Blaise se neochotně zastavil, když za sebou slyšel Pottera. Nechtěl se tu zdržovat déle, než bylo nutné, ale nemohl ho jen tak ignorovat. Teď už ne.

„Proč to děláš?" zeptal se jeho černovlasý spolužák, když se k němu Blaise otočil čelem.

Na konci chodby zaskřípaly dveře. Blaise se neubránil tím směrem pohlédnout, a i když tam byla tma, přesně věděl kdo k nim míří.

„Bylo mi naznačeno, že když mám o sobě tak vysoké mínění, mohl bych udělat něco, aby to mínění bylo oprávněné," odpověděl neochotně.

Neměl z toho radost. I nyní si velmi živě vybavoval jejich hádku. Z obou stran padlo pár nepěkných slov. Blaise časem přijal fakt, že se mezi nimi vytvořilo jakési přátelství, ale to neznamenalo, že se změnil jeho postoj. Nebylo to osobní. Nějak moc si toho nemyslel ani o svých zmijozelských spolužácích, které považoval za přátele. Nerozděloval, jestli byl někdo čistokrevný, nebo mudlovského původu. Zkrátka se považoval za lepšího než byli ostatní. Věděl to o sobě a nevadilo mu to. Jenže pak ho přesně takhle popsala ona a jemu to z nějakého nepochopitelného důvodu ublížilo.

„Jen se chci ujistit, že víš, co děláš, protože jakmile začneš, bude příliš pozdě na to si to rozmyslet," řekl Potter, jako kdyby to snad Blaise nevěděl.

„Vím, co dělám. Jak jsem řekl uvnitř, máme nemovitosti po celé Evropě a ani jedna z nich nevede k jménu Zabini, takže nebudou nic tušit. Výjimka je Francie a Itálie, tam nebudu moc posloužit, ale jinak slibuji, že se pokusím dostat do bezpečí, co nejvíce lidí, stačí?" zeptal se malinko otráveně.

Černovlasý čaroděj přikývl. „Budeme ve spojení."

„Potřebují tě tam," oznámila svému kamarádovi dívka, která k nim konečně došla.

Harry si je oba přeměřil pohledem a kývl Blaiseovi na rozloučenou, než odešel zpět za ostatními.

Blaise se otočil na odchod, ale ruka na jeho zápěstí mu v tom zabránila. Věnoval Hermioně tázavý pohled. Opravdu se tu nemohl zdržovat dlouho. Bylo to příliš nebezpečné.

„Děkuji," řekla s menším úsměvem.

„Nemusíš. Taky chci mít budoucnost, a věř nebo ne, ale pokud Voldy vyhraje, tak mě nečeká nic příjmeného ani s mým jménem a postavením. Pokud nejsi s ním, jsi automaticky proti němu. Mám velké plány, takže by bylo fajn, kdybych měl alespoň šanci se je pokusit uskutečnit," vysvětlil, přičemž ignoroval, jak mu srdce vynechalo pár úderů po jejím úsměvu.

Hermiona si stoupla na špičky a letmo ho políbila na tvář. „Hlavně buď opatrný," zašeptala, a než se stihl vzpamatovat, vrátila se k ostatním členům řádu.

To bylo naposledy, co ji viděl. Celé tři roky cestoval po Evropě, aby zajistil bezpečí lidem, které si ho nemohli zajistit sami. Voldemort byl poražen pár měsíců po jejich setkání, ale tím Blaisova práce neskončila. Na svobodě bylo stále příliš mnoho smrtijedů a on nehodlal všechny ty lidi vyhnat z míst, kde byli relativně v bezpečí. A tak ustavičně cestoval z místa na místo, aby se ujistil, že mají vše, co potřebují. Aby je ujistil, že mohou zůstat, jak dlouho budou potřebovat.

Do Londýna se vrátil před měsícem, akorát včas na Vánoční ples na ministerstvu. Nechtěl to přiznat, ale těšil se až uvidí staré známé tváře. A už vůbec si nechtěl přiznat, že tu byla jedna tvář, na kterou se těšil víc než na ostatní. O to větší však bylo zklamaní, když ji na plese nezahlédl.

Trochu očekával, že ji uvidí po boku Weasleyho, jenže ten dorazil s dívkou, kterou sice Blaise od vidění znal z Bradavic, ale na jméno si nevzpomněl. Jeho večer se na malý moment zlepšil, když si uvědomil, že tu ti dva byli jako pár, což znamenalo, že s ním Hermiona přece jen neskončila, jak si myslel. Nicméně, jeho večer už se pak jen stával horším a horším, když jeho nebelvírská kamarádka nedorazila.

Celý následující měsíc se pak snažil zjistit, co se s ní stalo. Myslel si, že už dávno bude pracovat na ministerstvu, aby zahájila svůj plán na změnu kouzelnického světa, ale místo toho zjistil, že tam nezahájila ani stáž. Ve starých vydáních Denního věštce se dozvěděl, že spolu s Potterem, Weasleym a několika dalšími, přijala vyznamenání a pomohla s obnovou Bradavic, načež se tam pak vrátila zopakovat si sedmý ročník. A pak najednou zmizela. Prostě jen tak.

Blaise se poslední týdny neustále rozhodoval o tom, jestli jít navštívit Pottera, aby zjistil, co se stalo, ale vždycky se nakonec rozhodl to neudělat. Bral to jako jeho poslední možnost, ke které se velmi rychle blížil. Ještě měl ovšem jednu možnost, než se bude muset vydat za Potterem. A právě proto se nyní nacházel u Děravého kotle, kde čekal na jednu z mála osob, které mohl v době studijí vystát.

„Koukám, že některé věci se nemění," uchechtl se hnědovlasý čaroděj, když se posadil, zatímco Blaise byl až příliš zabraný do svých myšlenek.

„Jak to jde na ministerstvu?" ušklíbl se naoplátku, když se začal plně soustředit na okolí kolem sebe.

„Od plesu se nic nezměnilo, pořád jen pochůzkář, ale neboj se, jednou jim ukážu," ujistil ho Theodore, který nebyl se svou stáží zvlášť spokojený, ale věděl, že všichni musejí nějak začít. „Předpokládám, že to ale nebyl důvod, proč jsi se chtěl sejít, a jelikož má pauza na oběd nebude trvat věčně, dovolím si tě předběhnout. Pozval jsi mě sem kvůli Hermioně Grangerové."

„Nemělo by mě to překvapovat, ale překvapuje. Do toho, poděl se o to, jak jsi na to přišel, vím, že přímo umíráš touhou, abys mi ukázal, jak chytrý jsi," zamumlal Blaise. Theodora měl docela rád, ale vždycky spolu zápasili o tom, kdo z nich dvou je ten chytřejší.

„Na plese jsi v jednom kuse rozhlížel kolem, jako kdybys někoho hledal, a jelikož tvůj pohled většinu času směřoval k našim bývalým nebelvírům, nebylo těžké uhodnout koho přesně jsi hledal. Samozřejmě k tomu pomohla i skutečnost, že vím o vašem podivném přátelství, které jste si vytvořili během akcí Křiklanova klubu pro vyvolené. A rozhodně si nemysli, že nevím, proč jsi se aktivně zapojil do války, nebo proč sis vybral stranu Harryho," sdělil mu samolibě.

„Když toho tolik víš, tak proč mi i rovnou neřekneš, co se stalo? Byl jsi s ní v dodatkovém ročníku, pokud se nepletu," zamumlal Blaise a snažil se neznít příliš otráveně.

„Řekl bych ti, abys se zeptal jejích přátel, ale v tomto případě je to zbytečné," řekl neurčitě.

Blaise se nad jeho slovy zamračil. „Co tím myslíš?"

„Je pravda, že jsem s ní chodil do dodatkového ročníku, ale ne celou dobu. Na Vánoce odjela domů a už se nevrátila. Moc jsem se tím v té době nezaobíral, ale když jsem po Bradavicích začal studovat přípravu na zaklínače, vyhledal mě Harry s prosbou o pomoc. Můžeš hádat o co šlo."

Nemusel přemýšlet dlouho, bylo to celkem evidentní. „Nevědí, kde Hermiona je," vydechl šokovaně.

Theodore přikývl. „Jeden den byli všichni u Weasleyů, aby oslavili Vánoce a druhý den zmizela beze stopy."

„Šel za tebou, protože umíš vystopovat magii," dodal Blaise, když mu to plně došlo. On sám doufal, že bude moci svého kamaráda přesvědčit, aby mu ji pomohl vysledovat podle jejího čarování. V tomhle praktickém umu Blaise nevynikal, a tak to nemohl udělat sám. A vlastně to bylo i tak trochu proti kouzelnickým pravidlům, pokud jste neměli povolení.

„Její stopa vedla do Bradavic. Tam bylo poslední místo, kde kouzlila. Jednou za pár měsíců to zkoušíme, jestli se něco nezměnilo, ale pravda je zkrátka taková, že Hermiona od Vánoc v dodatkovém ročníku ani jednou nečarovala," oznámil mu důvod, proč ji ještě nenašli.

Nevěděl, co na to říct, a tak radši mlčel. Ve vteřině se mu rozplynula naděje ji najít pomocí magie, i jeho poslední možnost zajít za Potterem, když ani on nevěděl, kde je. Nad myšlenkou, že už by ji nikdy v životě neviděl se mu nepříjemně stáhnul žaludek.

„Takže, ty jsi teď s Potterem kamarád?" ušklíbl se, aby změnil téma a odvolal nevítané myšlenky.

Theo nad tím protočil očima. „Krom toho, že mu pomáhám s hledáním Hermiony, se vídáme často na ministerstvu, což mi připomíná, že se budu muset vrátit."

Blaise si povzdechl a také vstal na odchod. „Sám už bych měl být na cestě. Matka chce, abych jí něco vyzvedl z její tajné skrýše v Cambridgi. Uznávám, že skrýš je to skvělá, když se v tom okolí nepohybují kouzelníci, ale taky to znamená, že se tam nemůžu přemístit, a místo toho musím jet vlakem," Theodore se uchechtl nad nepohodlím jeho kamaráda, „Každopádně jsem nemohl odjet aniž bych se z tebe nepokusil vyloudit informace. Kdyby se něco změnilo, řekneš mi to?"

„Samozřejmě. Užij si v to Cambridgi, nemůžu se dočkat až to tam pojedu prozkoumat, abych zjistil, co je pravdy na tom, že tam před staletími mudlové uzavřeli dohodu s kouzelníky o tom, že se na jejich území nebude čarovat," řekl a potřásl si s ním rukou na rozloučenou.

Blaise, který absolutně nebyl spokojen s tím, co se dozvěděl se vydal na vlakové nádraží, aby mohl co nejdříve zahájit hodinovou cestu vlakem a být zpět v Londýně tak rychle, jak to jen bude možné.

•••

1.prosince, 1. okénko. Krasojízda začíná! 🤍