý tím, co vlastně říká. A vlastně ani nebyl. Samotného to překvapilo. Vážně právě nabídl Lokimu společné bydlení? Vždyť to bylo tak strašně brzy! Ale na druhou stranu... Vždyť svým způsobem nebylo na co čekat. Už tady, na cizí planetě, spolu trávili spoustu času. „Tolik k tomu ubrusu," zamumlal s pohledem do stolu.

Loki si promnul kořen nosu. „Řekl bych, že až moc předbíháš. Společné bydlení na Midgardu? My dva? Když se nedokážeme dohodnout ani na stupidním sexu?" Pohrdavě si odfrkl. „Jsi blázen."

„To máš pravdu, protože jednostranná dohoda není dohodou, zvlášť když ani nenecháš druhého člověka, aby přišel s návrhem," vyčetl mu Tony nazpátek. „Já jsem možná blázen, ale ta tvá reakce byla jako vztekání malého děcka."

Na to Loki odpověď neměl, jen nesouhlasně stiskl rty, aby nedal najevo, jak moc smrtelník ťal do živého.

„Podívej," zamumlal Tony smířlivě, ale pak ho něco napadlo. „Nemáš tady nějaký alkohol? S drinkem by se nám možná povídalo lépe než nad prázdným stolem."

„Připouštím," odvětil upjatě a ukázal na skříň v rohu místnosti.

Tony rychle vstal a spokojeně mlaskl, když ji otevřel a vytáhl dvě sklenice a láhev skotské. „Tahle není špatná," usoudil znalecky poté, co jim nalil a vrátil se za stůl. Přivoněl si, labužnicky ji poválel na jazyku a užíval si nahořklou příchuť, jakož i příjemné teplo, jež se mu rozlilo v hrdle po polknutí.

„Takže teď budeme debatovat o tvých zkušenostech s alkoholem?" rýpl si Loki, ale taktéž upil.

„To by bylo na dlouho," zasmál se, ale rychle zvážněl. „Ne, jsou tady důležitější věci. Především bych se ti měl omluvit. Neměl jsem vytahovat tu vzpomínku. Nicméně jsem to nemyslel nijak špatně. Prostě jsem jen chtěl vědět, proč s tím máš takový problém. A ne, nemusíš mi to vysvětlovat," máchl rukou v odmítavém gestu, vida, jak se Loki nadechl k odpovědi, „pochopil jsem to."

Povytáhl obočí, opřel se a na tváři vykouzlil široký, neupřímný úsměv. „Oslň mne."

„Jo, dej mi chvilku," ušklíbl se a znovu snížil obsah sklenice. „Jde o to, že... Předpokládám, že ten rytíř byl poslední, komu jsi to dovolil. Pak sis asi našel pár povyražení – no, možná víc než pár, ale na tom nesejde –, kde sis to s někým rozdal, a pak jsi zmizel dřív, než by se z toho mohlo stát něco víc. Mám pravdu?" Loki strnule přikývl a Tony se pochmurně pousmál. „Byla to tvoje obrana. Ošukat někoho cizího, neptat se na jméno, neříkat své, jen si prostě užít a jít zase dál."

„A co jako? Není to snad totéž, co ty děláš neustále?" vypálil Loki dotčeně. „Vím moc dobře, jaký jsi děvkař, Anthony. Kolik jsi jich stihl za jednu noc? Pět? Deset?" Hrudník se mu trhaně zvedal a ani si nevšiml, že zatíná nehty do dlaní, dokud se o slovo nepřihlásila bolest. Povolil pěsti, ale rozhořčenost jej neopouštěla. „Neopovažuj se mne soudit," zavrčel, „když sám nemáš zameteno před svým vlastním prahem."

„Ale to já přece nedělám. Pro mě za mě, kdybys měl každý den někoho jiného, tak prosím, budu ti fandit." Vrhl po něm jiskřící pohled zpod přivřených řas. „Ovšem velmi mě těší, že si myslíš, že mám takovou výdrž." Dopil nápoj a bez ptaní došel pro láhev, aby jim oběma znovu dolil. „Mezi námi dvěma je však jeden podstatný rozdíl. Já šukal pokaždé někoho jiného jen proto, že mě to bavilo."

Loki neměl důvod mu nevěřit. To, co Tony řekl, dávalo smysl a sedělo to k jeho povaze. Zároveň však skutečně vypíchl odlišnost konání jich obou, jež se od sebe už snad nemohla lišit více. Opět ho ovládla frustrace z toho, kolik si druhý muž dokázal dát dohromady jen z těch několika vzpomínek, které viděl, než jim Loki zabránil unikat z podvědomí – kde měly zůstat hluboko ukryté i před ním samým – ven. Vnitřně si povzdechl, už se stalo a nebyla možnost, jak to vrátit zpět, pokud by ho tedy nehodlal zabít, ale na to už bylo taktéž pozdě. Až příliš mu imponoval, až příliš si ho získal. Až příliš ho měl rád, což ho děsilo, avšak zároveň mu to přinášelo euforické stavy, v nichž si připadal jako blázen.

„Co tedy navrhuješ?" zeptal se tiše poté, co se podíval na dno sklenice.

Tony lehce zdvihl koutky. „Původně jsem chtěl nabídnout střídání. Teď, protože mi došlo pár věcí a chápu tě zase o trochu víc..." Zhluboka se nadechl, zapíchl pohled do smaragdových očí a pokračoval vážným hlasem: „Jsem ochotný být dole a znovu ti dokázat, že ti věřím." Pokrčil ramena, dopil svou sklenici a pohodil hlavou, snaže se tak působit nenuceně, ačkoliv se mu ta slova neříkala zrovna lehce. Nedokázal si to představit, ztráta kontroly nad situací byla pro něj za běžné situace něco neakceptovatelného, ale tady šlo o Lokiho. Pro něj byl ochoten ze svých zásad slevit.

„To bys udělal?" ujišťoval se ohromeně, pokládaje svůj dopitý drink na stůl s mnohem větším hlukem, než měl v plánu.

„Jo, ale doufám, že to umíš dobře," rýpl si a pobaveně se uchechtl, vida, jak se Loki naježil. Natáhl se přes stůl, sevřel mu dlaň do své ruky. „Třeba časem zjistíš, že věříš dost i ty mně. Nicméně, teď mám strašný hlad. Co se najíst?" navrhl a zakručení žaludku mu dalo za pravdu.

Loki se rozesmál.    

Ahoj! 

Tak kluci si to snad vyříkali – a že to byla potřeba.Myslíte, že časem povolí i Loki? Já teda doufám, že ano, i když za sebe se stále nemůžu rozhodnout, koho mám radši na jaké pozici. Nejlépe, když se vystřídají, asi. 

Věnováno milujiyaoi. 

Těším se zase za týden. 

Womi