„Potřeboval bych mluvit s Lokim," řekl Tony tichým hlasem, když už byl William na odchodu. Už to byl celý týden, kdy ho viděl naposledy a pociťoval kvůli tomu napětí. Uvědomoval si, že bůh odcházel ve vzteku a že se zřejmě sám zachoval jako pěkný idiot, a chtěl to napravit. Přistihl se, že na ten pokus o polibek myslí častěji, než by měl a pokaždé u toho otráveně zavrčel. Lokiho projev náklonnosti, ať byl veden jakoukoliv pohnutkou, jej překvapil a zaskočil.

Nezáleželo mu na tom, že ho políbil muž – nikdy si s výběrem pohlaví svých sexuálních partnerů nijak extra nelámal hlavu. Loki byl nadto velmi pohledný a nejednomu člověku se z jeho doslova božské krásy podlamovala kolena. Nesnesitelně ho však vytáčelo, co tomu pokusu o polibek předcházelo. To, že jej málem zabil, když ho vyhodil z okna vlastního domu, ho příliš netrápilo. Jarvis mu poslal oblek na pomoc včas a byli ve válce – jejich soupeření a snaha zabít jeden druhého byla v dané situaci pochopitelná. Avšak nemohl mu odpustit to, že ho unesl, držel na neznámé planetě bez možnosti úniku a k tomu jej nutil pro něj vyrábět cosi.

Ať ho k jeho starostlivé péči, jíž Tonymu prokazoval v uplynulých dnech, vedlo jakkoliv nahlodané svědomí, Iron Mana to ani v nejmenším nezajímalo natolik, aby to dokázalo smazat jeho vinu. Stále byl jeho nepřítelem a ani na chvilku z jeho mysli neunikla touha po útěku. Přesto si musel znechuceně připustit, že mu jeho přítomnost chybí, neboť byl jeho jedinou připomínkou bývalého života. Jen díky jeho společnosti se dokázal nezbláznit, protože jak se jeho věznění protahovalo, zdálo se mu, že se noří do spletitého šílenství, ve kterém nic z jeho minulosti neexistovalo.  

Občas se přistihl, že si nemůže vzpomenout na klíčové události, jež se mu dříve staly – založení Avengers, jeho vztah s Pepper, promoce na MIT, vznik přátelství se členy jejich skupiny. Jako kdyby měl vzpomínky na ně zahalené jakousi mlhou, jež mu nedovolovala nahlédnout skrze její závoj a vidět podrobnosti. Místo toho se mu do mysli proplétaly jiné útržky, které však nebyly jeho. On určitě nikdy nemohl vyrobit ledovou růži nebo žárlit na Thora. Bylo to zkrátka divné.

„Co mu chcete?" zeptal se William hlasem prostým všech emocí. Nemluvil s ním, pokud nebylo zbytí. Zadával mu příkazy, přebíral výsledky a v prvních třech dnech nešetrně ošetřoval Tonyho zápěstí. Ten jen se zadržovanými slzami vzpomínal na bohovy jemné, téměř něžné prsty, jimiž mu nezpůsoboval více bolesti, než bylo nutné. Po třech dnech to vzdal a oznámil mu, že se o to postará sám. Na Williamovi bylo zřetelně patrné, jak se mu ulevilo, neboť tato práce byla proti jeho srsti. Tony uvažoval, že byl na něj zřejmě stále rozhněvaný z jejich prvního setkání, ale nehodlal udělat žádný krok k příměří. Vyhovovalo mu, že s ním nemluví a především ho nechává o samotě. Ta mu sice již lezla krkem, neboť měl rád zvuk svého hlasu a celkově se rád účastnil hovorů, avšak William nebyl z těch, s kým by chtěl trávit čas déle, než bylo nezbytně nutné.

„To je soukromé," opáčil Tony a zvedl se od stolu, kde nechal Daina přes noc vypracovávat návrh postupu pro vytvoření sloučeniny vhodné k výrobě brnění. Prohrábl si vlasy a nasadil neodolatelný úsměv. „Mohl bych s ním mluvit?"

„Řekněte mi, co chcete a já to vyřídím," odvětil s pokrčením ramen.

„Ve vší úctě, Williame," řekl s drzým leskem v očích, „děkuji za vaši nabídku, ale rozhodl jsem se ji nepřijmout. To, o čem potřebuji mluvit s Lokim, se vás absolutně netýká." Vyčaroval jakousi parodii na omluvný úsměv. „Přesto bych vás rád poprosil, abyste ho mými slovy požádal o rozhovor."

Williamova tvář získala nádech do červena a v očích mu zaplál nebezpečný plamének. „Vy nemáte právo o cokoliv prosit nebo žádat!" Zvýšil hlas. „Nemyslete si, že když se vás pan Loki osobně ujal a zachránil vám život, že jste někdo výjimečný. Protože nejste." Hodil po něm povýšeným úsměvem na vystrčené bradě. „Už vám svého času věnoval přespříliš, proto přestaňte fňukat a starejte se o svou práci."

Ještě jednou ho zpražil pohledem a pak odkráčel se samolibým úšklebkem.

„Díky za nic, idiote," zavrčel Tony do zabouchnutých dveří a s povzdechem si šel sehnat něco k snědku.

***

„Ještě něco?" Loki znuděným hlasem položil otázku a prohrábl si vlasy. Těšil se do postele a vyslechnutí hlášení o drzém smrtelníkovi bylo to poslední, co jej dělilo od vytouženého odpočinku.

William se neklidně ošil a sváděl v sobě bitvu, když nakonec odpověděl, ačkoliv jeho pohnutky neměly se starostí o Tonyho nic společného. Pouze byl zvyklý myslet dopředu a počítal, že kdyby se Starkovi s Lokim podařilo setkat, ihned by ho informoval, že se s ním pokoušel spojit a William to nepovolil. „Můj pane, smrtelník si dovoluje žádat vás o rozhovor," vyprskl pohrdavým hlasem. „Odkázal jsem ho do patřičných mezí. Věřím, že už si nedovolí vás sebeméně okrádat o čas."

„A něco důležitého?" S povytaženým obočím se na něj otočil a ledabyle si na své židli přehodil nohu přes nohu, dávaje si pozor, aby z něj nebyla poznat ani špetka napětí.

„Ne, pane," ušklíbl se, polichocen jeho reakcí. „Za dva dny by se měli vrátit průzkumníci z Temné planety."

„Fajn. Informujte mě." Mávl rukou, propouštěje ho ze slyšení. „A Williame –" Zastavil jej ve chvíli, kdy sahal po klice. „– zítra chci přehlídku bojovníků. Zařiďte to. Ať jsou v poledne všichni připraveni v okrouhlé síni."

„Zařídím to, můj pane," přislíbil s hlubokou úklonou a odešel, ponechávaje Lokiho v pochmurných myšlenkách.

Nachystal se do postele, s úlevou zabořil hlavu do polštáře, avšak spánek stále nepřicházel. Neustále se mu vracela Williamova slova o tom, že s ním chce Tony mluvit. Přemáhala ho zvědavost, uvažoval, co by mu asi tak mohl chtít, ale odmítal jít za ním, přestože si pomalu uvědomoval, že svůj vnitřní boj prohrává. Za ty dny, co se o Tonyho staral, si na jeho přítomnost zvykl natolik, že si s největším sebezapřením musel přiznat, že mu jeho společnost schází, i když v něm stále kypěl hněv z jeho ponižujícího odmítnutí.

Převaloval se na posteli několik hodin, když se zavrčením vstal, znovu se oblékl a vyrazil.

Ahoj.

Tak se nám schyluje k jejich setkání, pokud si to tedy Loki nerozmyslí a nepůjde místo toho na nějakou procházku. :D

Uvidíme, co mě napadne a kam to celé povede. Už by se to snad mohlo pomalu nějak rozjíždět. :D

Mějte krásný týden.

Womi