„Chci, abys mi vyrobil..." začal Loki mluvit po příchodu do dílny, ale Tony ho hrubě přerušil.

„Nebudu vyrábět zbraně," vypálil bez přemýšlení.

„Ještě jednou mi skočíš do řeči, tak si zopakujeme včerejší rozhovor," řekl mrazivým hlasem a varovně vztyčil ukazováček. „Budeš dělat, co ti řeknu. Když budu chtít, abys vyrobil zbraň, která zničí celý Midgard, tak ji vyrobíš, i kdybys při tom měl vypustil duši."

„Ale -" pokusil se promluvit, avšak bezúspěšně.

Bůh vyslal slabý políček magie a zasáhl Tonyho do hrudi. Ten zasténal a zapotácel se. „Příště se budeš zvedat ze země," slíbil mu hlasem, ze kterého bylo jasné, že nežertuje.

„Vždyť jsem ani nic neřekl," naštvaně se ohradil.

„Ale chtěl jsi mi zase oponovat." Zamračil se. Docházela mu trpělivost.

„No a?" Drze vysunul bradu.

„Ty tomu pořad nerozumíš, viď?" zeptal se s unaveným povzdechem. Na odpověď nečekal a pokračoval: „To, kým jsi byl, co jsi znal, čím jsi byl výjimečný, koho jsi miloval a nenáviděl na Midgardu, skončilo. Tvůj dřívější život přestal existovat. Veškerá tvoje minulost je smazaná, už se k ní nikdy nevrátíš. Zapomeň na to, že jsi možná měl někdy nějakou moc. Už ji nedostaneš zpět. Ať se ti to líbí, nebo ne, jsi v mé moci. Tady nemáš žádný význam, jen ten, který ti přisoudím já."

Ztišil hlas a o to zlověstněji zněla jeho slova. „Neutápěj se ve falešné naději, že jsi něco víc než kdokoliv jiný z obyvatel, co jsou tady. Nejsi. Jsi vězeň. Jsi můj a já rozhodnu, co s tebou bude. Nikdo jiný, pouze a jen já. Budeš mne poslouchat dobrovolně a uděláš, co ti přikážu. Pokud ne, bude tě to bolet. Dokážu tě přinutit k čemukoliv. Jsi pouhý člověk, smrtelník. Zlomím tvého ducha, když bude třeba. Rozumíš? Nejsi nic než zajatec. Nebudu tolerovat neposlušnost." Ztrácel s ním trpělivost. Ačkoliv miloval výzvy a s Anthonym si dokázal představit zábavu, kterou by si náležitě vychutnal, neměl na to čas.

Do Tonyho se Lokiho slova zabodávala jako rozžhavený nůž. „Nenávidím tě," prudce vydechl se zúženýma očima. „Jsi bezcitnej, zasranej hajzl!"

Loki zrudl, napřáhl se a udeřil Tonyho do obličeje takovou silou, až ho shodil na zem. Tony opět ucítil v ústech kovovou pachuť vlastní krve. Snažil se zvednout a vrátit mu ránu, ale zjistil, že je znovu neschopný pohybu, přišpendlený k podlaze. V ponižující poloze ležel před bohem, který se zastavil těsně před jeho obličejem. Tony se díval akorát na špičky jeho těžkých bot.

„Já tě varoval." Hleděl na něj svrchu a oči se mu blýskaly. „Nesejde mi na tom, zda mě nenávidíš. Je mi to úplně jedno, pokud si budeš plnit úkoly. Ale budeš se chovat slušně. Nebudu ti tolerovat takovéto vyskakování. Je ti to jasné?" Sklonil se k němu a vytáhl mu hlavu za vlasy, aby mu viděl do očí.

Tony si uvědomil, že není v pozici, kdy by si mohl klást podmínky nebo si dovolit být drzý. Vyčká na vhodnější chvíli a pak ho zabije a uteče. „Ano," nasucho polkl a šeptem odpověděl.

„Výborně." Pustil jeho vlasy. „Tak se konečně můžeme pustit do práce." Ukázal na hromadu uprostřed dílny, které si před tím Tony nestačil všimnout a přitom ledabyle mávl rukou, aby ho osvobodil ze svazujícího kouzla. „Tato ruda zde má velmi bohaté naleziště. Chci, abys ji zpracoval k použití pro dokonalé brnění. Pozor," ujistil se, že má jeho plnou pozornost, „nemám na mysli takové, které jsi používal ty. Chci zbroj pro obyčejné vojáky, která bude lehká, ale zároveň tak pevná, že ji žádná zbraň nedokáže prorazit."

„Já si nejsem jistej, jestli sis na to vybral správnýho člověka." Poškrábal se zamyšleně na zátylku. „Nikdy jsem nepracoval s takovýmhle materiálem, určitě máš tady na to lepší odborníky. Nechci tvrdit, že to zvládnu a pak nebudu vědět, co s tím." Přikrčil se v očekávání dalšího úderu, když viděl jeho ostrý výraz. „Nevymlouvám se, fakt." Zdvihl ruce před sebe v obranném gestu.

„Prostě se snaž. Nezajímá mě, jak to uděláš, ale zkrátka nemáš na výběr." Loki nad tím nakonec mávl rukou, ačkoliv ho chvíli propaloval pohledem, zvažuje, zda ho nechce znovu provokovat. „Začni vymýšlením, jak by se to dalo využít. Vylepšit odolnost."

„Co mám k dispozici?" zeptal se s povzdechem a v hlavě mu začaly probleskovat nápady. Toto nebyla výroba zbraní, takže se cítil o trochu klidnější.

„Téměř cokoliv. Řekni, co budeš potřebovat a já to zajistím." Pokrčil rameny a propichoval ho pohledem, jako by čekal, zda bude opět nepřiměřeně reagovat.

„Jak tě ale najdu, když něco budu potřebovat?" zeptal se zmateně.

„Budu tě chodit kontrolovat. Piš si seznam." Otočil se a namířil k východu. „Za chvíli sem dorazí jeden muž, který ti ukáže nejbližší okolí. V určitých oblastech se můžeš pohybovat bez omezení a on tě se všemi seznámí. Ale očekávám výsledky, takže se příliš netoulej."

Tony přikývl a Loki odešel. Zapnul počítač, aby zjistil, co všechno umí. Potěšilo ho, že má vysoký výkon, srovnatelný s jeho vlastním počítačem v New Yorku. Sice zde neměl Jarvise, ale s tím si poradí. Nechtěl tu být celé dny sám, aniž by s kýmkoliv promluvil. Začal tedy s vývojem umělé inteligence srovnatelné s Jarvisem. Pustil se do psaní programu, který měl poměrně rychle hotový. Teď musel počkat, až se dokončí jeho instalace, avšak ta měla zabrat pár hodin.

Začínal mít hlad a nadával si, že se Lokiho nezeptal, kde se tu dá sehnat něco k jídlu. Nebyl zvyklý kohokoliv o cokoliv žádat. Vždy se o sebe staral sám a měl k dispozici všechno, co potřeboval nebo chtěl. Ale představa, že Lokiho žádá o jídlo, byla tak pokořující, že ji okamžitě zavrhl. Zamyslel se nad tím a došel k závěru, že by se mu Loki akorát vysmál a nechal by ho trápit hlady, dokud by ho opravdu na kolenou nezačal prosit.

Měl na něj neskutečný vztek. Když pomyslel na to ponížení, kterému ho vystavil, zatnul pěsti a na čele mu vyběhla žíla. Jak ho nenáviděl! Rozhodl se, že bude neúnavně čekat na vhodnou chvíli, kdy se mu podaří buď odsud utéct, nebo Lokiho zabít. Ideálně obojí naráz. Při té představě se pro sebe nevesele usmál. Příležitost se jistě najde.

Trpělivost sice nebyla Tonyho silnou stránkou, avšak byl rozhodnut na sobě zapracovat a vydržet, dokud bude třeba. Klidně bude předstírat loajalitu k tomu magorovi, jak sám pro sebe boha nelichotivě pojmenoval, o to větší bude jeho dokonalý pocit zadostiučinění při pohledu na Lokiho zmatenou a zhrzenou tvář, až ho bude zabíjet. Těšil se na to, třásl se při pomyšlení na jeho hasnoucí oči plné překvapení. Ale nic nemůže být hned, jak si neochotně uvědomoval.

Ahoj,

pondělí je tu a tím pádem i nová část! Dneska sice trochu později, protože mé drahé betě se pořád něco nezdálo, ale nakonec je to tu.

Doufám, že se vám kapitola líbila, dejte mi vědět do komentářů :)

Přeji vám krásný týden a v pondělí se budu zase těšit.

Womi